Subscribe
Migrační krize se stupňuje, ale EU nedokáže zaujmout společný postoj, jak ukázalo poslední zasedání ministrů vnitra EU. Zatímco nelegální příliv migrantů na jižní břehy Unie se v porovnání s předchozími lety výrazně zvýšil, vyhlídky do budoucna se spíše zhoršují než zlepšují.
Africká politika byla v poslední době zpochybněna řadou převratů, které jsou důsledkem desetiletí krátkozraké neangažovanosti Evropy na tomto kontinentu. V ostatních zemích se pravděpodobně vystupňují sociální nepokoje v důsledku rostoucích cen a nedostatku potravin, k čemuž Rusko ochotně přispívá blokováním ukrajinského vývozu obilovin. V neposlední řadě je Afrika stále více postihována nepříznivým vývojem klimatických změn, přestože se na celosvětových emisích uhlíku podílí méně než 5 procenty. Po sečtení všech těchto faktorů lze snadno dojít k závěru, že současná krize se může dále prohlubovat, pokud nebudou na úrovni Unie přijata přiměřená nápravná opatření.
Nedostatek vedení v EU podnítil předvolební debatu, která se většinou vede optikou sdílení břemene, neboť nelegální migranti se většinou vyloďují na jižním křídle Unie – jak sdílet náklady s tím spojené. Důležitější otázky, jakou kapacitu má EU pro integraci nově příchozích migrantů, nikoliv jen pro jejich dočasné přijetí, jaká je požadovaná kombinace dovedností, které potřebujeme, a podobně – tedy správná migrační politika – se staly druhořadými, pokud vůbec.
V této situaci se italská premiérka Giorgia Meloniová a předsedkyně ECR snaží zaplnit tuto mezeru prostřednictvím trojí strategie. Jednala s Tuniskem, zemí, která má své vlastní problémy, ale odkud přicházejí poslední vlny migrantů, s cílem najít společnou řeč. Snažila se přitom zapojit mnohostranné instituce, jako je MMF a Evropská komise, na nejvyšší úrovni.
Předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová se k ní v krátké době připojila v Tunisu a naposledy na malém, ale klíčovém ostrově Lampedusa, kde se vyloďuje mnoho těchto zoufalých nelegálních migrantů. To je sotva národní přístup, ale přístup, který zohledňuje politiku na místě a potřebu širšího a inkluzivnějšího řešení na úrovni EU. Je pravda, že to může fungovat nebo ne. Ale pokud ne, pak nikdo nemůže tvrdit, že se nesnažila.