Subscribe
Evropský deník: Záhřeb, květen 2022
Záhřeb je jedním z příjemných středoevropských měst habsburské říše s katedrálou, mnoha dalšími kostely a tržišti, které zajišťují, aby se zde sloužilo duchu i tělu. Leží stejně jako slovinská Lublaň a srbský Bělehrad na březích řeky Sávy, největšího přítoku Dunaje. Město vzniklo v roce 1094, kdy zde uherský král založil diecézi, a v roce 1557 se Záhřeb stal hlavním městem Chorvatského království, které bylo v personální unii s Uherským královstvím pod vládou Habsburků. Předtím bylo Chorvatsko v letech 925-1102 nezávislým královstvím. Pro Chorvaty je důležité, jak jsem vycítil během návštěvy Záhřebu v květnu 2022, že jejich země je již více než tisíciletí do značné míry autonomní a rozumně definovaná jako politický celek. V zemi se od roku 1273 používá dieta Sabor. V roce 1848 se stal voleným parlamentem a jeho činnost byla přerušena pouze mezi dvěma světovými válkami ve 20. století, kdy uměle vytvořená Jugoslávie byla unitárním státem. Na podzim roku 1991 se Záhřeb stal hlavním městem nezávislého státu Chorvatsko, který v roce 2009 vstoupil do Severoatlantické aliance (NATO) a v roce 2013 do Evropské unie.
Akvinský o soukromém vlastnictví a zločinech bez oběti
Chorvatsko je katolická země a dvě věže katedrály jsou dominantou záhřebského panoramatu. Zdálo se mi proto vhodné krátce pohovořit o katolicismu a kapitalismu v mém příspěvku na semináři, který 11. května 2022 v Záhřebu pořádala Vysoká škola ekonomie a managementu v Záhřebu a Rakouské ekonomické centrum. Tvrdil jsem, že katolicismus a kapitalismus jsou zcela slučitelné, a připomněl jsem přesvědčivou obhajobu práv na soukromé vlastnictví, kterou předložil Svatý Tomáš Akvinský na adrese Summa Theologica: Jednotlivci se budou pečlivěji starat o to, co je jejich, než o to, co je všech; a lidské záležitosti budou spořádanější, pokud budou věci patřit konkrétním lidem. Místo bojů o půdu a dobytek se půda oplotí a dobytek se označí.
Zmínil jsem se také o argumentu filosofa-světce o hříchu: Akvinský uznával, že člověk je skutečně křehká bytost, potenciální hříšník, a proto by se vláda měla zabývat pouze těmi hříchy, které poškozují druhé, jako jsou krádeže a fyzické násilí, a ostatní hříchy, dnes často nazývané zločiny bez obětí, nechat být. Poukázal jsem na to, že dva z nejvýznamnějších představitelů toho, co jsem označil za konzervativně-liberální politickou tradici, byli zbožní katolíci: Alexis de Tocqueville a lord Acton. Ve své nedávné dvousvazkové knize Dvacet čtyři konzervativně-liberálních myslitelů jsem věnoval kapitoly Akvinskému, Tocquevillovi a Actonovi.
Setkání s životopiscem Thatcherové
Na semináři dále vystoupili americký podnikatel Terry Anker na téma podnikání, chorvatský profesor financí a investor Andrej Grubišić na téma ekonomických příležitostí v Chorvatsku, chorvatský profesor ekonomie Vedrana Pribičević na téma předpokladů pro hospodářský růst v Chorvatsku, britsko-chorvatský spisovatel dr. Robin Harris o Chorvatsku a Evropské unii, rakouský ekonom dr. Barbara Kolmová o měnových režimech v malých zemích, americký profesor Christopher Lingle o volném trhu, chorvatský finanční stratég dr. Neven Vidaković o nezbytných reformách v Chorvatsku, americký spisovatel Craig Biddle o individualismu (v interpretaci americké spisovatelky Ayn Randové), kanadsko-chorvatský účetní John Gasparac o podnikání v Chorvatsku a chorvatský podnikatel Damir Vanđelić o vyhlídkách na hospodářský růst ve své zemi. Diskuse byla živá a poučná.
Po semináři si chorvatský politický filozof a poslanec Dr. Stjepo Bartulica prohlédl chorvatský parlament a prostory svého think tanku Centrum pro obnovu kultury. Nabídl mnoho postřehů o chorvatské politice. Na následném večírku v Centru jsem měl to potěšení posedět s Robinem Harrisem a popovídat si s ním o osobnosti a politice Margaret Thatcherové, o níž Harris napsal knihu Not for Turning: Thatcherové (The Life of Margaret Thatcher, 2013). Po získání doktorátu z moderních dějin na Oxfordské univerzitě působil za vlády premiérky Thatcherové jako ředitel výzkumného oddělení Konzervativní strany a následně jako člen politického oddělení premiérky. Později jí Harris pomáhal se sepsáním jejích dvousvazkových pamětí a knihy Statecraft: Strategie pro měnící se svět. Jeho životopis je vynikajícím úvodem do života a odkazu Thatcherové.
Sám jsem se s Thatcherovou několikrát setkal a vzpomínám si na večeři v Londýně (v roce 2002), kde zvolala: „Problém bruselských byrokratů spočívá v tom, že nechápou anglosaskou tradici svobody v rámci zákona. Já bych jen dodal, že svoboda pod zákonem je také severská tradice, o které v současné době píšu knihu. Silná právní tradice skutečně umožnila severským národům odolat agresi králů v 17. a 18. století i sociálních demokratů ve století dvacátém, kteří se snažili rozšířit diskreční pravomoc vlády, samozřejmě vždy ve jménu obecného blaha.