Může Francie integrovat muslimské obyvatelstvo? Vědci zjistili pesimistické údaje

S pomalu, ale trvale rostoucí skepsí liberálů a socialistů vůči politice otevřených hranic se objevují nové výzkumy a studie, které zdůrazňují silný negativní dopad, který tato migrační politika přináší. Jestliže během vrcholu poslední migrační vlny (která začala v roce 2015) bylo zveřejňování takových studií téměř tabu, v současné době jsme svědky relativní liberalizace informací a lepšího přístupu původního obyvatelstva různých států EU ke statistikám o nově příchozích nebo druhé generaci muslimů žijících v jejich společnostech.

Deník Le Journal du Dimanche (Francouzi jej považují za poměrně nezaujatý a oficiální), později citovaný Gatestone Institute, vydal jednu z dosud nejobsáhlejších a nejpodrobnějších studií na toto téma a zveřejnil ji na konci ledna 2024. A přestože se výsledky nešířily virálně na sociálních sítích ani ve světovém tisku, analytici, kteří se jimi zabývali, je označují za poměrně „znepokojivé“. Výše zmíněná studie se netýká pouze nově příchozích migrantů do Francie, ale spíše muslimské populace v republice jako celku. Abychom situaci plně pochopili, potřebovali bychom předem získat informace o tom, jak se muslimská populace ve Francii stala tak početnou.

Jak se Francie stala „domovem“ téměř 6 milionů muslimů?

Historicky sahá přítomnost muslimů ve Francii do koloniální éry, zejména do 19. a 20. století, kdy měla Francie kolonie v severní Africe, zejména v Alžírsku, Maroku a Tunisku. Tyto koloniální vazby umožnily značné migrační toky z těchto regionů do Francie, kam se mnoho jednotlivců a rodin stěhovalo za ekonomickými příležitostmi, vzděláním a před politickou nestabilitou ve svých domovských zemích. Migrace muslimů z bývalých kolonií do Francie byla dále posílena poptávkou po pracovních silách v období po druhé světové válce, kdy Francie pociťovala nedostatek pracovních sil pro své rekonstrukční úsilí.

Migraci do Francie navíc ovlivnily i geopolitické události a konflikty v muslimském světě. Války, politické represe a ekonomická nestabilita v zemích, jako je Alžírsko, Sýrie a Irák, přiměly jednotlivce a rodiny hledat útočiště ve Francii, což přispělo k nárůstu muslimské populace prostřednictvím programů azylu a přesídlování uprchlíků. Přesný počet příchozích v důsledku represí není znám, protože je velmi obtížné oddělit je od ekonomických migrantů, kteří se dostali na území Francie. Mnoho migrantů z muslimských zemí přilákal do Francie příslib ekonomických příležitostí, sociálního zabezpečení a lepší životní úrovně. Sociálně-ekonomická integrace těchto osob, zejména osob ze znevýhodněného prostředí, však dosud představovala vážný problém.

Integrují se muslimové?

Výsledky průzkumu (zmíněné na začátku článku) týkající se postojů francouzských muslimů ke katolíkům, církvím a koncepci Francie jsou nepochybně znepokojivé a vyžadují pečlivé zvážení, jak postupovat v politických otázkách.

Jedním z nejvíce šokujících sociologických zjištění je, že 49 % francouzských muslimů chce, aby katolíci konvertovali k islámu, aby se cítili integrovaní. To naznačuje značnou míru náboženského napětí nebo touhu po náboženské nadvládě mezi značným počtem jednotlivců v muslimské komunitě. Takové ohromující číslo může dokonce vyvolat otázku „bude integrace vůbec někdy možná?“. Osvědčená metoda asimilace a kulturní homogenizace byla vždy opačná – nově příchozí se přizpůsobuje kultuře místa, kam přišel. Chtít, aby „hostitelské“ místo změnilo svou kulturu a tradici, je zjevně odvážný (a na hranici nepřátelství) přístup.

Stejně tak statistika, podle níž si 36 % francouzských muslimů přeje přeměnu kostelů na mešity, vyvolává otázky ohledně náboženské tolerance a soužití ve Francii. Může to sice odrážet touhu po větší viditelnosti a dostupnosti islámských bohoslužebných míst, ale zároveň to poukazuje na výše zmíněnou potřebu dominance. To je problematické zejména kvůli sekulární historii a tradici Francie. Další znepokojivý údaj v tomto ohledu ukázal, že 42 % francouzských muslimů upřednostňuje respektování islámského práva šaría před respektováním zákonů Francouzské republiky (mezi mladými muslimy ve věku 18-25 let je to až 57 % ).

Obzvlášť pikantní je zjištění, že 25 % francouzských muslimů odmítá slovo „Francie“. Naznačuje to pocit odcizení nebo odtržení od národní identity, což jen posiluje obavy, že velmi významné procento se nikdy nebude moci integrovat, ať už úřady v Paříži nebo v místních komunitách zvolí jakýkoli přístup. I z pohledu muslima může být život v zemi, se kterou se vůbec neztotožňuje, prvkem frustrace a faktorem, který přispívá k vlastní segregaci.

Ještě více šokující na této statistice je, že vláda a četné nevládní organizace investovaly do procesu asimilace značné prostředky. Programů pro řešení otázek náboženského napětí, sociálního vyloučení a identity bylo mnoho, stejně jako snah tvůrců politik, vedoucích představitelů komunit i jednotlivců o vybudování inkluzivnější a soudržnější společnosti.

Nepřátelství muslimů ve Francii však není namířeno pouze proti Francouzům a Francouzkám. Podle výsledků průzkumu 17 % muslimů žijících ve Francii přiznává, že cítí „nenávist“ vůči Židům. Navíc 39 % respondentů vnímá judaismus negativně a hodnotí ho jako špatný nebo velmi špatný.

Zjištění týkající se Izraele jsou obzvláště alarmující. 45 % francouzských muslimů si přeje úplné vyhlazení Izraele. Stejný podíl francouzských muslimů navíc označuje násilné události, které spáchali teroristé z Hamásu v Izraeli 7. října 2023 – zahrnující masakry, znásilňování, mučení, stínání hlav a upalování – za „akty odporu“.

Kriminalita: závažný problém

Studie se rovněž zabývá některými aspekty kriminality souvisejícími s početnou muslimskou populací žijící ve Francii. Je sice pravda, že velké migrační vlny obvykle na svém počátku způsobují prudký nárůst kriminality, ale zdá se, že ve Francii se situace postupem času jen zhoršuje, ukazují data. Každý den dojde ve Francii k více než 120 útokům nožem. Většinu těchto útoků mají na svědomí osoby muslimského původu, které se následně odvolávají na své pohrdání jinověrci a Francií a obracejí se na orgány činné v trestním řízení. Zatímco smrtelným útokům nožem věnují média pozornost, řada dalších zůstává nezveřejněna. Ve velkých městských centrech dochází stále častěji k přepadením a fyzickým útokům. Kromě toho je Francie denně svědkem více než dvou set případů znásilnění, z nichž značnou část mají na svědomí muslimští muži, kteří do země vstoupili bez řádných dokladů. To je podobné jako ve Švédsku, kde národní televizní stanice zdokumentovala, že 58 % souzených a odsouzených násilníků se narodilo v zahraničí.

Ve Francii je více než 70 % odsouzených vězňů muslimského původu a důvody jsou tak viditelné, že i levicové organizace přestaly používat rétoriku, že by mohlo jít o produkt „systémového rasismu“. Alarmující je, že pouze malá část (7 %) odsouzených nelegálních přistěhovalců je nucena opustit Francii nebo čelit skutečnému vyhoštění.

Vraťme se k tématu antisemitismu: od tragického únosu, mučení a zabití Ilana Halimiho v lednu 2006 byly všechny případy vražd Židů ve Francii spáchány osobami muslimského vyznání. Sammy Ghozlan, který působí jako předseda Národního úřadu pro ostražitost proti antisemitismu (BNVCA), organizace zabývající se dokumentováním antisemitských incidentů a podporou obětí, již více než dvě desetiletí soustavně zdůrazňuje, že téměř všechny případy násilného antisemitismu ve Francii mají na svědomí osoby, které se označují za muslimy.