Napětí na západním Balkáně roste, Kosovo zakázalo srbský dinár

Zdá se, že intenzivnější snahy Evropské unie o zmírnění napětí mezi Srbskem a Kosovem se obracejí proti ní. Lednové ultimátum Bruselu Bělehradu a Prištině ještě více povzbudilo obě strany, které zřejmě nedokážou najít společnou řeč. Rozhodnutí kosovské vlády zakázat od 1. února oběh srbského dináru v severní oblasti, kde žije početná srbská komunita, je vyvedlo do ulic. Srbské protesty v Mitrovici navazují na incidenty z loňského léta, kdy Srbové sabotovali volby v Prištině jen několik dní po oznámení dohody mezi Kosovem a Srbskem zprostředkované EU. Navzdory hrozbám stažení vojenské a hospodářské podpory ani jedna ze stran nenaznačila, že by souhlasila s jednáním o tolik potřebném kompromisním řešení, neboť obě země usilují o členství v EU. Kromě obav, které v Evropě vyvolává toto nové napětí, jež se znovu rozhořelo mezi oběma západobalkánskými zeměmi, lze spěch EU s „normalizací“ situace samozvané nezávislé provincie, kterou dosud neuznaly všechny členské státy, interpretovat také v souvislosti s rusko-ukrajinskou válkou a jejím dlouho očekávaným koncem. Zaprvé, tradiční vztahy Bělehradu s Moskvou se od začátku války příliš neochladily, a to navzdory oficiálním prohlášením srbských úřadů podporujícím postoj Západu. Je rovněž nežádoucí, aby se Rusko odvolávalo na precedens Kosova, což je jeden z argumentů, který Rumunsko používá pro neuznání nezávislosti této bývalé srbské provincie. EU již zahájila přístupová jednání se Srbskem a podepsala dohodu o přidružení s Kosovem, ale tyto kroky nemůže dokončit, částečně kvůli nestabilitě, kterou vztahy mezi oběma státy na západním Balkáně vyvolávají, a částečně proto, že stále existují členské státy, které se nevzdávají svého postoje k neuznání bývalé srbské provincie.

Kosovo a Srbsko se musí do března dohodnout na plánu normalizace vztahů

Podle ultimáta EU se Kosovo a Srbsko musí do března rozhodnout, zda přijmou mezinárodní plán EU a USA na normalizaci vzájemných vztahů. Pokud se jim nepodaří dosáhnout dohody, budou čelit sankcím, pokud jde o investice i hospodářskou a politickou podporu Západu. A vzkaz, který přednesl eurokomisař Miroslav Lajčák, byl velmi jasný: strana, která nebude ochotna podniknout kroky ke „smíření“, bude více potrestána.

„Do března budeme vědět, zda jsme pokročili, nebo ne, a pokud ne, budeme vědět proč a kdo je za to zodpovědný,“ řekl komisař.

Srbsko, které již obdrželo stovky milionů eur a za posledních deset let otevřelo pouze 22 z 35 přístupových kapitol, má co ztratit. Stejně tak ale i Kosovo, jehož občané se mohou od 1. ledna volně pohybovat v schengenském prostoru bez víz a pasů. Obě země navíc profitují ze západních investic, aniž by se Srbsko muselo vzdát svých tradičních vztahů s Moskvou nebo novějších privilegovaných vztahů s Čínou. Navíc přítomnost sil NATO v regionu byla a je zárukou, že nedojde k eskalaci napětí, jako tomu bylo během války v letech 1998-1999, a nemá takovou dohodu s Evropskou hospodářskou a měnovou unií. Kosovská vláda navíc své rozhodnutí zdůvodnila snahou omezit příjmy v hotovosti, které napomáhají praní špinavých peněz. Srbský dinár stále obíhá pouze v severní části provincie, kde se používá k výplatě důchodů, příspěvků a platů Srbů pracujících v paralelních srbských státních institucích v Kosovu.

Srbský prezident Aleksandar Vučić oznámil, že se již setkal s vedoucími představiteli západních zemí, které podporují Kosovo – USA, Spojeného království, Francie, Německa a Itálie – a že chápou dopady „zločinného rozhodnutí “ prištinské vlády zastavit finanční transakce se Srbskem.

Vučič dále oznámil, že požádá Radu bezpečnosti NATO o projednání této otázky. Srbský politik, který se odvolával na „dodržování pravidel mezinárodního práva veřejného a Charty OSN“, zdůraznil, že dnes všichni chápou, že Priština je jediným, kdo chce chaos.

„Myslím, že panuje obrovská nedůvěra v Prištinu a její kroky. Myslím, že dnes všichni pochopili, jak moc jsem měl pravdu, když jsem řekl, že jen jedna strana chce rozpoutat chaos, vyvolat provokace a vyhrotit situaci v jihosrbské provincii,“ řekl Vučič.

Kosovský premiér Alvin Kurti po nedávných pouličních protestech oznámil, že poskytne srbskému obyvatelstvu měsíční přechodné období, aby se mohlo přizpůsobit novému opatření. Podle Bělehradu se opatření dotkne přibližně 100 000 lidí.

Napětí mezi Prištinou a Bělehradem narůstá již několik měsíců a zdá se, že EU není schopna konflikt zprostředkovat. Koncem května loňského roku byly mírové jednotky NATO nuceny zasáhnout do konfliktu v severní provincii Kosovo, který si vyžádal několik zraněných. Kosovská strana je obviňována ze zneužití v souvislosti s nedávným zatčením Srbů, kteří jsou sami podezřelí z násilných trestných činů. Od té doby se Brusel snaží vrátit na jednací stůl jedenáctibodovou dohodu, o níž se jednalo od podzimu 2022, a která byla předložena loni. Ale bez úspěchu.

Tato dohoda by v podstatě nevyžadovala, aby Srbsko výslovně uznalo nezávislost Kosova, pouze by se nebránilo jeho snahám o vstup do různých mezinárodních organizací. Což by bylo pro srbskou stranu do jisté míry přijatelné. Priština – a konkrétně současný premiér Albin Kurti – však nechce přistoupit na vytvoření autonomních srbských menšinových lokalit a sdružení Srbů, jak navrhují západní diplomaté. Kurti označil tento bod – přijatý v roce 2013 jeho předchůdcem v úřadu – za vytvoření státu ve státě.

„Jakákoli dohoda, jejíž podstatou není vzájemné uznávání, pro nás rozhodně není úplnou normalizační dohodou,“ řekl Albin Kurti.

Kosovo jednostranně vyhlásilo nezávislost v roce 2008. Od té doby uznalo její nezávislost téměř 100 zemí, včetně naprosté většiny zemí EU. Pět zemí – Kypr, Řecko, Španělsko, Slovensko a Rumunsko – stále neuznává samozvaný stát Kosovo. Srbsko zjevně neuznává ani prištinský režim. Pět členských států EU, které neuznaly nezávislost Kosova, má za sebou snahy o sebeurčení podporované některými menšinami na svém území, což je staví do choulostivé situace. Pro Rumunsko však bylo ústředním argumentem Podněstří, jak v průběhu let vysvětlili dva ministři zahraničí, kteří stáli za dokumenty přijatými Rumunskem v souvislosti s Kosovem.

„Prezidentova politika se opírala o argumenty ministerstva zahraničí a naštěstí se řídila jeho doporučeními. Pokud uznáváte Kosovo, proč jste proti Podněstří, protože Podněstří je také separatistické? Takové byly naše výpočty v té době, v roce 2008,“ říká Adrian Cioroianu, kterého cituje Europa Libera.

„Vždy existovala možnost, že Rusko tuto otázku nastolí, zejména v souvislosti s Rumunskem a zájmem Rumunska na celistvosti Moldavské republiky, a to v podmínkách zvratu v otázce neuznání Kosova,“ vysvětlil Cristian Diaconescu, bývalý ministr zahraničí v letech 2009 a 2012.

Podle něj byl rumunský postoj oprávněný, jak ukazuje vývoj následných událostí, od konfliktu v Gruzii, který skončil anexí Jižní Osetie a Abcházie, přes konflikt na Krymu v roce 2014 až po nedávnou anexi dalších čtyř provincií na Ukrajině.

„Nezapomínejme, že když Rusko anektovalo Krym, odvolávalo se na argument Kosova,“ řekl Cristian Diaconescu.