Subscribe
Nakonec paní von der Leyenová přednesla své druhé mandátové prohlášení a většinovým konsensem EPP, liberálů a socialistů byla zvolena do Evropského parlamentu v roce 2024.
Co ale přesně řekla, co nás čeká po pěti letech evropského zbídačování?
Ponechme na chvíli stranou její chabou rétoriku a přesvědčovací schopnosti, kdy ze srdce gratuluje své přítelkyni „Robertě“ a dvacetkrát opakuje „ctihodní členové“.
Kdyby lady Thatcherová nevymyslela termín „parlament Mickey Mouse“, určitě bychom si mysleli, že se nacházíme v Disneyho světě, a ne v politické instituci.
První myšlenka, která z projevu zazní, je „silnější Evropa“.
To už je v ústech federalistů, jimiž je podporována, znepokojivé.
Ačkoli je maskována za potřebu obrany a demokracie, ve skutečnosti je záminkou k invazi dalších národních kompetencí.
Co třeba Zelená dohoda?
Sloveso zvolené k jejímu řízení nemůže být méně uspokojivé: Podle tehdejšího kandidáta je potřeba se jí „držet“.
I když se držet pragmaticky.
Může existovat jasnější contradictio in terminis?
Jak se lze držet Zelené dohody s pragmatismem, když Zelená dohoda je samotným protikladem reality.
Německá politička naštěstí „konkurenceschopnost“ umisťuje zcela na vrchol svého diskurzu.
Místopředsedkyně bude koordinovat snižování zátěže; musíme však zůstat ostražití, protože tento apel na konkurenceschopnost by neměl být na úkor středních, malých a rodinných podniků a pouze ve prospěch globálních přátel Von der Leyenové, Macrona a jim podobných.
V prvních 100 dnech se zavazuje zavést novou dohodu, tentokrát „čistou průmyslovou dohodu“.
Netušíme, jaký tento plán bude, zda je již v kurzu, nebo se bude ještě improvizovat.
Jisté je, že opět nepůjde o dohodu, neboť tu oxfordský slovník definuje jako dohodu, a jedná se spíše o přístup shora dolů, typický pro plánované hospodářství, které v historii známe na příkladu pětiletých plánů Sovětského svazu.
Dále pak navrhuje „Evropskou unii úspor a investic“, aby úspory a investice pocházející z Evropy neodcházely do zahraničí.
Opět se však nedozvídáme, jak chce toto tvrzení uskutečnit, neboť investice z definice směřují tam, kde je střadatelé považují za bezpečnější a výnosnější.
Paní von der Leyenová nemluví ani o finančním riziku, ani o ziskovosti, ani slovo.
Příkladem toho, jak se tato nevolená úřednice snaží centralizovat moc, je její výzva ke zdvojnásobení počtu zaměstnanců Europolu a posílení jeho mandátu.
Chce, aby se Europol stal „skutečně“ operativní policejní agenturou; zásada subsidiarity však říká něco jiného.
Obrana občanů se odehrává především na úrovni sousedství.
Kde je hodnocení dopadů, které by prokázalo, že je nutné, aby Komise vydávala dvojnásobek našich peněz na ochranný útvar, který je tak daleko od ulic a domů?
Migrace je snad jediným bodem, kde udeřila do černého, a to jen proto, že k tomu byla zavázána díky tomu, že s tím na konci minulého mandátu souhlasila drtivá většina Parlamentu.
Je to sice skutečná dohoda, ale nepatří do její vize. Nyní se samozřejmě musí rozvíjet.
Doufejme, že solidarita, kterou se jí přesto podařilo do svého prohlášení propašovat, neposlouží jí a liberálním národním vládám k tomu, aby prorazily díry do ochranných zdí Frontexu.
Nakonec se zemědělci dostávají jako ke třinácté prioritě ke královně Uršule, jak se jí od nynějška přezdívá.
Sdělí jim, že představí novou evropskou strategii pro naše zemědělství a potravinářství; varuje je však jejich typickými slovíčky: EU pod jejím velením bude odměňovat „každého, kdo hospodaří s přírodou a biologickou rozmanitostí udržitelným způsobem a pomáhá vyrovnávat uhlíkový rozpočet“.
Víme, co to v minulosti znamenalo pro naše zemědělce, a obáváme se, co to bude znamenat i nadále, pokud jí to nikdo nevyčte.
Zdroj obrázku: Flickr