Subscribe
Často se zapomíná, že konzervativní revoluci – nebo reakci – včerejška, dneška a vždycky nelze pochopit, podpořit ani uskutečnit, pokud ji nedoprovází revoluce – nebo reakce – ctností.
Politické ctnosti, sociální ctnosti, individuální ctnosti a ekonomické ctnosti.
Dialektika stran v demokratických systémech nás může vést k přesvědčení, že pouhé vítězství ve volbách a realizace daného legislativního plánu je skutečným cílem vlasteneckých či konzervativních hnutí.
A samozřejmě dosažení moci a z moci plynoucí přijetí zákonů, které podporují obecné dobro, individuální svobodu, ekonomickou prosperitu pro všechny a spravedlnost, jsou správnými cíli politických stran.
Ale to nestačí, chceme-li skutečně zlepšit naše národy, od malých místních společenství; s vědomím, že nejmenším a nejdůležitějším místním společenstvím je rodina, tvořená mužem a ženou.
A mezi všemi ctnostmi, které v Evropě po staletí utvářely křesťanskou etiku, jsou některé, které mají své projevy v soukromé sféře, a jiné, které mají zvláštní výraz ve sféře veřejné.
Z těch druhých bychom mohli uvést například upřímnost; ctnost, která je v systému stran a pluralitní soutěže na volebním trhu zvláště poškozena nebo alespoň není vysoce ceněna.
Kdybychom se zeptali našich sousedů, příbuzných, spolužáků či kolegů v práci, zda si myslí, že politici jsou upřímní, nepochybuji, že prakticky všichni by řekli, že všichni politici lžou, a mnozí z dotázaných by dokonce odpověděli, že neupřímnost je vlastně podmínkou politické činnosti.
Politici po desetiletí klamali své voliče, slibovali a neplnili.
Volební systém vlastně sám podporuje bezohledné lidi, kteří voličům slibují neexistující ráje, kouzelné zákony a rozhodnutí, jež jim okamžitě změní život, jen aby získali jejich hlas.
Vědí, že voličský orgán pak na sliby zapomíná, lži odpouští a na podvody politiků si zvykl, aniž by požadoval jasnou odpovědnost.
Poctivost je bohužel ctnost, které je nedostatek.
Žijeme ve stranických demokraciích (a zvláště v posledních letech již zaplavených probuzeneckým myšlením a emocionální etikou) ve věčné artificii a život není pro mnohé ničím jiným než komedií, v níž politici hrají svou roli jako dokonalí herci.
Odtud pramení triumf sociálních sítí – zejména těch obrazových, jako je instagram nebo tik tok -, které jsou často využívány jako triumf masky a přetvářky.
Upřímný člověk je ten, kdo se ukazuje takový, jaký je.
Není nic odpornějšího než podvod a lež.
A když se podvádí a lže celému národu, neřest dosahuje svého nejvyššího projevu.
Ve Španělsku je nejzřetelnějším příkladem tohoto neřestného způsobu života Pedro Sánchez, socialistický premiér.
Slíbil, že nebude uzavírat pakty s komunisty a separatisty, a také je uzavřel; slíbil, že nepřijme zákon o amnestii pro separatistické spiklence v Katalánsku, protože je protiústavní, a také ho přijal; slíbil, že nebude udělovat milosti zkorumpovaným politikům, a také je udělil.
To vše proto, aby zůstal u moci. 
Brutální propagandistická mašinérie, kterou se postmoderní státy staly, s naprosto závislými veřejnoprávními i soukromými médii a ekonomickými a finančními „elitami“, které vlastní média, závislá na veřejné moci pro svůj byznys, kryje a ospravedlňuje všechny podvody.
Také lidové strany v Evropě se staly stroji na propagandu a politické podvody.
Ve volební kampani všechny slibovaly, že budou obhájci zemědělců a farmářů, ale neuplynul ani měsíc a všechny podpořily von der Leyenovou, aby byla znovu zvolena předsedkyní Evropské komise, a to po projevu, v němž dala jasně najevo, že při dosahování tzv. klimatických cílů v ničem neustoupí, i kdyby to mělo znamenat nové oběti pro evropské zemědělství.
To je naše konzervativní reakce.
To jsou zvyky a ctnosti.