Krizový stav ve Venezuele: Maduro hledá spojence v Jižní Americe.

Situace ve Venezuele je obzvláště vyhrocená v době, kdy po udání opozice, která obvinila Madurův chávistický režim z volebních podvodů, vláda, která byla právě „potvrzena“ (použijte uvozovky) v čele země, krvavě potlačuje protesty venezuelského lidu.
Protesty, které nezadržitelně pokračují, přičemž demonstranti požadují, aby Madurův režim, který se zjevně stále více vzdaluje demokratickému modelu, zveřejnil volební seznamy: odpůrci napočítali mnohem více hlasů, než kolik jich bylo deklarováno, přičemž zřetelný rozdíl mezi posledními dostupnými zveřejněnými údaji v reálném čase, které ukazovaly náskok a vítězství opozice, a výsledky vyhlášenými režimem, který předem oznámený výsledek zrušil, se zdá být nepřiměřený a nereálný.
Na druhou stranu volby ve Venezuele již začaly ve znamení změny, o kterou občané Jižní Ameriky tolik usilovali: touhy osvobodit se od komunistické diktatury, jedné z mála, která na jih od Spojených států stále existuje.
Tisíce disidentů, uvězněných mimo zemi a obrácených zpět na hranicích, se snažily dostat do své vlasti na soukromých lodích, aby mohly volit.
Situace, která se ve velmi krátké době vyhrotila: Maduro připravuje vlastní lid o princip sebeurčení, který si vybojovaly západní státy.
Vnitřní i vnější sebeurčení, aby se osvobodili od cizí nadvlády a zvolili si formu vlády, která nejlépe vyhovuje jejich společným potřebám.
Reakce západního světa byla silná a mnoho zemí odmítlo uznat Madura za nového prezidenta.
Velmi silná byla reakce Spojených států, které místo toho prohlásily za nového venezuelského prezidenta Gonzáleze Urrutiu, vůdce opozice.
Odsouzení z Evropy bylo rovněž silné: setkání francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a italské premiérky Giorgie Meloniové, vůdkyně evropských konzervativců, vyústilo ve společné komuniké, které podepsaly další země EU, jako je Polsko, Portugalsko, Německo, Španělsko a Nizozemsko.
Všechny odsoudily Madurovy kroky, které špiní jeho již tak kontroverzní vládu: hlavy států a vlád vyjádřily „vážné znepokojení nad situací ve Venezuele“ a vyzvaly příslušné orgány, aby „neprodleně zveřejnily všechny výsledky hlasování, a zajistily tak plnou transparentnost a integritu volebního procesu“.
Ve skutečnosti by situace měla být zcela jiná, než jak ji popisuje chavistická vláda: „Opozice uvádí, že shromáždila a zveřejnila více než 80 % volebních seznamů vyhotovených v jednotlivých volebních místnostech. Toto ověření je nezbytné pro uznání vůle venezuelského lidu“. Země chtěly vystoupit na obranu venezuelského lidu, zbaveného základních lidských a občanských práv, jako je nedotknutelné právo na to, aby se člověk u moci vyjádřil svobodným a neomezeným hlasováním: „V tomto procesu musí být respektována práva všech Venezuelanů,“ uvádí se v rozeslané nótě, „zejména politických představitelů.
Proto musí jednotlivé země ‚důrazně odsoudit jakékoli jejich zatýkání nebo vyhrožování‘.
Dosud došlo ke stovkám zranění a mnoha úmrtím, příliš mnoha úmrtím z politických důvodů.
Tisíce zatčených disidentů, kteří vyšli do ulic a protestovali s voláním „svoboda“. Maria Corina Machadová, vůdkyně venezuelské protichávistické opozice, se rozhodla po hlasování z důvodu vlastní bezpečnosti nevystupovat na veřejnosti.
Při jednom ze svých posledních vystoupení na plováku s nápisem „Venezuela zvítězila“ však předala všem demonstrantům poselství naděje: „Nikdy jsme nebyli tak silní jako dnes,“ řekla protestujícímu davu, „režim nebyl nikdy tak slabý. Je to tedy velmi složitá a choulostivá otázka, ale nyní je to velmi jednoduché: hlasu venezuelského lidu, jeho vůli vyjádřené za volebními urnami, je třeba naslouchat: Vůle venezuelského lidu“, prohlásily různé evropské země, „musí být respektována, stejně jako jeho právo na pokojný protest a shromažďování. Budeme i nadále – dodali – spolu s našimi partnery situaci pozorně sledovat a – uzavřeli – podporovat volání venezuelského lidu po demokracii a míru. Protesty se šíří jako požár a další hnutí a demonstrace se konají také v západních městech USA a Evropy: všechny pod heslem „svoboda“ a na znamení solidarity s lidem v Caracasu.
Ve stejném duchu se připojila i řada jihoamerických zemí, které Madura jako nového venezuelského prezidenta neuznaly.
Argentina, Uruguay, Kostarika, Ekvádor, Peru a Panama vyzvaly ke zveřejnění volebních seznamů, které stále chybí.
Právě v této souvislosti však Maduro usiluje o mezinárodní podporu a legitimitu.
Jeho záměrem je totiž otevřít se meditaci, kterou navrhli prezidenti Brazílie, Kolumbie a Mexika, ačkoli zatím nestanovil přesné datum údajných rozhovorů.
Na druhou stranu, ačkoli i oni požadují zveřejnění volebních seznamů, ve všech třech zemích vládnou levičáci blízcí samotnému Madurovi: Lula v Brazílii, Andres Manuel Lopez Obrador v Mexiku a Gustavo Petro v Kolumbii.
Je proto obtížné si představit skutečné zprostředkování míru bez přítomnosti dalších aktérů, možná jiného politického zabarvení než jihoamerická chavistická levice: přinejmenším by byla nutná přítomnost prostředníka z evropské nebo americké země, aby se dodala důvěryhodnost dialogu, který by se mohl snadno změnit ve frašku a skončit ve slepé uličce.
Mezitím protesty pokračují, více než dva tisíce lidí bylo zatčeno a sociální sítě, jako je X (dříve Twitter), jsou blokovány, aby odpůrcům Madurova režimu zabránily v komunikaci s jejich voliči.
V neposlední řadě je třeba vzít v úvahu postoj Spojených států, které byly dosud nejtvrdším Madurovým mezinárodním odpůrcem.
Poté, co Washington uznal protichávistického opozičního vůdce za prezidenta, jak bylo uvedeno výše, nyní vydává jakési ultimátum: Maduro musí odejít od moci výměnou za mezinárodní amnestii.
To včera odhalil deník Wall Street Journal, který uvedl, že americká vláda „položila na stůl“ ve prospěch Venezuely vše: americké ministerstvo spravedlnosti skutečně vydalo sérii obvinění proti Madurovi a jeho lidem a slíbilo odměnu 15 milionů dolarů pro každého, kdo poskytne informace o jeho zatčení.
Záblesk naděje pro Madurovy odpůrce: Podle deníku Star & Stripes dialog „nabízí záblesk naděje pro venezuelskou opozici, která shromáždila výsledky voleb, podle nichž její kandidát, bývalý diplomat Edmundo Gonzalez, porazil Madura ve volbách 28. července. Bude zajímavé sledovat, co se bude v Caracasu dít dál: zdá se, že Maduro nemá v úmyslu odstoupit a opustit vedení Venezuely, jak se stalo při předchozích pokusech o dialog s americkými úřady, které ztroskotaly loni v Dauhá.
Faktem zůstává, že Maduro nemůže pravdu skrývat déle: nyní je všem jasné, že skrývání volebních záznamů je zjevně snahou vyhnout se oznámení vlastní porážky a postoupení mandátu, který drží od roku 2013, svému protivníkovi, jak vyžadují běžná demokratická pravidla.