Subscribe
Stagflace je termín, který se v posledních měsících začíná stále častěji objevovat v ekonomických diskusích Evropské unie.
Tento ekonomický jev, který se vyznačuje kombinací hospodářské stagnace a inflace, představuje pro tvůrce politik a ekonomy významnou výzvu. Stagflace je situace, kdy se ekonomika současně nachází ve stavu finanční stagnace a vysoké inflace. To znamená, že hospodářský výkon měřený hrubým domácím produktem (HDP) je slabý nebo dokonce klesá, zatímco ceny zboží a služeb stále rostou. Stagflace je považována za obzvláště problematickou situaci, protože zpochybňuje tradiční ekonomické teorie. Za normálních okolností má inflace při zpomalení ekonomiky tendenci klesat, ale při stagflaci dochází k opaku a tato kombinace faktorů ztěžuje tvůrcům politik přijímání účinných ekonomických opatření k řešení problému.
Příčiny stagflace mohou být složité a proměnlivé, ale existuje několik hlavních důvodů, které mohou přispět k této ekonomické situaci. Mezi nejčastější příčiny patří tzv. nabídkový šok, který nastává při prudkém poklesu nabídky zboží a služeb v ekonomice. Snížení dodávek může být způsobeno neočekávanými událostmi, jako jsou války, energetické krize nebo přírodní katastrofy, které přeruší výrobu a způsobí nedostatek dodávek.
Rostoucí ceny surovin, jako je například ropa, mohou podněcovat inflaci, a když náklady na suroviny rostou, podniky často zvyšují ceny svých výrobků, aby pokryly vyšší výrobní náklady. To může vést k celkovému zvýšení cen v ekonomice a přispět k inflaci. Měnová politika, jako je kontrola peněžní zásoby a úrokových sazeb, může ovlivňovat inflaci a hospodářský růst, a pokud je měnová politika řízena špatně, může přispět ke stagflaci, jako například když měnové orgány udržují příliš dlouho příliš nízké úrokové sazby, což podporuje inflaci i v pomalu rostoucí ekonomice.
Fiskální politika, jako jsou vládní výdaje a daně, může rovněž ovlivnit hospodářský růst a inflaci a zvyšování daní nebo snižování vládních výdajů v době, kdy je ekonomika již slabá, může zhoršit hospodářskou stagnaci. V posledních měsících se Evropská unie začala potýkat s problémem stagflace a z několika důvodů tento jev vyvolává na celém kontinentu stále větší obavy.
Jedním z hlavních faktorů, které přispěly ke stagflaci v Evropské unii, byl přetrvávající globální nabídkový šok. Pandemie COVID-19 narušila celosvětové dodavatelské řetězce a způsobila zpoždění ve výrobě a nákupu zboží, což vedlo k nedostatku dodávek v několika odvětvích a nevyhnutelnému zvýšení cen. Výrazný vliv na inflaci v Evropské unii má cena surovin, jako je ropa, která v důsledku změn poptávky a geopolitické nestability stále roste. Tento náhlý nárůst cen podpořil inflaci, což vyvolalo tlak na spotřebitele a podniky.
Evropská měnová a fiskální politika se podílela na udržování stagflace. Evropská centrální banka (ECB) totiž udržovala extrémně nízké úrokové sazby a prováděla politiku nákupu aktiv, aby stimulovala ekonomiku během pandemie. Tyto politiky však přispěly k inflaci, protože zvýšily množství peněz v oběhu, ale zároveň některé evropské země zavedly restriktivní fiskální politiku s cílem kontrolovat veřejný dluh a snížit veřejné výdaje. Tato politika prohloubila hospodářskou stagnaci a vytvořila začarovaný kruh s inflací.
Evropská unie se rovněž potýká se strukturálními problémy, které přispěly ke stagflaci a mezi něž patří nepružný trh práce, nízká produktivita a nadměrná byrokracie, což může bránit hospodářskému růstu a přizpůsobení se finančním výzvám. Evropské společenství musí usilovat o koordinaci svých hospodářských politik na regionální úrovni, aby se vypořádalo se stagflací, včetně větší koordinace fiskální a měnové politiky mezi členskými zeměmi. K řešení nových výzev spojených se stagnující hospodářskou situací by evropské politiky mohly zahrnovat zjednodušení předpisů, technologické inovace a zlepšení trhu práce, přičemž cílená fiskální politika by měla stimulovat hospodářský růst bez dalšího zvyšování inflace. ECB by měla přijmout opatrnější měnovou politiku, což by mohlo vést k postupnému zvyšování úrokových sazeb, jak se již stalo v posledních měsících, a k revizi politiky nákupu aktiv.
Alessandro Fiorentino