Subscribe
V napjaté atmosféře a složité mezinárodní situaci, jakou zažíváme v posledních týdnech, jen málo evropských lídrů dokazuje, že mají pevné nervy a umí udržet kormidlo rovně, aby dosáhli co nejlepšího výsledku pro svou zemi a pro EU. Takový postoj jistě v posledních dnech zaujala italská vůdkyně Giorgia Meloniová, k níž se v tomto procesu připojila i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.
DVĚ STRANY ATLANTIKU
Především je třeba vzít v úvahu – a následně analyzovat – jaká byla reakce na zakyselení vztahů mezi USA a Kyjevem po setkání Donalda Trumpa s Volodymyrem Zelenským a ochlazení amerického zájmu o ochranu evropského kontinentu z protiruského hlediska. Dále je třeba vzít v úvahu také dynamiku vyvolanou cly plánovanými americkým prezidentem, která by mohla některým evropským trhům způsobit nemalé problémy. Logikou, která hýbala Melonim na jedné straně a Von der Leyenovou na straně druhé, bylo vyhnout se konfliktu se spojencem, aby nehrozil rozchod. Samozřejmě tomu napomohly i vztahy Giorgie Meloniové s Trumpem. Být jediným evropským lídrem přítomným u jeho přísahy nebylo z hlediska diplomatické logiky nic zanedbatelného; logiky, jejímž cílem je dnes vytvořit narativ, který by zdůraznil, že USA nejsou nepřítelem, nýbrž spojencem silnějším než kdykoli předtím, s nímž je třeba se spojit a spolupracovat.
KONFLIKT NA UKRAJINĚ
Je zřejmé, že v evropských kancelářích se v současné době postoj USA ke konfliktu na Ukrajině a vztahům s Ruskem stal skutečným předělem. Přikládá se tomu příliš velký význam, takže se zdá, že v mezinárodním scénáři existuje něco před a něco po setkání Trumpa a Zelenského. Z italského pohledu a z pohledu prezidentky von der Leyenové je naopak tento bod vnímán jako bod, od kterého je možné začít znovu pracovat. Cílem obou lídrů je jistě dospět ke zmírnění potentátovy touhy postupovat v otázce konfliktu na Ukrajině zcela autonomně a zároveň vytvořit evropskou reakci, která může být alternativou k americkému zapojení. Tedy žádné snadné komentáře proti Trumpově postoji, ale pouze pevnost a důslednost při připomínání potřeby, že v každém případě musí být dosaženo spravedlivého míru pro Ukrajinu.
SPOLEČNÁ OBRANA
Von der Leyenová se ve svém projevu na plenárním shromáždění v Bruselu 11. března vrátila k potřebě společné obrany a zdůraznila, že mír v Evropské unii již nelze považovat za samozřejmost. I zde však nejde jen o politický, ale také o ekonomický problém. Obranný plán ReArm, který oznámila Komise, má hodnotu přibližně 800 miliard eur, které musí členské státy financovat. Přirozeně již začal střet mezi šetrnými zeměmi, které by nerady sdružovaly investice, a členy EU s vysokými dluhy, kteří by rádi získali podporu, aby dále nezatěžovali své domácí rozpočty. V tomto smyslu usiluje Itálie o další zprostředkování. Giorgetti totiž svým ministerským kolegům předložil takzvanou „Evropskou iniciativu pro bezpečnost a průmyslové inovace“. Cílem tohoto plánu by bylo přilákat do Evropy nový soukromý kapitál, aby se nezvyšoval veřejný dluh členských států. Iniciativa, která by fungovala pouze díky zlepšení a zvýšení investičních záruk. Jedná se o komplexní plán, který však odráží představy italské vlády o průmyslovém a hospodářském rozvoji členských států, zejména v citlivých a strategických odvětvích, jako je bezpečnost. Další dílek do křehké rovnováhy, která se buduje na obou stranách Atlantiku, přičemž jedinou nejistotou opět zůstává, co – a kdo – bude oním svorníkem, na němž bude spočívat.