Subscribe
Pád komunismu a jeho dopad na dnešní a budoucí Evropu.
9. listopadu 1989 padla Berlínská zeď, čímž byl zahájen proces rozpadu Sovětského svazu a postupného osvobození mnoha států, které jsou dnes věrnou součástí Evropské unie a NATO, od komunismu.
Zeď, která byla postavena, aby oddělila francouzsko-angloamerickou část německého hlavního města od sovětské, se postupem času stala konkrétním symbolem mnohem důležitější hranice, „železné opony“, která oddělovala západní Evropu od východní Evropy pod sovětskou kontrolou nebo silně spřízněných komunistických stran.
Odhaduje se, že přibližně Bylo zabito 200 lidí východoněmeckou vojenskou policií při pokusu dostat se přes zeď do Západního Berlína a potřeba ocitnout se ve „Svobodném Berlíně“ se stala natolik průřezovým prvkem, že podnítila vznik filmů, knih a písní ze všech koutů světa.
Jaké však byly konkrétní důsledky tohoto pádu?
Rychle řekl: především sjednocení Německa, která byla dokončena počátkem října 1990 po měsících jednání a zahrnovala proces silných pobídek k oživení východoněmeckého hospodářství a zároveň zabránění vylidňování oblastí obsazených Německem. Sověty; ještě předtím komunistický režim padl v roce 1989. Maďarsko, které jako první otevřelo hranice umožňující přechod občanů mezi Maďarskem a Českou republikou. Rakousko; Československo se nejprve osvobodilo od komunistického režimu Gustáva Husáka a poté zahájilo proces vzniku dvou republik, jedné pro české a druhé pro slovenské obyvatelstvo; Polsko a Rumunsko se změnily z režimů v demokracie, v jejichž čele stály konzervativní strany. Solidarita odborový svaz v Polsku a Fronta národní spásy v Rumunsku.
Kromě východního Německa, které je součástí Německa, je dnes členy Evropské unie 9 bývalých sovětských zemí, k nimž lze připočíst země vzniklé rozpadem Jugoslávie, konkrétně Chorvatsko a Slovinsko. Významné dědictví, které představuje téměř polovinu členských států a je největším důkazem selhání komunistické ideologie a režimu.
V ekonomické rovině zůstává i přes silný růst, který zaznamenaly jednotlivé země, jež vstoupily do EU, úroveň příjmů na obyvatele nízká: s výjimkou hlavních měst mají dnes všechny regiony, které byly pod sovětským režimem, nižší HDP na obyvatele, než je evropský průměr, a to včetně německých regionů.
Jestliže tedy ekonomické údaje ukazují na potřebu dalšího kroku, ty politické jsou zcela jednoznačné: v Polsku dosáhly různé pravicové strany dvoutřetinového konsenzu (35 % pro PiS – ECR a 31 % pro PO – PPE); v Maďarsku Orbán (Fidesz – NI, bývalá PPE) vyhrál volby s absolutní většinou hlasů; v České republice jsou jedinou levicovou silou Piráti (Zelení/EFA) se 4 mandáty z 200, zbytek jsou buď centristé (ANO 2011 – RE nebo STAN – EPP) nebo středopravicoví (ODS – ECR, KDU-ČSL – PPE, SPD – ID, TOP 09 – PPE); v Rumunsku byl Klaus Iohannis (PNL – EPP) znovu zvolen prezidentem s 66 % ve druhém kole; v Lotyšsku vládne středopravá vláda složená z JV (EPP), LZP (Zelení/EFA) a LZP (Zelení/EFA). NA (ECR); v Litvě se v druhém kole prezidentských voleb utkali dva konzervativní a liberální kandidáti.
Kromě složité situace na Slovensku (kde opět zvítězili sociální demokraté) a v Estonsku s vládami široké koalice patří bývalé sovětské země a zejména známý „visegrádský blok“ k nejvěrnějším volebním kotlinám evropské pravice, jak ukazují vysoká procenta CDU (PPE) a AfD (ID) ve východních zemích Německa.
Proces vyvolaný pádem Berlínské zdi dal podnět k tomu. pomsta konzervativních a liberálních myšlenek, na obranu křesťanských kořenů proti ateistickému nihilismu prosazovanému komunistickou ideologií, na obranu vlasti a národů, na obranu historie a kultury tvořené Svobodou a Prosperitou.
Svoboda východní Evropy je základem Evropy národů a Západu a v tento den bychom si to měli připomenout a také se začít bránit silám, které nás dnes ohrožují.
Dnes jako vždy proti jakékoli diktatuře, za Evropu, která je baštou svobody.