Subscribe
Když Irsko v roce 1973 formálně přistoupilo k Evropskému hospodářskému společenství, irština (Gaeilge) se používala pouze pro překlady stávajících smluv a pro všechny smlouvy, které budou později uzavřeny. Irsko tehdy nepožádalo o plné uznání irštiny jako úředního nebo pracovního jazyka v institucích Společenství, což bylo odrazem tehdejších politických priorit i okrajového postavení irštiny ve státní správě.
Trvalo dalších třicet let, než Irsko pod vedením vlády Fianna Fáil v čele s premiérem Bertiem Ahernem oficiálně požádalo o uznání gaeilge jako úředního a pracovního jazyka institucí Evropské unie (EU). Tento posun nebyl náhlý, ale vyplynul z rostoucího kulturního obrozeneckého hnutí na přelomu 90. let 20. století a počátku 21. století, které se snažilo irský jazyk přetvořit nikoliv jako symbol venkovské nostalgie, ale jako legitimní výraz moderní irské identity.
Tato změna politiky následovala po intenzivním lobbování ze strany významných irských jazykových organizací, jako je Conradh na Gaeilge, jejichž propagační kampaně byly stále propracovanější a měly mezinárodní dosah. Hnutí získalo rozhodující impuls mobilizací velkých veřejných shromáždění v roce 2004, kterých se zúčastnily desítky tisíc účastníků pod hlavičkou STÁDAS, koalice složené z irskojazyčných organizací, pedagogů, studentů a právníků. Jejich hlavní požadavek byl jasný: úplná jazyková rovnoprávnost irštiny v rámci právního a politického aparátu EU.
Toto úsilí nakonec vyvrcholilo v roce 2005 oficiální žádostí vlády o uznání irštiny jako úředního a pracovního jazyka. Žádost byla formulována nejen jako symbolické gesto, ale jako nezbytný krok k posílení jazykové a kulturní suverenity Irska v rámci rozšiřující se EU.
Evropská rada se dohodla na udělení tohoto statusu prostřednictvím provádění nařízení (ES) č. 920/2005 od 1. ledna 2007. Pro zastánce irského jazyka to byl přelomový okamžik. Nařízení Rady však zároveň stanovilo přechodné období s tím, že ačkoli je vhodné na žádost irské vlády odpovědět kladně, z praktických důvodů nemají být orgány Evropské unie okamžitě vázány povinností vypracovávat a překládat všechny akty – včetně rozsudků Soudního dvora – do irského jazyka.
Tato takzvaná výjimka měla platit po dobu pěti let, tedy do roku 2012, přičemž formální přezkum byl naplánován na rok 2010. Byla zamýšlena jako pragmatický kompromis, který by vyvažoval ambice irské vlády a provozní realitu vícejazyčné byrokracie EU.
V reakci na to se irská vláda zavázala vytvořit podmínky, které by umožnily vyškolit dostatečný počet kvalifikovaných absolventů, aby bylo možné uspokojit náborové potřeby EU. To mělo být základním kamenem širší 20leté strategie státu pro irský jazyk 2010-2030, jejímž cílem bylo začlenit jazykové plánování do hlavních oblastí národní politiky.
Pro splnění těchto cílů stát rozšířil financování jazykového vzdělávání a odborné přípravy tlumočníků, zejména prostřednictvím institucí, jako je Irská národní univerzita. Byly podporovány specializované postgraduální programy, které měly připravit novou generaci právních a technických překladatelů se znalostí irštiny i institucionálního jazyka EU. Do roku 2008 přinesly tyto investice přibližně 15 překladatelů pro instituce EU, což byl skromný začátek, ale zdaleka ne tolik, kolik bylo potřeba.
Navzdory těmto snahám se brzy ukázalo, že Irsko zaostává v náboru dostatečného počtu tlumočníků irštiny a zůstává hluboko pod odhadovaným počtem více než 100 odborníků, kteří jsou potřební k udržení plné jazykové parity. Tento rozdíl byl obzvláště výrazný ve srovnání s lépe zavedenými jazyky EU s většími základnami mluvčích a hlubšími institucionálními tradicemi.
Evropská komise proto v roce 2011 po zhodnocení dosaženého pokroku doporučila prodloužení výjimky do 31. prosince 2015. Ačkoli bylo prodloužení pro účastníky kampaně zklamáním, umožnilo další rozšíření iniciativ v oblasti odborné přípravy a náboru zaměstnanců.
Do roku 2015 bylo dosaženo určitého pokroku. Přibližně 60 irských překladatelů a tlumočníků bylo nyní k dispozici pro práci na rozpravách a dokumentech Evropského parlamentu. Povzbuzena touto skutečností irská vláda oficiálně požádala Radu EU, aby zvážila omezení rozsahu výjimky s cílem jejího úplného zrušení k 1. lednu 2022.
Ačkoli se jednalo o postupný přístup, irskojazyční aktivisté jej vřele uvítali. Tehdejší předseda Conradh na Gaeilge Cóilín Ó Cearbhaill tento krok ocenil a uvedl, že odráží dlouhodobé volání jeho organizace po postupném plánu na ukončení výjimky a že zdůrazňuje obnovený závazek Irska zajistit irštinu jako plnohodnotný pracovní jazyk na evropské úrovni.
Bohužel v době, kdy vypršela lhůta v prosinci 2015, dospěla Rada EU k závěru, že instituce stále nejsou schopny výjimku ukončit. To znamenalo, že přechodná opatření měla být opět prodloužena, tentokrát do 1. ledna 2022. Přesto se tón diskusí změnil – nyní se jasněji očekávalo, že výjimka nakonec skončí.
Objevilo se několik nadějných znamení. V roce 2016 irská vláda oznámila, že do roku 2022 bude vyškoleno více než 700 lidí, kteří budou překládat neúřední dokumenty EU do irštiny. V irských médiích se tehdy objevily zprávy, že v rámci tohoto úsilí budou ročně přeloženy tisíce stránek a zároveň bude vytvořeno přibližně 180 pracovních míst na plný úvazek s platem často přesahujícím 100 000 eur ročně.
Tento poslední bod se měl stát ústředním bodem kritiky. Celý proces byl některými označován za projev jazykového elitářství. V roce 2022 se v komentářích médií znovu objevilo obvinění, že zatímco irští lingvisté pracující pro instituce EU pobírají platy ve výši 50 000-70 000 eur a více – financované přinejmenším částečně irskými daňovými poplatníky -, komunity v oblastech Gaeltachtu, kde se irština stále používá jako mateřský jazyk, nadále trpí chronickým nedostatkem investic a ekonomickou marginalizací. Medián příjmů v některých z těchto regionů zůstal pod 30 000 EUR.
Taková kritika zaznívá běžně od irských mluvčích a spisovatelů mimo instituce EU, z nichž mnozí si kladou otázku, zda zaměření na status a prestiž na úrovni EU není na úkor praktické podpory irštiny jako živého, komunitního jazyka.
Irsko je totiž pozoruhodné přetrvávající kulturní kritikou, která na irsky mluvící lidi nepohlíží jako na marginalizovanou menšinu, ale jako na elitu, která se těší státní záštitě a zároveň se prohlašuje za oběť. Jak se v roce 2018 psalo v jednom ostrém článku v Irish Times, „irská jazyková lobby“ se stala „příliš mocnou na to, aby ji bylo možné ignorovat, ale příliš nesoudržnou na to, aby ji bylo možné reformovat“.
Další kritika zazněla od politických představitelů a zastánců irského jazyka, kteří upozornili na obavy ohledně hospodárnosti. Odhaduje se, že získání statusu plně funkčního jazyka stálo irský stát od zahájení procesu v roce 2005 více než 20 milionů eur. Někteří kritici tvrdili, že tyto finanční prostředky by bylo lepší vynaložit na podporu Gaelscoileanna (základních škol s irským vyučovacím jazykem) nebo na zlepšení přístupu ke službám v irském jazyce v oblasti zdravotní péče a sociální ochrany.
Odpůrci tohoto argumentu tvrdili, že oba cíle by mohly a měly být sledovány souběžně: posílit používání irštiny na úrovni EU a zároveň investovat do přežití a rozšíření irštiny v každodenním životě. Kampaň EU pro ně nepředstavovala rozptýlení, ale zdroj národní hrdosti, který by mohl zviditelnit jazyk na mezinárodní úrovni a podnítit obnovený zájem doma.
Nesporné je, že navzdory neúspěchům a kritice se od strategie integrace Irů do fungování EU nikdy neustoupilo. Zpráva Komise Radě EU z roku 2022 potvrdila, že orgány EU neustále zvyšovaly objem obsahu v irštině a úspěšně zvládaly postupné omezování výjimky.
Stejná zpráva zdůrazňuje, že od roku 2016 se objem dokumentů EU přeložených do irštiny ztrojnásobil. K nejvýraznějšímu nárůstu došlo ve fázi 2021, která se sice omezovala na Komisi, ale výsledkem byl 70% nárůst překladů právních předpisů do irštiny. To znamenalo významný administrativní a symbolický milník.
Díky tomuto úsilí se nakonec podařilo dosáhnout dlouho vytouženého cíle, kterým bylo oficiální uznání irštiny jako plnohodnotného pracovního jazyka EU k 1. lednu 2022. Tento úspěch završil téměř dvě desetiletí vytrvalého úsilí a prokázal schopnost malé jazykové komunity utvářet jazykovou politiku EU díky vytrvalosti a politické strategii.
Vezmeme-li v úvahu, že EU má 23 dalších úředních jazyků a více než 60 regionálních nebo menšinových jazyků, je povýšení irštiny na pracovní jazyk stále pozoruhodným úspěchem. Svědčí to nejen o houževnatosti bojovníků za irský jazyk, ale také o strategickém využití národních a evropských institucí k podpoře kulturního dědictví.
Přestože se objevují kritické připomínky k nákladům, účelu a třídní politice této iniciativy, široce se uznává, že ochrana a podpora irštiny jako mluveného a živého jazyka je společným národním cílem – bez ohledu na to, jaký je názor na zásluhy této konkrétní politické cesty.