Subscribe
Předčasné parlamentní volby v největší ekonomice Evropské unie, Německu (které loni zaznamenalo druhý pokles domácí produkce v řadě), které se konaly v neděli 23. února, byly ostře sledovány evropskými i americkými představiteli. Nové složení Bundestagu může rozhodnout o osudu nedávných hospodářských sporů Evropy s USA i o osudu mírových rozhovorů mezi Ukrajinou a Ruskou federací. Výsledek německých voleb ukázal jasný výsledek: Evropa zůstává jednotná a populistickým a extremistickým silám se nepodařilo dosáhnout vyššího skóre, než jaké ukazovaly průzkumy veřejného mínění v posledních měsících. To znamená stabilitu, pokrok a bezpečnější budoucnost pro všechny obyvatele Evropské unie.
Volby v Německu jsou přelomovým okamžikem, kdy nová vláda bude muset učinit důležitá rozhodnutí pro světovou scénu i pro své občany. Pro ty, kteří nejsou obeznámeni s tím, jak probíhají německé parlamentní volby, uvádíme, že německý Bundestag tvoří nejméně 598 poslanců. Z 598 křesel patří polovina kandidátům, kteří ve svých volebních obvodech získají absolutní většinu. Zbývajících 299 mandátů se získává hlasováním na tzv. zemských kandidátních listinách. To znamená, že voliči nevolí přímo konkrétního kandidáta, ale hlasují pro stranickou listinu, na které jsou kandidáti do Spolkového sněmu uvedeni. Kandidáti, kteří jsou zvoleni na kandidátních listinách, jsou nominováni v 16 stranických odborech jednotlivých spolkových zemí. V závislosti na velikosti jednotlivých zemí jsou tyto seznamy zemí začleněny do federálního seznamu. Každý občan má právo na dva hlasy, z nichž druhý má větší význam, protože přímo ovlivňuje složení Spolkového sněmu. Pokud například strana získá ve druhém hlasování 35 % hlasů, bude mít stejný podíl zastoupení v parlamentu. Toto hlasování tedy určuje většinu ve Spolkovém sněmu. Jakmile je znám počet mandátů, které strana získala ve druhém hlasování, rozdělí se mezi kandidátní listiny jednotlivých spolkových zemí. Kromě toho si voliči mohou svobodně zvolit, zda odevzdají pouze první nebo druhý hlas. Témata debat v únorové volební kampani se soustředila jednak na skutečnost, že německá ekonomika od loňského roku zpomaluje, a jednak na migrační politiku, která je horkým tématem pro většinu členských států EU. Počet poslanců se komplikuje, protože mandáty získané přímo v prvním hlasování jsou nesporně platné, a pokud strana získá v dané spolkové zemi více přímých mandátů, než kolik procent získá ve druhém hlasování, počet poslanců se zvýší. To se již v minulosti stalo a nebylo by překvapením, kdyby se totéž stalo i v letošních volbách. Voleb se tento měsíc zúčastnilo přibližně 59,2 milionu německých občanů. Přestože několik milionů z nich volilo poštou, poslední průzkumy veřejného mínění zveřejněné den před volbami ukázaly, že přibližně 20 % občanů nebylo rozhodnuto.
Po „rumunském experimentu“, kdy je Ruská federace, která se specializuje na dezinformace na sociálních sítích i na přímé útoky na bezpečnostní systémy chránící volby, podezřelá z ovlivňování mínění voličů v prezidentských volbách, se Německo snaží najít nejlepší pojistky proti Rusku. Nedělní výsledek potvrdil, že se to podařilo a CDU a SPD mohou vést Německo další 4 roky. Sestavení nové vlády by však mohlo záviset na FDP. Pokud se liberálům z FDP podaří získat 5 % potřebných pro vstup do Bundestagu, bude sestavení koaliční vlády CDU/CSU a SPD téměř nemožné a příští vláda bude potřebovat tři strany, aby byla stabilní. Pokud se FDP nepodaří dostat do parlamentu, pak CDU/CSU a SPD vytvoří stabilní koalici pro budoucnost Německa a Evropy.
Ačkoli byl 69letý konzervativní vůdce Friedrich Merz považován za favorita na příštího německého kancléře, krajně pravicová Alternative für Deutschland (AfD) zaznamenala exponenciální nárůst ve volbě německých voličů, což vyvolalo obavy v členských státech EU i v USA. V posledních průzkumech před nedělními volbami se AfD umístila na druhém místě. Političtí analytici předpovídali, že Friedrich Merz bude muset v případě vítězství ve volbách vytvořit vládní alianci s nejméně jednou další stranou. Poté, co dal Friedrich Merz v sobotu, den před hlasováním, jasně najevo, že se s Alternative für Deutschland nedohodne, bylo předem jasné, že Německo bude mít s největší pravděpodobností konzervativní vládu podporovanou sociálními demokraty Olafa Scholze, jehož vláda loni padla. Problémem německé koaliční vlády jsou Zelení. V zájmu politické stability by Zelení mohli být z jednání vyloučeni, neboť jsou považováni za politickou stranu, která s podporou Kremlu vedla německou energetiku do záhuby.
Je dobře známo, že Německo je druhým největším poskytovatelem vojenské pomoci Ukrajině a je také pod tlakem, aby uvolnilo vojenský rozpočet. Friedrich Merz slíbil silné vedení Evropy, ale příští německá vláda, která bude mít konzervativního kancléře, bude muset čelit americkému prezidentovi, který se velmi kriticky vyjádřil o prezidentovi Volodimiru Zelenském, jehož označil za diktátora a který rozbil jednotnou frontu západní Evropy proti Rusku.
Pokud jde o transatlantické vztahy s Německem, viceprezidentovi USA JD Vanceovi se po setkání s Alicí Weidelovou (kandidátkou AfD na kancléřku) podařilo šokovat německé politické představitele, když vyzval k ukončení tabuizovaných rozhovorů s krajní pravicí. Na druhou stranu se AfD těší vysoké popularitě ve východních spolkových zemích a prostřednictvím sítě TikTok se jí podařilo rychle vzrůst i v západních spolkových zemích. Vládní program, který AfD představila voličům, počítal s opuštěním opatření proti klimatickým změnám vnucených z Bruselu, s vystoupením Německa z EU, s výstavbou nových jaderných elektráren a opravou plynovodu NordStream a se zlepšením hospodářských vztahů s Ruskem. Horkým tématem předvolebních debat ve veřejnoprávní televizi (9 debat za poslední měsíc) byla migrace a národní bezpečnost. Toto téma podnítila zejména skutečnost, že od května do dne voleb bylo na německém území zaznamenáno 5 smrtelných útoků (3 z nich byly spáchány během samotné volební kampaně), přičemž všechny údajně provedli imigranti.
Volební účast byla nejvyšší od roku 1990, hlasovalo více než 84 % občanů. Exit polls ukázaly, že konzervativní Křesťanskodemokratická unie a její bavorské „křídlo“, Křesťanskosociální unie (CDU/CSU), zvítězily se ziskem 28,5 až 29 %. Na druhém místě se podle průzkumů umístila AfD s 19,5-20 % (která od minulých voleb zdvojnásobila svůj počet hlasů) a na třetím SPD s 16 %. Pod hranicí volitelnosti se nacházela FPD s 4,9 %, Sahra Wagenknecht (BSW) s 4,7 %, zatímco ostatní strany měly dohromady 3,9 %. Zelení získali 13,5 %, zatímco strana Levice 8,5 % hlasů. Nutno podotknout, že necelých 30 % po validaci hlasů CDU/CSU by bylo výrazně pod jejich očekáváním. Proto také atmosféra ve volebním štábu CDU nebyla po oznámení výsledků exit-pollu nijak euforická.
Friedrich Merz vyloučil jakékoli vládní spojenectví s AfD, zatímco Alexander Dobrindt z Křesťanskosociální unie (CSU) prohlásil, že „Zelení nebudou potřeba“ .
„Dali jsme jasně najevo, co považujeme za politickou změnu, a dali jsme najevo, že to nemůže zahrnovat Stranu zelených. Neumím si představit koalici s nimi. Naopak: uděláme vše pro to, abychom koalici vytvořili, a Zelení nebudou potřeba,“ řekl Alexander Dobrindt
.
Nový německý kancléř bude jmenován až po vytvoření koaliční vlády. Tato procedura může trvat několik měsíců a konzervativec Friedrich Merz s největší pravděpodobností vystřídá kancléře Olafa Scholze, který zůstane ve funkci „dočasně“, dokud Spolkový sněm nezvolí nového kancléře.