Jednání mezi Ukrajinou a Rumunskem o dvoustranné bezpečnostní dohodě

Rumunsko zahájilo v Davosu na okraj Světového ekonomického fóra jednání s Ukrajinou o podpisu dvoustranné bezpečnostní dohody, která by poskytla záruky okamžité vojenské podpory v případě eskalace útoků ze strany Ruské federace nebo opakování agrese v případě vítězství Ukrajiny.

Tato zpráva nebyla v Bukurešti přijata příliš vřele a na rumunské politické scéně vyvolala rozruch. Hlavní kritika středopravicové nacionalistické opozice i některých politických analytiků směřovala k tomu, že oznámení o demisi jednání učinila ukrajinská prezidentská administrativa, zatímco bukurešťská exekutiva se jej snažila držet pod pokličkou, stejně jako další otázky spojené s podporou Ukrajiny. Palác Cotroceni není příkladem transparentnosti, pokud jde o otázku vojenské podpory Rumunska Ukrajině, přičemž prezident Klaus Iohannis od začátku války oficiálně zdůrazňuje, že není dobré toto téma podrobně rozebírat.Vzhledem k tomu, že Rumunsko je jediným sousedem Ukrajiny, který zahájil bilaterální konzultace na základě deklarace vilniuské skupiny 7 (G7) z 12. července 2023, a že takovou bilaterální dohodu podepsala pouze jediná země na světě – Velká Británie, se opatrnost bukurešťské exekutivy při „detailním“ rozebírání tohoto tématu již nezdá tak překvapivá. V souvislosti s otevřením evropského výcvikového střediska pro piloty F16 v rumunském Fetești, kde od listopadu probíhá výcvik ukrajinských pilotů s rumunskými piloty v očekávání amerických letounů, které jsou součástí vojenské pomoci poskytované západními partnery, navíc vyvolaly určité obavy internetové fámy o zřízení ukrajinské letecké základny na rumunském území. Scénář takové základny, který předložil generál ve výslužbě Ben Hodges, bývalý velitel amerických jednotek v Evropě, nebyl potvrzen ani vyvrácen žádným rumunským představitelem, ani se k němu neobjevil dostatečný komentář, aby mohl být objasněn, což přispívá k obavám z netransparentnosti vojenské podpory, kterou jsou představitelé Bukurešti připraveni Kyjevu dlouhodobě nabídnout.

Výkonná moc neinformovala Parlament ani nepožádala o mandát k jednání s Ukrajinou.

Hlavní kritika způsobu, jakým byla tato jednání v Davosu zahájena, se týká formátu, v jakém probíhají. Jak oznámila ukrajinská strana, jednání se uskutečnila ve druhém sledu, přičemž Kyjev zastupoval vedoucí kabinetu prezidenta Ukrajiny Andrij Jermak a rumunskou stranu státní tajemník ministerstva zahraničních věcí Iulian Fota. Největší výtkou nacionalistické opozice v Bukurešti je však skutečnost, že exekutiva nepřišla do parlamentu, aby jej informovala a požádala o mandát k jednání před jeho zahájením. Z hlediska ústavních ustanovení to není povinné – základní zákon pouze vyžaduje, aby zákonodárce ratifikoval mezinárodní dohody – ale možná to bylo žádoucí z hlediska této důležité otázky, která má zásadní dopady na bezpečnost země.

Výsledek jednání, respektive fáze, do které dospěla, není příliš jasný. Podle internetových stránek ukrajinského předsednictví je však známo, že rozhovory se konaly – alespoň pokud jde o ukrajinský tým – „v souladu s pokyny prezidenta Volodimira Zelenského“ a „znamenají posun bilaterálních vztahů mezi oběma zeměmi na úroveň strategického partnerství“.

Cíle bezpečnostních záruk – dohodnuté loni ve Vilniusu na zasedání skupiny G7

Objasnění cílů těchto dohod přišlo až koncem loňského roku, a to i z Ukrajiny. Podle zástupce kanceláře prezidenta Ihora Jovkvy by dvoustranné bezpečnostní dohody měly stanovit jasný mechanismus reakce partnerů v případě eskalace ruské agrese nebo opakování agrese po vítězství Ukrajiny, přičemž tento mechanismus by měl být koordinován mezi všemi významnými zeměmi, které jsou signatáři dvoustranných dohod o bezpečnostních zárukách.

Cíle bezpečnostních záruk pro Ukrajinu, které jsou základem těchto jednání, stanovili vedoucí představitelé zemí G7 – Kanady, Francie, Německa, Itálie, Japonska, Spojeného království a USA – na summitu NATO ve Vilniusu 12. července. Ve zkratce jde o to, že se předpokládá poskytnutí moderní vojenské techniky a ekonomické pomoci po dobu trvání války a i po ní, pokud by došlo k nové ruské agresi, a o „vystavení účtů“ za škody způsobené Ruskem Ukrajině – podle odhadů Světové banky ve výši více než 400 miliard dolarů – a samozřejmě o to, aby je zaplatila.

Konkrétně se ve společném prohlášení z Vilniusu hovoří o zajištění udržitelných sil schopných bránit Ukrajinu dnes a odrazovat ruskou agresi v budoucnu prostřednictvím poskytování moderního vojenského vybavení na zemi, ve vzduchu a na moři, sdílení zpravodajských informací a výcviku ukrajinských sil. Ve společném prohlášení sedmičky se rovněž hovořilo o „posílení hospodářské stability a odolnosti Ukrajiny, mimo jiné prostřednictvím úsilí o rekonstrukci a obnovu, s cílem vytvořit příznivé podmínky pro podporu hospodářské prosperity Ukrajiny, včetně její energetické bezpečnosti“.

Zahájení jednání o dvoustranné bezpečnostní dohodě – zmíněno v dokumentu o strategickém partnerství mezi Rumunskem a Ukrajinou.

Prezidenti Rumunska a Ukrajiny podepsali v listopadu loňského roku dokument, který povyšuje vztahy mezi oběma zeměmi na strategické partnerství. Rumunsko v něm mimo jiné deklaruje svou podporu vytvoření nezbytných podmínek – včetně nových železničních tras – pro tranzit ukrajinského obilí přes své území, slibuje pokračující vojenskou podporu a podporu mírové formule prosazované prezidentem Zelenským, „silnou podporu pokroku Ukrajiny na cestě ke strategickému cíli stát se plnoprávným členem Evropské unie“. V neposlední řadě Rumunsko prohlašuje, že je připraveno zahájit jednání o dvoustranné bezpečnostní dohodě. Na druhé straně Ukrajina činí první krok k vyřešení dlouhodobého konfliktu ohledně zákazu používání rumunštiny ve školách v oblastech, kde žijí etničtí Rumuni, a slibuje vyřešit „problém umělého rozlišování mezi rumunštinou a tzv. moldavštinou“. Dalším důležitým bodem pro Rumunsko je, že signatáři „potvrdili důležitost účasti Rumunska na realizaci projektů rekonstrukce a obnovy na Ukrajině, jakož i využití rumunské logistické a dopravní infrastruktury jako centra pro partnerské země, které se podílejí na realizaci projektů na Ukrajině“.

Dohoda o strategickém partnerství obsahuje také několik konkrétních odkazů na vojenskou podporu, kterou Rumunsko poskytne Ukrajině: výcvik ukrajinských pilotů ve středisku F-16 v Rumunsku, přičemž oba prezidenti se dohodli, že ukrajinští piloti budou zařazeni do první části výcviku. „Prezidenti konstatovali, že tato podpora, spolu s účastí ukrajinských vojáků v dalších výcvikových zařízeních v Rumunsku, je důležitým příspěvkem Rumunska k posílení obranných schopností Ukrajiny,“ uvádí se v dokumentu.

Rumunsko – jediný soused Ukrajiny ochotný vyjednávat

Dvoustrannou dohodu nabízející bezpečnostní záruky až do konce války – a dokonce i poté, dokud Ukrajina nevstoupí do NATO – podepsal zatím pouze jeden stát: Velká Británie. Dokument, který byl podepsán před několika dny, je „bezprecedentní bezpečnostní dohodou“, jak ji popsal Zelenski.

„Kdyby bylo takových záruk dosaženo v roce 1991, zejména s Británií, válka by nezačala,“ řekl Zelenski.

Ze všech zemí světa zahájilo bilaterální jednání o takových dohodách s Ukrajinou na základě Vilniuské deklarace pouze sedm zemí a Nizozemsko a Rumunsko. K červencovému prohlášení se připojilo pouze 31 signatářů a z celkového počtu signatářů jich pouze 15 vyjádřilo ochotu zahájit jednání o bezpečnostních zárukách. Na videokonferenci se zástupci zahraničních diplomatů akreditovaných v Kyjevě koncem loňského roku vedoucí kabinetu ukrajinského předsednictví Andrij Jermak vyjmenoval členské země EU a/nebo NATO, které se k deklaraci dosud nepřipojily: Rakousko, Chorvatsko, Malta, Polsko, Slovensko, Maďarsko a Turecko. Tři země mají společné hranice a Turecko je také blízko, protože je s Ukrajinou spojeno Černým mořem a strategickým partnerstvím podepsaným v roce 2011.

„Vilniuská deklarace stanoví nejen dvoustranné dohody. Existuje také možnost mnohostranných dohod o bezpečnostních zárukách. Bezpečnost v Černém moři může být jedním z perspektivních témat,“ povzbudil Jermak zástupce těchto zemí.

Zástupce vedoucího prezidentské kanceláře Ihor Jovkva v téže souvislosti zdůraznil, že Ukrajina během konzultací trvá na nutnosti uzavřít právně závazné dohody o bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu, neboť nepotřebujeme další „Budapešťské memorandum“.

V neposlední řadě Jovkva zdůraznil, že dokument o bezpečnostních zárukách by měl stanovit účinné, zejména preventivní sankce proti agresorovi.

„Vidíme, jak účinné mohou být sankce. Zároveň vidíme, že stávající sankce ještě nejsou dostatečné (…) Děkujeme všem našim partnerům v Evropské unii za přijatý 12. balíček sankcí. Ukrajina však okamžitě požaduje zahájení prací na 13. balíčku sankcí,“ uvedl.

Foto: Pickpik.com