Subscribe
Předčasné volby ve Francii: příležitost pro francouzskou novou pravici
Macron po jasném úspěchu Národního shromáždění (ID) Marine Le Penové rozpustil parlament a oficiálně tak zahájil volební kampaň. Na dvouhodinové tiskové konferenci byly postoje bývalého francouzského prezidenta jasné: strach z politického frakcionářství, z extremismu (pravicového s Le Penovou a levicového s Mélenchonem), důrazná demonstrace pojetí demokracie těm, kteří kritizují volbu předčasných voleb, a zároveň respektování vůle francouzského lidu.
Důraz však kladl na hodnoty, které jsou hnací silou jeho programového projevu, jeho a projevu strany Reinassance (RE), která nyní oslovuje levicové voliče vzdálené od La France Insoumise (LFI, GUE/NGL) a také od Socialistické strany (PS, S&D) vedené Raphaelem Glucksmannem.
Macron obvinil radikální levici Jeana-Luca Mélenchona z antisemitismu a antiparlamentarismu a obvinil ji, že v Národním shromáždění vyvolává neustálé a znepokojivé nepokoje. Tváří v tvář tomuto politickému životu, který se podle něj skládá z „bricolages d’appareils“, chtěl prezident prokázat „upřímnou a pokornou snahu o dosažení konsensu a utkání kompromisů“ díky pomoci sociálních demokratů na jedné straně a republikánské pravice (LR, EPP) na straně druhé. Hovořil tedy o „federaci projektů k vládnutí“, nyní je na stranách prezidentského tábora, které na dva roky přišly o absolutní většinu, aby zahájily dialog s ostatními politickými skupinami.
Mezitím však již vznikla koalice Nové lidové fronty se socialisty, zelenými a Mélenchonovými stoupenci, která si již rozdělila téměř všech 577 volebních obvodů s ohledem na předčasné parlamentní volby. Podle odstupujícího poslance Françoise Ruffina (LFI), který poté přesunul pozornost na volební kampaň a potřebu jednotné levice proti „svazku rasistů a bohatých“, byla syntéza nalezena v „pluralitním“ vedení, což znamenalo rozchod s macronisty a gaullisty.
Vůdce strany La France Insoumise Jean Luc Mélenchon na stejnou otázku odpověděl pružně: „Je ne m’elimine pas, mais je ne m’impose pas“, nevylučuje se, ale ani se nevnucuje, prohlašuje však, že je naprosto schopen hrát roli premiéra v případě drtivého vítězství levice v parlamentních volbách. Poté se odvolal na vzorec, který navrhl národní tajemník PS Olivier Faure, aby rozhodl, kdo povede případnou vládu „nové lidové fronty“.
Poslední průzkumy zatím ukazují, že strana Marine Le Penové má 30 % a prezident Jordan Bardella je hlavním kandidátem na post premiéra s cílem požádat v případě vítězství Macrona o rezignaci. Reinassance, drcená oběma póly, se pohybuje kolem 20 % a již se rozhodla nepostavit kandidáty ve zhruba 20 volebních obvodech, které byly od počátku považovány za poražené.
V obou případech zůstává francouzská ústava pevná, takže zahraniční politika, mezinárodní aliance a obrana zůstávají po zbývající tři roky prezidentského mandátu výsadou prezidenta republiky, tedy Macrona, stejně jako funkce velitele ozbrojených sil.
Výsledky jsou vzhledem k francouzskému volebnímu systému obtížně čitelné: volební obvody lze vyhrát buď v prvním kole, pokud kandidát překročí 50 % hlasů a 25 % oprávněných voličů, v opačném případě všichni ti, kteří dosáhli alespoň 12,5 % přímého postupu. Je tedy možné, že se bude hlasovat dvoukolově (RN proti NFP) nebo tříkolově (RN, NFP a Reinassance), zatímco ti, kdo by měli sotva naději na záchranu, by byli gaullisté.
Mohly by být zlomovým bodem: pokud by šly s Macronem, mohly by se pokusit zadržet Mélenchona a vyzvat Le Penovou ve druhém kole voleb; pokud by šly s Le Penovou, mohly by Francii zaručit novou pravici. Složitá, ale rozhodující výzva pro budoucnost Francie.