Subscribe
Pravicová identita Nové vlámské aliance a Vlaams Belang se prosazuje
Během evropských voleb v Belgii bylo více než 8 milionů Belgičanů vyzváno, aby hlasovali o obnovení národního parlamentu. Výsledek byl rozhodující a v některých ohledech překvapivý a znamenal konec vlády Alexandra De Croo (Open VLD, RE).
Nejvíce hlasů získala strana Nová vlámská aliance (N-VA, ECR) vedená Bartem De Weverem, následovaná stranou Vlaams Belang (VB, ID) Toma Van Griekena, která získala 17 % hlasů a 24 mandátů, resp. 14 % hlasů a 20 mandátů. Na třetím místě se umístilo Reformní hnutí (MR, RE), francouzsky mluvící liberální strana vedená Georgesem-Louisem Bouchezem, která má vazby i na současného předsedu Evropské rady Charlese Michela.
Doposud vládu vedl Alexander De Croo a podporovala ji „Vivaldiho koalice“: tento zvláštní název vznikl z toho, že v koalici byly zastoupeny čtyři různé politické vize: liberálové (MR a Open VLD), socialisté (SP.A a PS), zelení (Groen a Ecolo) a křesťanští demokraté (CD&V). Tato široká koalice však získala 48,01 % hlasů a 76 mandátů, což samo o sobě stačí k udržení vlády, ale nestačí k zajištění stability vzhledem k mnoha politickým subjektům a těsné většině ze 150 poslanců, kterou belgický systém předpokládá.
Belgický premiér De Croo poblahopřál vítězům a oznámil svou rezignaci. Nyní se soustředí na řešení aktuálních otázek a usnadnění přechodu k nové vládě, v níž by měli hrát klíčovou roli liberálové. Král Philippe přijal jeho rezignaci a následně pozval vedoucí představitele N-VA, VB a MR do královského paláce v Bruselu.
Cíle jednotlivých politických sil se nyní velmi liší: liberálové usilují o znovuobjevení kompaktnosti a jednoty i na úkor spojenectví s levicí, stačí se podívat na prohlášení Boucheze, který prohlásil, že „levice chválí demokracii, když dává výsledky, které jí vyhovují“, zopakoval, že pouze liberálové položili na stůl zájmy občanů a že nyní začíná odpovědná práce; De Wever má příležitost vybudovat kolem své strany pravý střed, který dokáže zhodnotit vlámskou identitu a výhody belgického federalismu, aniž by se vzdal proevropského poslání; Vlaams Belang se naopak snaží co nejvíce zlepšit výsledek na vlámském území, aby stále více zvyšoval sázky.
Nyní je těžké říci, kdo by se mohl ujmout vlády, ačkoli nelze vyloučit koalici, která by zahrnovala liberály, křesťanské demokraty a N-VA a dosáhla 76 ze 150 hlasů. Výsledek, který by jednoduše představoval historii, překonal léta vlád „širokých dohod“ a konečně pracoval na autentické belgické pravici a středu.
Současně se konaly volby do Evropského parlamentu, v nichž „zvítězila“ Vlaams Belang s 14,5 % a 3 mandáty, následovaná N-VA se 14 % a 3 mandáty a MR s 13 % a rovněž 3 mandáty. Belgická strana práce (PTB-PVDA, GUE/NGL) dosáhla 11 % a 2 mandátů. Největší propad zaznamenaly zelené formace: Groen a Ecolo získaly dohromady jen 10 % oproti 15 % před pěti lety a o jedno křeslo méně. Mírný pokles zaznamenali také socialisté, kteří se 4 mandáty uzavřeli na 15,5 %, což je paradoxně o jeden mandát více než v předchozím evropském parlamentu.
Trend je jednoznačný: strany identity ve Flandrech (region na severu Belgie) posílily, liberálové si udrželi své pozice na francouzsky mluvícím jihu, „umírněná“ levice se zmenšila a nejextrémnější levice a křesťanský střed mění rovnováhu.
The text was translated by an automatic system