Návrat Irska ke zkapalněnému zemnímu plynu

Politický vztah Irska ke zkapalněnému zemnímu plynu (LNG) je opět v centru politické a ekonomické debaty o tom, jak nejlépe dosáhnout energetické bezpečnosti a nezávislosti země.

Toto rozhodnutí navazuje na březnové rozhodnutí irského kabinetu schválit první irské plovoucí skladovací zařízení na znovuzplynování a zkapalněný zemní plyn s investiční hodnotou 300 milionů eur. Terminál bude fungovat jako nouzová zásoba plynu pod vedením státu. Význam tohoto vývoje nelze přeceňovat. Jedna z analýz, provedená v souvislosti s obavami vyjádřenými v přezkumu bezpečnosti dodávek ohledně závislosti Irska na dovozu zemního plynu z Velké Británie plynovody, zdůraznila, že Irsko je jednou ze zemí s největší závislostí na dovozu energie v EU, přičemž 71 % všech dodávek zemního plynu se dováží dvěma propojovacími plynovody z Velké Británie.

Širší politická reakce na schválení vlády byla rozhodně smíšená, přičemž hlavní levicové strany se stavěly odmítavě, zatímco hlavní vládní strany Fianna Fáil a Fine Gael spolu s početnou skupinou nezávislých nezařazených poslanců ji plně podporovaly. Mnozí členové této většiny vnímají tento problém nejen z hlediska klimatických cílů, ale také z hlediska tvrdé reality geopolitické nestability a zranitelnosti infrastruktury.

Toto rozhodnutí představuje zásadní odklon od politiky předchozí vlády, která zahrnovala strany Fianna Fáil a Fine Gael, ale především Stranu zelených. Tato vláda výslovně vyloučila podporu infrastruktury LNG a její nesouhlas byl zakotven v několika formálních politických dokumentech.

Irská Strana zelených však byla po volbách v roce 2024 téměř úplně zlikvidována, když počet jejích poslanců klesl z 12 na 1 křeslo a po prodlouženém sčítání hlasů byl zvolen pouze její lídr Roderic O’Gorman. Jejich dramatický propad byl mnoha analytiky interpretován jako lidové odmítnutí řady politik, které byly považovány za ideologicky rigidní a ekonomicky nesouvisející.

Naproti tomu strany Fianna Fáil a Fine Gael získaly dohromady 86 křesel, což jim chybělo k celkové většině. Je zřejmé, že to oběma stranám dodalo odvahu opustit politiky, které Zelení dříve upřednostňovali – zejména ty, které byly považovány za překážku pragmatických opatření pro energetickou odolnost. To se týká i LNG, který průmysl a energetici dlouho považovali za nezbytnou přechodnou pojistku v době narušení dodávek a rostoucí poptávky.

Reakce ekologických organizací, jako jsou Přátelé Země, byla rychlá a předvídatelně odsuzující; tento postoj je v souladu s jejich dlouhodobým odporem proti rozšiřování infrastruktury LNG a schvalování vývozu kvůli tomu, co považují za nepřijatelné dopady na životní prostředí a klima. Tyto skupiny tvrdí, že jakákoli investice do LNG hrozí, že Irsko bude desítky let závislé na fosilních palivech, i když se jedná pouze o dočasné opatření.

Předchozí irské vlády však vyjádřily LNG silnou podporu jako prvku snahy země o diverzifikaci dodávek energie. Stalo se tak poté, co bylo uznáno, že domácí ložiska zemního plynu, například v Kinsale, začínají klesat a nakonec budou vyčerpána.

Před více než dvaceti lety předložila společnost Shannon LNG Ltd. projekt Shannon LNG, který počítá s výstavbou terminálu na dovoz LNG v ústí řeky Shannon v hrabství Kerry v hodnotě 650 milionů eur. Prvotní plánování začalo v polovině roku 2000 za široké podpory projektu jako strategického infrastrukturního projektu pro zvýšení energetické bezpečnosti. Irský plánovací úřad An Bord Pleanála následně projekt označil za „strategický rozvoj infrastruktury“, což mu umožnilo obejít místní plánovací procesy a předložit jej přímo národní plánovací radě. V té době byl považován za zásadní pojistku proti budoucím energetickým šokům.

V rámci irských debat o této otázce se také pravidelně objevují návrhy, že by stát mohl využít volné skladovací kapacity LNG ve Spojeném království pro skladování plynu pro vlastní potřebu Irska. Zastánci tohoto přístupu tvrdili, že taková strategie by mohla zajistit nouzové skladování plynu pro budoucnost a sloužit jako záloha v případě problémů s přímým přístupem k nouzovému LNG, což by zároveň poskytlo více času na přechod na systém obnovitelné energie. Tato myšlenka byla vnímána jako politický kompromis pro ty, kteří byli i nadále ideologicky odhodláni vyhnout se nové fosilní infrastruktuře na irské půdě.

Tyto argumenty však ztratily politickou váhu. Od roku 2008 se začala rozvíjet soustředěná kampaň zaměřená na dopad dovozu LNG, zejména štěpeného plynu, na životní prostředí. Tato kampaň byla obzvláště účinná při spojování frakovaného plynu s ekologickými škodami, znečištěním podzemních vod a riziky pro veřejné zdraví. Výsledkem byla rostoucí politická opatrnost v otázce, jak postupovat při budování infrastruktury pro LNG.

Tyto obavy se v roce 2011 staly poněkud bezpředmětnými v důsledku hlubokých hospodářských škod způsobených celosvětovou finanční krizí. Projekt Shannon LNG byl fakticky odložen, ačkoli zůstal na seznamu projektů společného zájmu EU, což naznačuje, že jej Brusel nadále považuje za strategický přínos. Z vnitrostátního hlediska to znamenalo, že Irsko bylo i nadále téměř zcela závislé na dovozu plynu přes britské propojovací plynovody – závislost, před níž analytici v oblasti energetiky opakovaně varovali, že zemi vystavuje nebezpečí.

V roce 2016 byl návrh na rozvoj infrastruktury LNG aktivně napadán domácími i mezinárodními bojovníky za klima. Jejich odpor byl katalyzován celosvětovou dynamikou po Pařížské dohodě z roku 2015, která kladla značný důraz na snižování emisí skleníkových plynů. Frakovaný plyn a LNG se dostaly pod zvláštní kontrolu jako fosilní zdroje energie s vysokými emisemi.

Kampaň proti frakovacímu plynu byla v irském kontextu mimořádně účinná. Ekologické nevládní organizace úspěšně tlačily na vládu a místní komunity, aby návrhy na zkapalněný zemní plyn považovaly za popírání klimatu. Narativ o energetické bezpečnosti byl podřízen čistotě klimatu a politické strany byly tlačeny k tvrdým postojům.

Tento vývoj vedl k zásadním politickým změnám a po dobu vlády Zelených, Fianna Fáil a Fine Gael (2020-2024) se politická vůle usilovat o infrastrukturu LNG vytratila. Početní závislost koalice na Zelených zajistila, že jakýkoli posun v oblasti LNG bude politicky toxický. Irský vládní program zveřejněný v roce 2020 totiž výslovně stanovil, že vláda nebude podporovat dovoz frakovaného plynu z jiných zemí, protože Irsko směřuje k uhlíkové neutralitě.

Toto stanovisko bylo posíleno v politickém prohlášení o dovozu štěpeného plynu, které v květnu 2021 zveřejnilo irské ministerstvo životního prostředí, klimatu a komunikací. Uzavřelo zákaz a bylo oslavováno ekologickými skupinami jako významné vítězství.

Trvalý lobbing ze strany průmyslu, k němuž se přidala eskalace mezinárodní energetické nejistoty v důsledku událostí, jako byla ruská invaze na Ukrajinu, však vedl vládu k tomu, že v tichosti zadala přezkoumání bezpečnosti dodávek energie pro irské systémy elektřiny a zemního plynu. Velmi ironickým zvratem je, že přezkum vedl ministr za zelené, který v té době vedl ministerstvo životního prostředí.

Přezkum nakonec navrhl dvě možnosti politiky jako součást širší strategie zmírňování dopadů na zajištění energetické bezpečnosti Irska:

• Možnost politiky 1: Umožnit soukromému sektoru rozvoj a provoz nové komerční plynárenské infrastruktury, včetně komerčních zásobníků plynu a/nebo zařízení na dovoz LNG.

• Možnost politiky č. 2: Stát podporuje rozvoj strategické plynárenské infrastruktury, která slouží výhradně jako záložní zdroj v době neuspokojené poptávky a v podstatě tvoří veřejnou rezervu pro případ nouze.

Irsko se nyní rozhodlo pokračovat ve variantě, která je úzce spjata s variantou 2. Ačkoli současný ministr životního prostředí Darragh O’Brien toto rozhodnutí označil za dočasnou a úzce vymezenou reakci na energetickou nejistotu, v politických kruzích není pochyb o tom, že tato politika znamená rozhodující změnu orientace. Nyní se otevřeně přiznává, že systém úplné závislosti země na dovozu plynu – bez jakýchkoli skladovacích nebo regazifikačních kapacit – je neudržitelný.

To spolu s faktickou likvidací Strany zelených – hlavního ideologického zastánce ortodoxie proti LNG – zajistilo, že nový projekt LNG bude navzdory hlasitému odporu postupovat rychle vpřed. Mezi centristickými a středopravicovými zákonodárci panuje stále větší shoda na tom, že národní energetická odolnost musí mít přednost před symbolickými gesty v oblasti klimatu.

To však neznamená, že schválení výstavby infrastruktury pro LNG zůstane bez odezvy. Lze očekávat řadu právních kroků ze strany dobře financovaných a neúměrně vlivných irských sítí ekologických a environmentálních nevládních organizací. Ale vzhledem k tomu, že politický střed je nyní méně omezený a nálada veřejnosti je více přizpůsobena energetické realitě, může se ukázat, že jejich schopnost zmařit projekt je značně omezená.