Subscribe
Velmi zajímavá je skutečnost týkající se výroby elektřiny v Evropské unii, která otevírá některé důležité úvahy.
Od roku 2004 se totiž výroba elektřiny v EU stává stále ekologičtější.
Je tomu tak proto, že k dnešnímu dni se podíl obnovitelných zdrojů energie na výrobě elektřiny více než zdvojnásobil.
Rostoucí perspektiva i v nadcházejících letech, zejména s ohledem na evropské politiky, jejichž cílem je dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050.
Cíl, který je jistě zajímavý, ale který se nemůže nesetkat s očekáváním členských zemí a s vyhlídkami na stále nestabilnější mezinárodní rámec.
Proto by měl být cíl klimatické neutrality stále více doprovázen cílem energetické nezávislosti v rámci Evropské unie.
ÚDAJE O ELEKTRICKÉ ENERGII V EVROPĚ Pro úplnější představu je třeba využít analýzy, které poskytuje Eurostat na základě ročních údajů jednotlivých členských států EU.
Je třeba poznamenat, že energie, která byla v Evropské unii v roce 2022 k dispozici, se oproti předchozímu roku snížila (hovoříme o – 4,5 %).
Konkrétně u ropy došlo ve srovnání s rokem 2021 k nárůstu o 2,8 %, zatímco u plynu k poklesu o 13,3 %.
Tento jev samozřejmě úzce souvisí s mezinárodními kontingenty.
Zejména invaze vojsk Moskvy na Ukrajinu.
Co se týče obnovitelných zdrojů energie, upravili jsme údaj uvedený na začátku tohoto článku s konstantní konstantou nárůstu.
VÝROBA ELEKTRICKÉ ENERGIE V EVROPSKÉ UNII Údaje jsou tedy zcela jasné: v Evropské unii mají obnovitelné zdroje nejvyšší podíl na výrobě.
Hned za nimi následují fosilní paliva (v různých formách) a nakonec najdeme energii vyrobenou v jaderných elektrárnách.
V roce 2022 vyrobila Evropská unie jako celek 2 641 terawatthodin elektřiny (údaje Eurostatu).
Toto číslo se skládá z téměř 40 % z obnovitelných zdrojů, 38,6 % z fosilních paliv a více než 20 % z jaderné energie.
V rámci fosilních paliv se k výrobě elektřiny používal především plyn (19,6 %), následovaný uhlím (15,8 %).
Procentuální podíly se samozřejmě v jednotlivých členských státech liší, protože některé země (např. Itálie) nemají žádné jaderné elektrárny.
V roce 2022 byly jaderné elektrárny v provozu ve třinácti členských státech EU.
Navíc právě kvůli mezinárodním nepředvídatelným událostem a nutnosti revidovat kanály pro dodávky plynu – s výjimkou Moskvy – přibližně u osmi z nich pokrývala jaderná energie více než třetinu výroby elektřiny.
To poskytlo evropským kancelářím čas na hledání alternativ po invazi na Ukrajinu.
Rozdíly v energetickém mixu mezi jednotlivými státy EU se samozřejmě liší i v oblasti obnovitelných zdrojů.
Kvóty se v jednotlivých zemích liší, přičemž nejvyšší hodnoty dosahují 90 % vyrobené energie a nejnižší 15 %.
Tyto rozdíly samozřejmě závisí na mnoha faktorech.
Za prvé je třeba se podívat na geografické podmínky jednotlivých zemí, na přítomnost a dostupnost dalších přírodních zdrojů, jako jsou ložiska plynu nebo uhlí. Mezi faktory, které určují procentní podíl využívání obnovitelných zdrojů energie, však patří národní politiky (jako v případě volby jaderné energie) a struktura jednotlivých ekonomik.
CENY ELEKTRICKÉ ENERGIE Koncept energetické nezávislosti je o to zajímavější a stojí za zvážení, když se podíváme na vývoj cen energie v souvislosti s mezinárodními nepředvídanými událostmi v posledních letech.
V souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu cena fosilních paliv v Evropě prudce vzrostla.
Především plyn se stal mnohem větší výdajovou položkou na účtech občanů EU.
Souvislost mezi cenou plynu a cenou elektřiny, z níž se vyrábí, je zřejmá.
S omezením dovozu se cena plynu zvýšila, a přestože méně než 40 % energie v Evropské unii pochází z fosilních paliv, přispělo to výrazně ke zvýšení nákladů pro konečné uživatele.
Zejména v roce 2022 (kdy se energetická krize projevila nejsilněji) zavedla EU několik zvláštních opatření, aby se pokusila zmírnit dopad nákladů na každodenní život občanů, jako je snížení daní nebo dotace pro domácnosti a podniky.
Proto je nyní důležité pracovat na reformě trhu s elektřinou v rámci Evropské unie, aby se předešlo novým nárazovým změnám souvisejícím s vnějšími událostmi.
CESTA K ENERGETICKÉ NEZÁVISLOSTI Vzhledem k předloženým údajům a stále složitějšímu mezinárodnímu prostředí, v němž má Evropská unie hrát vedoucí úlohu, je zřejmé, že cesta k energetické nezávislosti nemůže vést jinak než přes diverzifikaci dodavatelů a diferenciaci zdrojů energie.
Po 24. únoru 2022, kdy došlo k ruské invazi na ukrajinské území, se diverzifikace dodavatelů energií stala klíčovým uzlem politiky členských států.
Potřeba dosáhnout nahrazení dodávek plynu z Ruska postavila Itálii do ústřední pozice v oblasti dodávek energie do Evropy.
Zeměpisná poloha naší země v centru Středomoří spolu s přítomností strategických infrastruktur nás staví do pozice klíčového hráče v této reorganizaci dodavatelů energie do Evropy.
I Matteiho plán (užitečný pro vytváření energetických partnerství na národní úrovni), který zahájila italská vláda, je v tomto procesu základním nástrojem, velmi užitečným při budování mostu s africkými zeměmi a při vytváření skutečného centra, které je nezbytné pro zajištění energetické bezpečnosti a nezávislosti Evropské unie.
Samozřejmě, i když je tato iniciativa jižní fronty EU naprosto nezbytná a v souladu s mezinárodními nepředvídatelnými událostmi, jsou k dosažení energetické nezávislosti zapotřebí také cílené záměry a politiky na úrovni EU a členských států.
Zejména je třeba diverzifikovat zdroje dodávek energie a diferencovat zdroje energie se zaměřením na obnovitelné zdroje energie a vodík, a to právě proto, aby byla dodržena perspektiva klimatické neutrality do roku 2050.
Současně však nelze nadřazovat hospodářská a růstová očekávání států, a proto musí být rovněž zaručena autonomie členů při rozhodování o vlastním energetickém mixu v souladu s národním průmyslovým a růstovým plánem.
To s sebou samozřejmě nese zvýšení investic do výzkumu a vývoje, aby byly zajištěny neustálé inovace v oblasti energetiky, včetně cesty k bezpečnější, stabilnější a čistší jaderné energii založené na fúzi, aby se členské státy a Evropská unie staly energeticky stále suverénnějšími a nezávislejšími. K tomu může dojít také návratem k využívání ložisek v rámci perimetru EU a vytvořením politik, které povedou členy k energetické neutralitě pro větší bezpečnost v tomto strategickém odvětví.
Na národní úrovni je proto třeba vytvořit nástroje, které tyto směrnice provedou, a to i s cílem stále více podporovat domácnosti a podniky, které se rozhodnou investovat do obnovitelných zdrojů energie.
V neposlední řadě musíme pracovat na rozvodné síti, aby byla stále účinnější a integrovanější.
Toho lze dosáhnout posílením infrastruktur a energetických propojení, jak to učinila například Itálie v rámci kapitoly RePowerEu v rámci NRRP.
Cílem musí být zvýšení investic do posílení systémů skladování, rozvoje inteligentních sítí a zvýšení počtu energetických komunit, aby nedošlo k tomu, že se ocitneme nepřipraveni tváří v tvář vnějším činitelům nebo výkyvům na mezinárodním trhu s energií v důsledku faktorů, které nelze předvídat nebo přímo ovlivnit.