Subscribe
Před poslední změnou vlády v Polsku, kdy strana PiS prohrála s povolební koalicí Frankenstein vedenou Tuskem, se obvinění Evropské komise, že Varšava nedodržuje zásady právního státu, týkalo toho, jak si tento členský stát chce uspořádat vlastní soudní moc.
V loňském roce zveřejnil Evropský parlament studii o potenciální pravomoci Evropského soudního dvora nad vnitrostátními opatřeními v oblasti soudnictví.
Čl. 19 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii ve svém druhém pododstavci stanoví, že členské státy poskytují dostatečné prostředky nápravy k zajištění účinné právní ochrany v oblastech, na které se vztahuje právo Unie. To však výslovně neuděluje Soudnímu dvoru Evropské unie žádnou pravomoc nad soudnictvím členských států.
Na druhou stranu tentýž soud vydal v roce 2018 rozsudek Associação Sindical dos Juízes Portugueses v. Tribunal de Contas, v němž vyzval členské státy, aby se obrátily na lucemburské vnitrostátní soudnictví s předběžnou otázkou, a to především prostřednictvím žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.
Lze to chápat tak, že takovéto soudní položky členských států jsou zahrnuty v čl. 19 odst. 1? A do jaké míry? Zdá se, že doložka vyžaduje pouze to, aby právní ochrana úspěšně vedla k žádoucímu nebo zamýšlenému výsledku, a vztahuje se na záležitosti týkající se pravomocí Unie.
Soudní dvůr Evropské unie by proto mohl napadnout vnitrostátní opatření pouze v oblastech, na které se vztahuje právo Unie (nikoliv vnitrostátní právo) a kde právní ochrana není účinná.
Vezměme také v úvahu článek 47 Listiny základních práv EU. Toto ustanovení přiznává právo na účinný opravný prostředek a spravedlivý proces. Co je podle tohoto primárního práva „účinný opravný prostředek“? První odstavec ji definuje: Řešení poskytnuté soudem každému, jehož práva a svobody zaručené právem Unie byly porušeny, za podmínek stanovených v témže článku.
V odstavci druhém a třetím jsou popsány tyto podmínky: spravedlivé a veřejné projednání věci v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem, který byl předem zřízen zákonem, a právo na poradenství, obhajobu a zastoupení, přičemž osobám, které nemají prostředky, je poskytnuta právní pomoc, pokud je nezbytná pro přístup ke spravedlnosti.
Společný výklad čl. 19 odst. 1 a článku 47 vede k jasnému chápání pojmu „účinný“, přičemž „oblasti, na které se vztahuje právo Unie“ nejsou nejednoznačným pojmem a neměly by vyžadovat další výklad.
Podle Associação Sindical dos Juízes Portugueses však pojem „oblasti, na které se vztahuje právo Unie“ neznamená pouze aspekty, na které se vztahují právní předpisy Unie, ale je širší než pojem působnosti Unie. Nezaměřuje se na to, zda tribunály členských států zajišťují právní ochranu v oblastech, na které se vztahuje mezinárodní organizace, ale na samotné tribunály. Od objektivního zaměření na žaloby týkající se působnosti Unie se Soudní dvůr odklání od samotných vnitrostátních soudů a vytváří tak pravomoc nad vnitrostátním soudnictvím.
To samozřejmě posloužilo Evropské komisi k tomu, aby využila Soudní dvůr Evropské unie jako páku k vydírání polské konzervativní vlády v letech 2015 až 2023 a donutila ji poslouchat příkazy z Bruselu.
Pouze dva aspekty výkladu Soudního dvora v Lucemburku umožňují omezení evropské moci s cílem omezit její zásah do vnitrostátních jurisdikcí: Za prvé, čl. 19 odst. 1 a článek 47 by ve skutečnosti neměly být vykládány společně, protože první z nich se vztahuje na členské státy, zatímco druhý je určen občanům.
Zadruhé, zejména soudce Sacha Prechal argumentoval ex nihilo, že čl. 19 odst. 1 nelze považovat za bezbřehý, ale že se týká pouze institucionálních záležitostí, ať už pocházejí z práva Unie nebo z vnitrostátního práva. Nicméně to není to, co říká čl. 19 odst. 1 ve svém druhém odstavci. V důsledku toho ani Soudní dvůr, ani profesorka Prechalová svým omezením právo nevykládají, jak by ve své soudcovské kvalitě měli, ale spíše ho vytvářejí.
To je zdrojem nebezpečí nejen pro polské občany, ale potenciálně i pro všechny členské státy. S novou polskou koaliční vládou jsou ovšem všechny tyto konflikty jako mávnutím kouzelného proutku zapomenuty. Ve východoevropském státě již nejde o právní stát a Soudní dvůr Evropské unie se vrátil k práci – se stále rostoucími pravomocemi v rámci nejednoznačnosti smluv.
Obrázek: Prezident Duda (Wikipedie)