Subscribe
Koaliční vláda v Bukurešti v současné době čeká na rozhodnutí v jednom z nejsložitějších soudních sporů, v jakých kdy Rumunsko figurovalo. Kromě obrovských částek, které bude muset v případě prohry zaplatit, bude mít rumunský stát poškozenou image a důvěryhodnost.
Přestože se na veřejnost postupem času nedostalo mnoho informací, je to co nejjasnější důkaz, že rumunský stát v případu Rosia Montana hraje na obě strany. Protože právě o tom je žaloba, kterou na rumunský stát podala společnost, jež vlastní licenci na těžbu zlata v pohoří Apuseni v Rosia Montana. Tentýž rumunský stát, který v roce 2013 udělil licenci na těžbu kanadské společnosti Gabriel Resources, o čtyři roky později požádal o zařazení lokality Rosia Montana na seznam kulturního dědictví UNESCO. Výsledkem této dvojí hry je miliardový soudní spor na jedné straně a vylidněná vesnice, kam nejenže nejezdí turisté, ale místní obyvatelé ji už dávno opustili.
Ložiska zlata a stříbra Roșia Montană v hodnotě přes 16 miliard dolarů
Mýdlová opera Roșia Montană začala v prvních letech po revoluci v roce 1989 a tak či onak se do ní zapojily téměř všechny rumunské vlády. První, kdo si všiml potenciálu zlatého podniku Roșia Montană, byl rumunsko-americký podnikatel Frank Timiș, který získal licenci na těžbu v roce 1997 za první pravicové koaliční vlády vedené Národní rolnickou křesťanskodemokratickou stranou. O rok později, za vlády téže vlády, koupila podnik, v němž měl rumunský stát 20% podíl, společnost Gabriel Resources. Trvalo to ještě deset a půl roku, než kanadská společnost v roce 2013 získala licenci na těžbu. V té době byla naleziště zlata a stříbra oceněna na 16 miliard dolarů a podle smlouvy, kterou rumunský stát společnosti nabídl, měla společnost dostávat roční licenční poplatek ve výši 6 % z této hodnoty.
Teprve poté začíná skutečná „telenovela“, kdy tehdejší sociálnědemokratická vláda povolila společnosti kontroverzní kyanidový důl. Nevládní organizace zabývající se ochranou životního prostředí – a nejen ty – zmobilizovaly desetitisíce lidí, kteří protestovali v ulicích po celé zemi pod heslem „Zachraňte Rosia Montana“. Hnutí bylo tak rozsáhlé, že někteří z jeho vůdců se dostali do příštího parlamentu a vlády. Od „Zachraňte Roșia Montană“ k hnutí #Rezist stačila jen jiskra – bez ironie – z epizody „Colectiv“ – tragédie, při níž požár v soukromém klubu v hlavním městě zabil několik mladých lidí a další vážně zranil. Sociálnědemokratická vláda jedné strany vedená mladým premiérem Victorem Pontou musela odejít a na její místo nastoupili na #Rezistické vlně „technokraté“ Daciana Ciolose. A jedním z jeho posledních činů před ukončením kontroverzního mandátu v roce 2017 bylo prosazení spisu Roșia Montană v UNESCO.
Mezitím byl pod tlakem ulice zákon o používání kyanidu v letech 2013 až 2014 zamítnut oběma komorami parlamentu. Společnost Gabriel Resources proto zažalovala rumunský stát u arbitrážního soudu Světové banky. Důležitou roli při odmítnutí návrhu zákona sehrála Národní liberální strana a její prezidentský kandidát Klaus Iohannis. Ačkoli původně Pontův návrh zákona podpořili, v průběhu volební kampaně v roce 2014 změnili názor a hlasovali proti. Iohannis, který se stal prezidentem, dal jasně najevo, že je proti projektu.
Armáda právníků najatých vládou doporučila těm, kdo rozhodují v Bukurešti, aby spis z UNESCO stáhli a minimalizovali tak škody. A sociálnědemokratické vlády se snažily dokumentaci zablokovat. Liberální premiér Ludovic Orban však proces v roce 2020 dokončil a Roșia Montană se stala chráněnou historickou památkou.
Tehdejší vyjádření liberálního ministra Bogdana Gheorghiua svědčí o neschopnosti kabinetu Ludovica Orbána tuto otázku vyřešit a o tom, že její členové ji raději přenechali těm, kteří přijdou po nich:
„Svým způsobem je to pochopitelné, protože rumunský stát v tomto arbitrážním procesu ve Washingtonu zastupuje ministerstvo financí, které si najalo advokátní kancelář (…) Ministerstvo financí říká, že když si spis necháme, zaplatíme 5 miliard, když ho stáhneme, zaplatíme asi 1 miliardu, protože stejně zaplatíme odškodnění, tak to říkají právníci, ale jde o to, že nám někdo garantuje, že když teď stáhneme spis a budeme čekat dalších 5 let, protože bychom museli začít celou proceduru znovu, tak tam ten rozdíl opravdu bude. To vám nikdo nezaručí. Ať není snaha hodit kočku z pytle, tedy preventivně, kdybychom prohráli, ukázat prstem na ty, kteří spis nestáhli, když jim to nařídila, já nevím, nějaká advokátní kancelář,“ řekl Gheorghiu v rozhovoru pro Europa Liberă.
Rozhlasová stanice tehdy uvedla, že smlouva, kterou ministerstvo financí podepsalo s konsorciem advokátních kanceláří, jež ho zastupují u washingtonského arbitrážního soudu, nestanovuje odměnu za úspěch. Částky účtované právníky však byly poměrně vysoké – 137-139 eur za hodinu – a vzhledem k tomu, že rozhodující orgány tuto otázku blíže neobjasnily, můžeme se pouze domnívat, že vzhledem k tomu, že smlouva byla podepsána v roce 2015, celková částka, kterou si účtovali, se pohybuje v řádu statisíců, ne-li milionů eur. Ale co jsou to za peníze, když mluvíme o několika miliardách, které by Rumunsko mohlo být nuceno zaplatit?
750 milionů na odškodnění a 3 miliardy na pokutách.
Po letech, kdy byl proces ve stínu, unikla nedávno do bukurešťského tisku z vládních zdrojů informace o procesu, která měla zjevně za cíl připravit rumunskou veřejnost na to, co přijde, na vynesení miliardového rozsudku. Není přesně známo, kdy bude rozsudek vynesen, ani není jasná jeho výše. Současný premiér Marcel Ciolacu tvrdí, že by to byly jen 2 miliardy, tedy polovina částky, kterou Gabriel Resources požaduje jako odškodnění – asi 750 milionů dolarů, k nimž by se přidaly další 3 miliardy dolarů na penále a úrocích.
Poskytnutí těchto informací dalo současnému sociálnědemokratickému premiérovi Marcelu Ciolacuovi příležitost připravit si obhajobu, přesněji řečeno omluvu na toto téma. Bohužel je však více než pravděpodobné, že právě současná koaliční vláda PSD-PNL otevře kanadské společnosti státní pokladnu. I oni budou muset vysvětlit některé otázky, které vznesli právníci, například proč Rumunsko tyto částky nezpochybnilo, proč nepřišlo s vlastní hodnotící zprávou nebo jak se stalo, že přišlo o peníze, které mohlo použít na výstavbu 200-300 kilometrů dálnic. Dva hlavní aktéři této telenovely – Victor Ponta a Dacian Ciolos – se samozřejmě obviňují navzájem a současný premiér slibuje, že odtajní dokumenty, aby se svět dozvěděl pravdu. Je však velmi pravděpodobné, že mnoho otázek týkajících se Roșie Montană zůstane nevyřešeno.
Téma Rosia Montana bylo od počátku opředeno legendami, které hovořily o tom, že zlato a stříbro nejsou jedinými nerosty, které chce zahraniční společnost těžit (konkrétně uran), ale tyto informace nebyly nikdy oficiálně potvrzeny. Hovoří se také o zahraničních podnikatelích, kteří údajně stojí za kanadskou společností, a jedno ze jmen je jméno bývalého ekonomického poradce amerického prezidenta Donalda Trumpa, miliardáře Johna Paulsona, který je s Rumunskem spojen sňatkem s rumunskou ženou. Ani tato informace však nebyla nikdy potvrzena – nebo vyvrácena – (oficiálně za společností Gabriel Resources stojí tři investiční fondy).
Ironií je, že zařazení Rosia Montany do dědictví UNESCO mělo přesně opačný než očekávaný účinek. Těch několik málo investorů nemůže pro ekonomické oživení oblasti udělat téměř nic právě proto, že je zapsána na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Bez investic, bez práce, místní obyvatelé už dávno odešli a turisté sem nejezdí, protože kromě římských galerií tu není co navštívit.