Na konferenci ECR na vysoké úrovni, která právě skončila na Kypru, konzervativci zhodnotili ekologické politiky Evropské komise a poukázali na některé nedostatky a omezení tohoto přístupu. Řečníci přitom potvrdili hlavní myšlenku Kilkennyských zásad, které vzešly z předchozí konference v Irsku v listopadu loňského roku.
Jen několik měsíců po konferenci v Kilkenny je naprosto zřejmé, jak úzký přístup k ekologickému přechodu Evropská komise uplatňuje. Především se tento přístup soustředí na snižování emisí uhlíku, aniž by zvážil širší dopady na konkurenceschopnost a udržitelnost spojené s kombinací politik, která byla zvolena k dosažení takového snížení, poznamenali řečníci.
Dosažení snížení emisí uhlíku nemá velký význam, pokud navrhovaná politika nezajistí sociální a ekonomickou udržitelnost prováděných opatření. Jinými slovy, mohou nastat případy, kdy si evropské podniky a domácnosti nebudou moci dovolit alternativní zdroje energie, protože nebudou k dispozici nebo budou jednoduše řečeno příliš drahé. Proto je třeba tyto kritické aspekty důkladně posoudit a prozkoumat a nabídnout protiopatření.
V opačném případě, pokud by se transformační politiky prováděly bez ohledu na to, jak tomu bylo doposud, by Evropa nutně ztratila konkurenceschopnost ve prospěch těch ekonomik, které tyto standardy nedodržují. V důsledku toho by Evropané nevyhnutelně pocítili pokles životní úrovně, který by si sami způsobili.
Kromě toho byly transformační politiky prováděny, aniž by byly řádně zváženy jejich náklady na životní prostředí, a to nejen pro podniky a domácnosti. To je případ těžby a následného zpracování kritických surovin, které mají dalekosáhlé důsledky pro životní prostředí. Takové důsledky nebyly transparentně sděleny veřejnému mínění, protože Evropané by pravděpodobně reagovali negativně. Ve skutečnosti jde čistota evropského ovzduší také na úkor obyvatel rozvojových zemí, kteří nesou důsledky zhoršování životního prostředí v oblasti půdy a ovzduší – obyvatel, kteří často žijí v autoritářských režimech.
V této souvislosti evropští konzervativci navrhují program transformace, který se soustředí na pragmatismus a subsidiaritu a zároveň náležitě chrání naši planetu. Pragmatismus znamená, že politiky přechodu musí zohledňovat specifika našich území a vycházet z dostupných technologií. Přestože podíl obnovitelných zdrojů na dodávkách energie roste, stále ještě zdaleka nepředstavují velký a stabilní zdroj energie. Důvodem jsou současná omezení při výrobě energie z obnovitelných zdrojů a při jejím skladování pro budoucí využití.
Zeměpisné rozdíly jsou také příčinou rozdílné schopnosti států EU vyrábět energii z obnovitelných zdrojů. Proto by se měla více využívat energie vyráběná ze zemního plynu a jádra. Ve všech těchto otázkách se řečníci shodli na tom, že by se EU neměla omezovat na úzký ideologický přístup, ale spíše by měla využít příležitosti využít přechod k vybudování nového paradigmatu budoucí prosperity.
To, co je v sázce, je pro naši budoucnost příliš důležité. Evropské veřejné mínění to již vzalo na vědomí.