Neopodstatněné pomluvy na adresu švédských stran, které vyhrály volby

Ve švédských volbách 11. září získal parlament novou většinu. Probíhají vládní jednání o zcela nové konstelaci středopravých a konzervativních stran. Napětí je nesnesitelné.

Volby skončily vítězstvím Švédských demokratů (ECR), kteří se stali druhou největší stranou v zemi. Společně s Umírněnou stranou (EPP), křesťanskými demokraty (EPP) a liberály (Renew) se postavili proti dosavadní sociálnědemokratické vládě. A získala většinu – i když jen těsně, s dvoumandátovou většinou.

V politické a kulturní levici to vyvolalo vlnu šoku.

Ztráta vládní moci je samozřejmě velkým zklamáním. Způsob, jakým probíhala volební kampaň, však způsobuje ještě větší bolest poraženým.

V diktaturách je opozice vždy bezpečnostním rizikem.

Sociální demokraté a jejich podpůrné středolevé strany vedou proti Švédským demokratům pomlouvačnou kampaň a obviňují je z toho, že představují bezpečnostní riziko. Samozřejmě bez předložení jediného důkazu, že by nějaký existoval. Po tiskové konferenci, na které toto obvinění vznesli dva sociálnědemokratičtí ministři, seriózní pozorovatelé konstatovali, že pokud takové riziko existuje, měla by vláda upozornit bezpečnostní složky, a ne o tom pořádat tiskové konference několik týdnů před volbami.

Tento způsob obviňování byl také zpochybňován přirovnáním k tomu, že diktatury vždy považují opozici za bezpečnostní hrozbu. Sociální demokracie ve Švédsku používá metody, které patří ke zcela jiné a odporné formě vlády, totalitní.

„Kořeny“ strany

Další součástí pomluv v předvolební kampani bylo vykreslení konzervativních Švédských demokratů jako extremistické strany. Metoda spočívala v tom, že se jako podezřelé označovaly osoby, které se podílely na vzniku strany v roce 1988. Na jeho vzniku se mimo jiné podíleli iniciátoři kampaně s názvem „Keep Sweden Swedish“. Zachování Švédska podle švédských tradic považují levicoví aktivisté za rasistické.

Stranu Švédští demokraté založili lidé veřejnosti neznámí a v prvních letech byla fluktuace stranických aktivistů vysoká. Zde se strana odchyluje od způsobu, jakým vznikaly jiné nové strany v Evropě. Téměř vždy to byla známá a zavedená osobnost, kdo zakládal novou stranu. Této osobě nelze tak snadno přisoudit žádný názor oponentů, protože lidé vědí, o koho jde.

Pokud však hnutí založí neznámí lidé, mohou být obviněni z jakýchkoli podivných názorů. Je to proto, že nejsou známí a nikoho nezajímalo, co Švédští demokraté dělali v prvních 10-15 letech, protože se na tom podílelo jen pár lidí a v prvních volbách získali jen zlomek procenta voličské podpory.

Teprve když současný předseda strany, tehdy zcela neznámý Jimmie Åkesson, a jeho skupina začali organizovat činnost strany, dostali se Švédští demokraté v parlamentních volbách v roce 2002 přes jedno procento.

Proto se ve švédské debatě hodně mluví o „kořenech“ Švédských demokratů. Toto slovo je zástěrkou pro nejrůznější obvinění právě proto, že není možné přesně definovat, co jsou kořeny ve vztahu ke straně.

Pokud se podíváte na to, co strana ve svých rozhodnutích prosazovala, zjistíte, že nic z toho se nevymyká demokratické tradici Západu. Ačkoli vyjadřovat konzervativní a nacionální názory ve Švédsku, kterému po roce 1968 dominoval levicový radikalismus, bylo kontroverzní.

Pomlouvačná kampaň na mezinárodní úrovni

Nyní po volbách se v mezinárodním tisku objevily články, které reprodukují sociálnědemokratické pomluvy Švédských demokratů. Tvrdí se, že strana je „fašistická“ a „nacistická“.

To má vyvolat rozhořčení okolního světa proti nové vládě, která snad vznikne během října. Vládní konstelace, která právě porazila sociální demokraty.

Jak potvrzují výsledky voleb, na švédský lid bahno nezabralo. Důvod je jednoduchý: pomluvy jsou složeny ze lží a výmyslů. Pro zahraniční publikum je však samozřejmě mnohem obtížnější obvinění analyzovat a odmítnout.

O to závažnější je, když evropská a mezinárodní média nekriticky přejímají očerňování švédské volební kampaně. Vytváří nejistotu ohledně politiky ve Švédsku, což je vzhledem k mezinárodní spolupráci, která musí probíhat, nešťastné.

V této situaci je obzvláště důležité, aby si přátelé Švédských demokratů, konzervativních a nacionalistických stran v EU, Evropě a ve světě uvědomili, že varování a špatně míněná očekávání, která ve Švédsku šíří poražení a levicoví politici, nemají opodstatnění.

The text was translated by an automatic system