Subscribe
V srpnu 2021 se pravidelná afghánská armáda, vycvičená západními silami a loajální vládě Ašrafa Ghaního, rychle rozpadla tváří v tvář ofenzivě Talibanu.
Tálibán, který byl svržen invazí vedenou Spojenými státy téměř před dvěma desetiletími, znovu získal kontrolu nad zemí.
Jen několik hodin po dobytí Kábulu Taliban oznámil zřízení Islámského emirátu Afghánistán a opětovné zavedení práva šaría v jeho nejpřísnějším výkladu.
Od té doby zůstává situace v zemi složitá a rozporuplná.
Taliban zavedl přísná omezení lidských práv, zejména pro ženy a dívky, kterým zakázal mnoho forem zaměstnání a přístup k vyššímu vzdělání.
Islámské hnutí také vedlo rozsáhlou cenzurní kampaň, zatýkalo a mučilo novináře a aktivisty a zavedlo nové předpisy, které dále omezují svobodu projevu žen, a dokonce zakazuje veřejné používání jejich hlasu.
Byl přijat nový zákon.
Podle afghánského ministerstva pro podporu ctností: „Inšalláh, ujišťujeme vás,“ prohlásil mluvčí ministerstva, „že islámské právo výrazně napomůže podpoře ctností a odstranění neřestí.“
Údajná „intimita“ ženského hlasu se používá jako záminka k tomu, aby se ženám zabránilo zastávat veřejné funkce nebo se podílet na oborech, jako je umění nebo vzdělávání.
Tento nový zákon fakticky vylučuje možnost návratu žen do politiky, umění nebo výuky.
Jejich redukce na mlčící a neviditelné „duchy“ je dále posílena zákazem nosit lehké, těsné nebo krátké oblečení a dívat se na muže, kteří nejsou manželi nebo blízkými příbuznými.
Kromě toho se od žen vyžaduje, aby se v přítomnosti nemuslimských mužů a žen zahalovaly, aby se vyhnuly „zkaženosti“.
Již tak křehká afghánská ekonomika se dále zhroutila po zastavení rozvojové pomoci ze strany Spojených států, Světové banky a dalších mezinárodních dárců.
Více než 90 % afghánského obyvatelstva se potýká s nedostatkem potravin a nárůstem nemocí souvisejících s podvýživou.
Podle OSN třetina z téměř 40 milionů obyvatel přežívá o chlebu a čaji a panuje zde velká nezaměstnanost.
Již tak slabé zdravotnictví a V srpnu 2021 se pravidelná afghánská armáda, vycvičená západními silami a loajální vládě Ašrafa Ghaního, rychle rozpadla tváří v tvář ofenzivě Tálibánu.
Tálibán, který byl před téměř dvaceti lety svržen invazí vedenou Spojenými státy, znovu získal kontrolu nad zemí.
Jen několik hodin po dobytí Kábulu Taliban oznámil zřízení Islámského emirátu Afghánistán a znovuzavedení práva šaría v jeho nejpřísnějším výkladu.
Od té doby zůstává situace v zemi složitá a rozporuplná.
Taliban zavedl přísná omezení lidských práv, zejména pro ženy a dívky, kterým zakázal mnoho forem zaměstnání a přístup k vyššímu vzdělání.
Islámské hnutí rovněž vedlo rozsáhlou cenzurní kampaň, zatýkalo a mučilo novináře a aktivisty a zavádělo nová nařízení, která dále omezovala svobodu projevu žen, a dokonce zakazovala veřejné používání jejich hlasu.
Byl přijat nový zákon. Podle afghánského ministerstva pro podporu ctností: „Ujišťujeme vás, že islámské právo bude velkou pomocí při podpoře ctností a odstraňování neřestí,“ prohlásil mluvčí ministerstva.“
Údajná „intimita“ ženského hlasu je využívána jako záminka k tomu, aby se ženám zabránilo zastávat veřejné funkce nebo se podílet na oborech, jako je umění nebo vzdělávání.
Tento nový zákon fakticky vylučuje možnost návratu žen do politiky, umění nebo učitelství.
Jejich redukci na mlčící a neviditelné „duchy“ dále upevňuje zákaz nosit lehké, těsné nebo krátké oblečení a dívat se na muže, kteří nejsou jejich manželi nebo blízkými příbuznými.
Kromě toho se od žen vyžaduje, aby se v přítomnosti nemuslimských mužů a žen zahalovaly, aby se vyhnuly „zkaženosti“.
Již tak křehká afghánská ekonomika se dále zhroutila po zastavení rozvojové pomoci ze strany Spojených států, Světové banky a dalších mezinárodních dárců.
Více než 90 % afghánské populace se potýká s nedostatkem potravin a nárůstem nemocí souvisejících s podvýživou.
Podle OSN žije třetina z přibližně 40 milionů obyvatel země jen o chlebu a čaji a v zemi je rozšířená nezaměstnanost.
Již tak slabý zdravotnický a vzdělávací systém je dále oslaben nedostatkem finančních prostředků a atmosférou teroru, kterou nastolil Taliban.
Přesto se vládě Tálibánu podařilo udržet určitou kontrolu nad územím a pokusila se využít nerostné a zemědělské zdroje země, i když jí v tom brání slabá infrastruktura, nedostatek odborných znalostí a nedostatečný kapitál.
Oproti minulosti došlo k určitému zlepšení ve výběru daní a snížení korupce, ale tyto úspěchy nestačily k oživení ekonomiky.
Na mezinárodní úrovni různé subjekty, včetně Pákistánu, Íránu, Číny a Ruska, navázaly nebo obnovily vztahy s vládou Tálibánu, i když často omezeně a nejednoznačně.
Zejména Čína udržuje s Kábulem otevřený diplomatický kanál a snaží se chránit své strategické zájmy v regionu.
Tento pragmatický přístup některých zemí vyvolal obavy mezinárodního společenství, které se obává, že takové vztahy mohou dále legitimizovat režim obviňovaný ze závažného porušování lidských práv.
Tři roky po návratu Tálibánu k moci se restrikce zintenzivnily.
Vláda Tálibánu uzákonila mnoho dříve zavedených omezení a řeší otázky, jako je například úplný závoj pro ženy a mužské oblečení.
Nová nařízení zakazují ženám objevovat se na veřejnosti bez mužského doprovodu a vyžadují, aby se zcela zahalovaly, aby se vyhnuly „pokušení“.
Kromě toho zákon zakazuje zveřejňování obrazů živých bytostí v médiích a přehrávání hudby, což signalizuje konec jakékoli informační činnosti.
Následovalo rychlé mezinárodní odsouzení. Organizace spojených národů vyjádřila znepokojení nad novým zákonem nazvaným „Podpora ctností a prevence neřestí“. „Je to znepokojivá vize pro budoucnost Afghánistánu,“ uvedla Roza Otunbajevová, vedoucí asistenční mise OSN v Afghánistánu, a zdůraznila, že jde o zákon, který „rozšiřuje již tak neúnosné omezování práv afghánských žen a dívek“.
Nyní je „dokonce i zvuk ženského hlasu mimo domov zřejmě považován za morální porušení“, uvedla Otunbajevová v prohlášení, které vydala její kancelář v Kábulu.
S tímto názorem se ztotožnila i Evropská unie, která vyjádřila zděšení nad dekretem, který nedávno vydal Taliban.
„Dekret potvrzuje a rozšiřuje přísná omezení života Afghánců zavedená Talibanem, včetně zavedení pravidel oblékání, zejména nařizuje ženám zahalovat si na veřejnosti tělo a obličej. Dekret rovněž stanoví, že hlas žen nesmí být na veřejnosti slyšet, čímž afghánské ženy fakticky zbavuje jejich základního práva na svobodu projevu,“ uvádí se v prohlášení.
Mezinárodní společenství se však v názoru na řešení této otázky rozchází, přičemž některé země dávají ze strategických důvodů přednost zachování otevřených diplomatických kanálů, a to i přes pokračující porušování lidských práv.
Zdá se, že Afghánistán, který je i nadále zónou nestability s potenciálně destabilizujícími důsledky pro celý region, ustoupil na konec agendy mezinárodního společenství, zatímco světové pozornosti dominují jiné globální krize, například na Ukrajině a na Blízkém východě.
Budoucnost země a jejího obyvatelstva však zůstává zahalena nejistotou, a to v kontextu mezinárodní izolace a závažného porušování lidských práv.
Pro ty, kteří byli vždy majáky civilizace a svobody ve světě, není možné přihlížet tomu, jak si krvavý režim podmaňuje vlastní děti, zejména dcery.
Během příšerné pařížské olympiády, která urazila vlastní kořeny, se objevila mimořádná svědectví odporu týkající se Afghánistánu ze strany těch, kteří by rádi, aby ženy mlčely.
Tuto formu vzpoury samozřejmě vyjádřily afghánské sportovkyně, které měly na svých dresech napsáno „svoboda pro afghánské ženy“.
Jednoduchý vzkaz, který má posvítit na ty, kteří mizí a umírají ve všeobecném tichu.
Netřeba dodávat, že MOV neměl s touto iniciativou absolutně nic společného a místo toho sportovce sankcionoval.
Politika ve sportu je zjevně přijatelná pouze tehdy, když je v souladu s probuzenými ideologiemi.
Kde jsou feministky?
Kde jsou lidé s dobrými úmysly?
Kde je levice, která se vždy, jen slovně, angažovala v boji za práva?
Příliš zaneprázdněná novou rozdělující a destruktivní ideologií, která nemá nic společného se svobodou myšlení, ale naopak se snaží prosadit pouze jeden názor.
Západ musí tváří v tvář těmto globálním výzvám zaujmout pevný a jednotný postoj.
Riziko ignorování dění v Afghánistánu spočívá v tom, že umožní upevnění režimu, který nejenže pošlapává lidská práva, ale mohl by se také stát majákem pro další extremistické síly po celém světě.
Nemůžeme si dovolit na Afghánistán zapomenout, a to nejen z důvodů spravedlnosti a lidských práv, ale také z důvodů mezinárodní stability a bezpečnosti.
Zdá se však, že Západ je rozdělen a nedokáže najít společnou a adekvátní odpověď na vznikající hrozby. Situaci na Ukrajině a na Blízkém východě je třeba věnovat pozornost, ale neměla by odvádět pozornost od afghánské krize.
Hospodářské sankce a diplomatické odsouzení nestačí; je třeba jasněji formulované strategie a většího odhodlání podpořit afghánský lid, zejména ženy, které nadále mlčky bojují za svá základní práva.
Evropa, která se v minulosti zasazovala o lidská práva, musí sehrát klíčovou roli.
Je načase přehodnotit politiku a jednat rozhodně.
Pokud chce Západ skutečně hájit hodnoty svobody a demokracie, musí to prokázat nejen slovy, ale i konkrétními činy, které mohou ovlivnit budoucnost Afghánistánu a zabránit tomu, aby země definitivně padla do rukou nejtemnějšího fanatismu.