Moudrost

Moudrost katolické církve nepatří intelektuálům, univerzitním profesorům, inženýrům nebo filozofům.
Je to věda života, prožité zkušenosti, tradice, váhy let, omylů, oprav a šťastných objevů.
Moudrost katolické církve je pro křesťany Boží vševědoucností, ale i pro ty, kdo víru nepraktikují, je nevyzpytatelným pokladem poznání.
Do poloviny měsíce srpna, kdy se celá Evropa rozvoní horkým létem, umisťuje svátek Nanebevzetí Panny Marie.
Katolická církev slaví tento svátek ke cti Panny Marie na Východě již od 6. století a v Římě od 7. století.
Svátek se slaví 15. srpna.
Tento svátek vznikl v době, kdy Evropa byla ještě agrární společností.
Dne 15. srpna již byla většina úrody pšenice sklizena a pole odpočívala v očekávání podzimního setí.
Ve většině Evropy nebyla sklizena ani úroda hroznů.
A co teprve olivovníky, které zůstávaly na slunci a čekaly na první podzimní deště, aby mohly nabobtnat a přinést dobré plody.
Rodiny byly pohromadě, v domech, a užívaly si snad těch několik dní v roce, kdy si mohly odpočinout; dlouhý den slunce a dobrého počasí.
Patnáctého srpna už byly Velikonoce daleko a předsevzetí o svatém životě a naděje na budoucí život se snad už vytratily z duší mnoha věrných křesťanů.
Daleko byly také svátky Vánoc, tak drahé a milé, kdy křesťanství slavilo narození Spasitele, který znovu vyzýval k radosti, naději a touze po svatosti.
A uprostřed roku církev navrhuje znovu oslavit vítězství nad smrtí.
Věřit v budoucí život není snadné, ale je to o to snazší, je-li nám dán příklad někoho, kdo ho dosáhl.
To, že Ježíš Kristus, Syn Boží, vstal z mrtvých, není, mohu-li to tak říci, žádná zásluha.
On je Bůh.
Všemohoucí.
Jestliže všechno stvořil, může všechno zničit.
Jestliže stvořil život, může sám vstát z mrtvých.
Ale pokud je do nebe vzat někdo, kdo není Bůh, ale člověk, zcela a výlučně člověk, jako je Panna Maria, je to velká útěcha.
Zvláště když člověk pracuje od východu do západu slunce, aby si mohl dát do úst chléb.
Patnáctý srpen je svátkem pro celé křesťanstvo.
Je to svátek Evropy.
Evropa už není agrární společností, ale stovky vesnic se uprostřed léta oblékají do krojů, aby opět oslavily vítězství nad smrtí.
Nyní jsou lidové slavnosti plné turistů, zvědavých diváků, z nichž mnozí vůbec nechápou smysl náboženského svátku, který býval svátkem civilizace.
Církev byla moudrá a zařídila, aby se tento velký den kryl s odpočinkem milionů zemědělců, ať už byli se svou úrodou spokojeni, nebo ne.
Pokud byla dobrá, děkovali Bohu, pokud ne, modlili se k nebi za dobré deště, sníh v pravý čas, žádné mrazy.
Naše životy už nezávisí na rytmu slunce; a my máme nárok na roční dovolenou, týdenní odpočinek a možná sedm nebo osm hodin denně. Pokud je práce nadměrně těžká nebo nebezpečná, existují příplatky ke mzdě.
Pro venkovské obyvatele však žádné neexistují.
Zemědělci a farmáři, kteří každé ráno pozorují oblohu, zda bude pršet, nebo ne, nemají žádné.
Proto si nevážíme deště ani toho, že máme každý den teplou vodu; ani Bohu neděkujeme a neprosíme ho o mnoho věcí, kromě případů, kdy nás postihne nemoc, bolest nebo neúspěch.
Moudrost církve je věčná.
Vždyť tento svátek Nanebevzetí Panny Marie přichází pro většinu Evropanů v době, kdy si užíváme prázdnin.
Ať už zaslouženě, nebo ne.
A s ním i vhodný čas k několikaminutovému rozjímání o životě a smrti. Zemřeme.
Možná, že s mobilním telefonem Apple v ruce, s aplikací Amazonu připravenou k provedení té nákupní objednávky, kterou bychom za normálních okolností neudělali, a s přáním koupit si Teslu jen proto, že ji má soused, šéf nebo kolega, je těžší myslet na to, že člověk umře.
Ale je to tak.
Certus an, incertus quando; říkali latinští mudrci.
Když víš, že zítra zemřeš, budeš dnes žít jinak.
Před desítkami let, před první světovou válkou, žila Evropa ještě s vědomím, že zítra zemře.
A proto žila jinak.
Tato nezvratná pravda se všemi svými důsledky podbarvila celou evropskou existenci.
Od rodinného života přes náboženskou praxi, politiku a ekonomiku až po kulturu a umění.
Evropské hodnoty nám politici opakují každý den a vmetají nám je do tváře.
Evropskou hodnotou je vědomí, že zítra zemřeš, že tě čeká soud, že budeš souzen v lásce a že na tebe v nebi čeká tvá matka, Panna Maria.