Subscribe
Carles Puigdemont, vůdce hnutí Junts per Catalunya a ústřední postava katalánského hnutí za nezávislost, vyzval španělského premiéra Pedra Sáncheze k politické výzvě.
Puigdemont, který po nezákonném referendu z 1. října 2017 zůstává v exilu jako uprchlík před španělskou justicí, předložil prostřednictvím členů své strany nezávaznou rezoluci (PNL) ve španělském Kongresu, v níž vyzývá Sáncheze, aby čelil hlasování o důvěře. I když tato iniciativa nemá právní sílu, její potenciální politické důsledky by mohly destabilizovat již tak křehkou parlamentní většinu podporující Sánchezovu vládu.
Hlasování o důvěře, které upravují články 112 a 114 španělské ústavy, je mechanismus umožňující předsedovi vlády dobrovolně podrobit své vedení parlamentní kontrole a získat potvrzení podpory sněmovny. Pokud dolní komora důvěru odmítne, musí premiér odstoupit a zahájit proces jmenování nového předsedy vlády. Rozhodnutí o spuštění tohoto mechanismu je výhradně na předsedovi vlády, který se musí poradit s Radou ministrů – ačkoli její stanovisko není závazné.
V tomto případě se Junts snaží přimět Kongres, aby Sáncheze vyzval k použití tohoto nástroje, a donutit ho tak, aby rok po svém uvedení do funkce zjišťoval podporu svých spojenců. Návrh bude projednáván na novém legislativním zasedání, které začne na začátku roku 2025, a bude vyžadovat, aby k němu zaujaly stanovisko všechny parlamentní skupiny.
Juntsovo usnesení vzniklo v době stupňujícího se napětí mezi stranou podporující nezávislost a vládou. Puigdemont obviňuje Sáncheze, že nedodržuje dohody uzavřené za účelem jeho uvedení do funkce, včetně závazků týkajících se oficiálního uznání katalánštiny v Evropské unii, schválení zákona o amnestii pro osoby zapojené do procésa přenesení konkrétních pravomocí na Katalánsko.
Tento manévr slouží Juntsovi k několika účelům. Na jedné straně se snaží tlačit na vládu, aby splnila své sliby. Na druhé straně staví do obtížné pozice druhou významnou katalánskou stranu podporující nezávislost, Esquerra Republicana de Catalunya (ERC). Puigdemont nutí ERC, aby si vybrala mezi podporou rezoluce a pokračující podporou socialistické vlády, čímž odhaluje strategické rozdíly mezi oběma stranami.
Iniciativa je také v souladu s konfrontačním postojem, který Junts zaujala na svém nedávném sjezdu, kde strana potvrdila své odhodlání udržovat napětí se španělským státem. Pro Puigdemonta představuje představení PNL „bod obratu“ ve vztazích se Sánchezem a dává tak jasně najevo, že jeho strana nebude podporovat vládu, kterou vnímá jako neochotnou prosazovat řešení „katalánského konfliktu“.
Ačkoli je PNL nezávazný, jeho schválení by mohlo mít značnou politickou váhu. Pokud by iniciativa získala podporu stran jako PP a Vox a dosáhla by v Kongresu absolutní většiny, vyslala by jasný signál: podstatná část dolní komory parlamentu se domnívá, že Sánchez by se měl podrobit hlasování o důvěře.
Premiér nicméně není povinen takovou žádost vyslyšet. Její ignorování by sice bylo právně platné, ale mohlo by být vnímáno jako projev slabosti nebo jako strategie, jak se vyhnout přímé konfrontaci. Naopak přijetí výzvy by Sáncheze vystavilo parlamentní debatě s nepředvídatelným výsledkem vzhledem k roztříštěnosti a nestálosti současné politické scény.
Puigdemontův krok také poukazuje na složitost vztahů mezi stranami podporujícími vládu. Sánchezova závislost na frakcích s výrazně odlišnými programy – jako jsou Junts, ERC a Bildu – mění každé rozhodnutí v křehké vyvažování. V tomto kontextu iniciativa Junts zdůrazňuje vnitřní napětí v Sánchezově koalici a obtížnost udržení stabilní vlády.
Kromě toho návrh vyvolává širší otázky ohledně schopnosti španělského politického systému zajistit účinnou správu věcí veřejných v kontextu parlamentní roztříštěnosti. Současná dynamika, kdy ad hoc dohody diktují trajektorii vlády, brání možnosti dosáhnout širokého a udržitelného konsensu.
Nezávazné usnesení Juntse vnáší další vrstvu nejistoty do legislativního období, které je již tak poznamenáno polarizací a nedostatkem jasných většin. Přestože návrh nenutí Pedra Sáncheze čelit hlasování o důvěře, politická výzva je nepopiratelná. Pro premiéra bude každý krok při řešení této situace klíčový. Ignorování rezoluce by mohlo upevnit dojem, že se vyhýbá odpovědnosti uprostřed rostoucí nespokojenosti mezi jeho spojenci.
Výsledek této iniciativy bude záviset na postojích různých politických aktérů, ale nesporně odráží napětí, které je vlastní roztříštěnému parlamentnímu systému. Ukazuje také na vládu, která je podřízena malým frakcím podporujícím nezávislost, a na obtížnost zajištění stabilního vládnutí v tak napjatém politickém kontextu, jaký je dnes ve Španělsku.