Subscribe
Tyto evropské volby, které se konaly poslední červnový víkend, přinesly výrazné zlepšení stran sdružených v ECR, což znamená zvýšení počtu poslanců Evropského parlamentu, kteří obsadí křesla evropských konzervativců a reformistů. Itálie a Španělsko jsou mimo jiné zeměmi, kde konzervativci dosáhli historických výsledků v evropských volbách.
To se, jak již bylo zmíněno výše, projevilo v nárůstu počtu poslanců Evropského parlamentu za ECR o čtyři poslance, což představuje 73 poslanců. V Itálii si téměř 30 % voličů vybralo stranu vedenou Giorgií Meloniovou, která je zároveň předsedkyní skupiny Evropských konzervativců a reformistů, jako nejlepší možnost zastupovat italské zájmy v evropských institucích. Naopak ve Španělsku si strana Vox upevnila pozici třetí síly, když získala více než jeden a půl milionu hlasů a zvýšila své zastoupení o dvě křesla, což je jasný vzkaz Španělů, že oceňují práci, kterou tato strana v posledních pěti letech v Evropském parlamentu odvádí na obranu témat, která jsou pro Španělsko velmi důležitá, jako je zemědělství a chov dobytka, myslivost nebo kulturní bohatství a jeho ochrana.
V tomto smyslu vedoucí představitel Voxu v evropských institucích Jorge Buxadé upozornil, že vlastenecké a suverenistické síly jsou co do počtu poslanců početnější než evropská socialistická strana, a proto se vyslovil pro spojenectví všech těchto sil, aby se od nynějška staly nepostradatelným aktérem při formulování evropských politik. Ačkoli byl nejprve znepokojen nízkou volební účastí ve Španělsku a poukazoval na důvody nespokojenosti a únavy společnosti z politiky, nemohl nepogratulovat ostatním kolegům z ECR, kteří ve volbách dosáhli významných výsledků.
Tyto okolnosti jsou v tomto pořadí odrazem posunu evropských občanů směrem ke konzervativním postojům. Neměli bychom to považovat za výjimečný případ, protože jde o jasný důsledek katastrofální politiky obou hlavních stran, která převládala v celé historii Evropské unie. Konzervativci však vždy měli jasný cíl, který již nyní sklízí velké ovoce v celé Unii. Její smysl spočívá v přesvědčení, že je třeba zachovat Evropu, která se hlásí ke křesťanskému odkazu, Evropu, která chrání své občany před vnějšími zásahy a zajišťuje hranice, jež poskytují bezpečnost a stabilitu nejen společnosti, ale i hospodářství. To je to, co strany, které tvoří ECR, prosazují, a to je to, co si stále více občanů EU přeje pro svůj volební výběr a následně i pro svůj politický a společenský život.
Na druhé straně je třeba zmínit propad, který utrpěly levicové strany. Je důležité vidět, že jejich neustálé porážky v jednotlivých členských státech měly stejný konec ve volbách, v nichž vždy usilovali o udržení parlamentní stability. Jejich ideály byly oslabeny, a co je horší, s přímým dopadem na občany, jejich ideály selhaly v základních otázkách, jako je přistěhovalectví, bezpečnost nebo ochrana suverenity každého členského státu.
Od této chvíle čeká všechny tzv. konzervativní a reformní strany v Evropě dlouhá a úspěšná cesta. Mají možnost spojit své síly a rozhodujícím způsobem se podílet na tvorbě a složení nových parlamentních pravidel, nových směrnic a nařízení. Mají možnost přesvědčit evropské občany, že Evropa potřebuje konzervativní politiku, která zajistí budoucnost nových generací. Mají zkrátka dokonalý nástroj, jak začít budovat bezpečnou, prosperující a dynamickou Evropu.
ECR dosáhla historických výsledků, stejně jako řada jejích členských stran, a proto je na čase znovu potvrdit a prosadit hlas milionů Evropanů, kteří požadují politiku prosazovanou Evropskými konzervativci a reformisty.