Křeslo předsedy Rady EU je k mání: 3 možné scénáře

Jednou ze zpráv, která tento měsíc zaskočila evropskou veřejnost (a stále ostražité analytiky), byla chystaná rezignace Charlese Michela, předsedy Rady EU od roku 2019, který se náhle rozhodl kandidovat ve volbách ve své zemi, jak to politici obvykle dělají. Levičáci a liberálové se v panice jako vždy rychle vrhli na případ pana Michela a dokonce se oháněli pojmy jako zrada a dezerce na adresu politika, který se rozhodl dělat to, co politici dělají.

Jejich strach, z velké části iracionální, jak ukážu v tomto textu a jak vysvětluje sám Charles Michel, pramení z načasování. K odstoupení Charlese Michela dojde v době maďarského předsednictví EU, a pokud tedy křeslo zůstane prázdné, Viktor Orbán se může rozhodnout, zda si ho v druhé polovině roku 2024 bude nebo nebude nárokovat pro sebe.

Na Viktora Orbána se dívají skepticky dokonce i pronacistické a ukrajinské konzervativní strany v Evropě kvůli jeho odmítání přerušit vztahy s ruským autokratem Vladimirem Putinem poté, co ten před dvěma lety zahájil agresivní válku. Představitelé EU a komentátoři nejsou zcela paranoidní, když hovoří o tom, že by Orbánův nárok na post předsedy Evropské rady mohl vyvolat určitý chaos. To je dáno pravomocemi, které Rada má.

Jednou z hlavních funkcí Evropské rady je poskytovat EU jednotnou a strategickou vizi. Scházejí se na ní hlavy států a vlád členských zemí, aby projednaly a definovaly hlavní cíle a priority Unie. Podporou dialogu a spolupráce na nejvyšší politické úrovni Evropská rada zajišťuje, aby EU účinně reagovala na neustále se měnící globální situaci. Schopnost Evropské rady mobilizovat koordinované reakce podtrhuje její význam jako stabilizační síly v rámci EU.

Evropská rada navíc slouží jako klíčová hnací síla integrace, neboť dává podněty ke změnám smluv a institucionálním reformám. Rozhodnutí přijatá na tomto fóru často vytvářejí základ pro pokrok v právním a institucionálním rámci EU. Například Lisabonská smlouva byla výsledkem diskusí a dohod dosažených na úrovni Evropské rady, což posílilo schopnost Unie jednat v oblastech, jako je zahraniční politika a obrana.

Po těchto slovech se otevírají tři možné scénáře, co se stane poté, co Charles Michel „udělá nemyslitelné“ a vydá se na cestu kampaně:

A) Viktor Orbán skutečně zaujme své místo (nejméně pravděpodobné)

Maďarská prezidentka Katalin Novák vystoupila 10. ledna v tisku s prohlášením, že má o volné místo oprávněný zájem. Nebylo však zmíněno, zda by k obsazení tohoto místa mělo dojít demokratickým hlasováním, nebo uplatněním práva na jeho obsazení podle pravidel rotujícího předsednictví EU. Paní Nováková rovněž uvedla, že prioritami maďarského předsednictví budou demografické otázky a podpora rozšiřování EU. Nezapomněla zmínit, že Maďarsko „podporuje západní mocnosti“, ale je také „pragmatické“. Nezkušenému čtenáři by se mohlo zdát, že jsou připraveni na převzetí, ale…

Maďarsko opakovaně dokázalo, že jeho nástrojem v mezinárodních vztazích je vyjednávání. Fidesz a Orbán se ukázali spíše jako obratní obchodníci než jako uzurpátoři, ať už vznášeli požadavky, aby v Radě nehlasovali proti Ukrajině, nebo pečlivě zprostředkovávali ukončení některých sankcí. A to bylo to nejchytřejší, co jsem mohl udělat. Pokud dojde na věc, mělo by se od nich očekávat, že budou k této záležitosti přistupovat spíše transakčně.

Navíc jsou pryč časy, kdy se Polsko a Maďarsko navzájem zachraňovaly před sankcemi, když je úředníci EU obviňovali z pošlapávání práv LGBT nebo jiných progresivních záležitostí, které status quo považoval za konečný cíl. Dokonce i nejkonzervativnější hlavy států EU pevně podporují Ukrajinu (z dobrého důvodu) a Orbán se geopoliticky pohybuje na tenkém ledě. Brutální manévry, jaké si liberálové představují, že by udělal, kdyby dostal příležitost (ani nám neřeknou, které by to byly), jsou v takovéto mozkové hře velmi nereálné. Ale i kdyby byl Orbán ztělesněné zlo (není), vždycky je tu možnost B.

B) Nový předseda Rady EU je zvolen klasickým způsobem (možné, ale nepravděpodobné).

Na základě představy, že aliance EPP-S&D-Renew bude zachována i po roce 2024, shromažďuje řada bývalých vrcholných představitelů národních vlád své příznivce, přituluje se ke svým přátelům v tisku a píše své jméno na volební lístek. Mario Draghi v Itálii, Klaus Iohannis v Rumunsku a Xavier Bettel v Lucembursku jsou jen někteří z těch, kteří se této příležitosti s chutí chopili.

Teoreticky by to byl jediný možný způsob. Evropská rada kvalifikovanou většinou odhlasuje kandidáta na post předsedy, Parlament EU jej schválí nebo vetuje a všichni jdou spokojeně domů. To je teoreticky. Předseda Rady EU je v praxi jedním z nejvyšších postů, o nichž se vyjednává po evropských volbách, kdy se tvoří koalice. Obvykle se spojí do balíčku, v němž si hlavní aktéři nové nebo staré koalice rozdělí nejvyšší křesla podle algoritmu založeného na procentech získaných ve volbách. Vzhledem k tomu, že rok 2024 se zdá být nepředvídatelnější než rok 2019, chtějí si hráči ponechat své žetony na stole. Alespoň do té doby, než uvidí procenta vítězů a poražených během veřejného hlasování.

A to nás může vést k…

C) Do konce funkčního období se funkce ujme dočasný zástupce (nejpravděpodobnější).

Lucemburský premiér Luc Frieden informoval server Politico, že Michelovu pozici by mohl převzít Alexander De Croo, belgický premiér a současný držitel rotujícího předsednictví Rady EU do konce června. Alternativně by vedoucí představitelé mohli jmenovat dočasného kandidáta, který by dokončil funkční období, čímž by evropským lídrům poskytli dostatečně velký časový prostor pro jednání, která by se mohla uskutečnit poté, co budou známy výsledky voleb do EU v roce 2024.

Podle toho, co v těchto dnech prohlašují ostatní politici, poradci a straničtí analytici, se zdá být prozatímní předseda Rady EU (tedy nikoli Viktor Orbán) nejžádanější variantou pro všechny zúčastněné strany. Pro tak vysokou pozici, na které nikdy nezasedal žádný dočasný člen vlády, by to byla terra inkognita, ale v politice platí „nikdy neříkej nikdy“. V této souvislosti je třeba sledovat také volby, které se uskuteční v červnu. Někteří analytici a průzkumníci veřejného mínění se domnívají, že pokračování spojenectví EPP-S&D-Renew není jisté, zejména pokud skupiny jako ECR získají dostatečnou podporu veřejnosti, aby se otevřely nové možnosti vyjednávání.

Závěr rezignace Charlese Michela

Pokud jde o křeslo předsedy Rady EU, hněv liberálů vůči Charlesovi nakonec vychladne. Koneckonců svým přístupem neporušuje žádný zákon a status quo bude mít první šanci vybrat jeho nástupce. Orbánův přechodný mandát by byl také v demokratickém a právním rámci, i když by to představovalo riziko. Ale naštěstí se jejich nejhorší obavy nenaplní, ne tentokrát, jak jim vysvětlil i pan Michel:

Myslím, že je nesmírně důležité být odpovědný a podporovat demokratickou vizi EU.. Nechci předjímat rozhodnutí, které přijme Evropská rada v červnu, […] ale existuje několik možností, a pokud se Evropská rada chce vyhnout Viktoru Orbánovi, je to velmi snadné.