Subscribe
Pedro Sanchez a jeho Socialistická strana v koalici se španělskými komunisty se dostali k moci v červnu 2018 na základě hlasování o důvěře v parlamentu; necelý rok poté vyhlásil volby. Před hlasováním veřejně slíbil, že změní španělský trestní zákoník tak, aby výslovně stanovil, že pořádání nezákonného referenda je trestným činem. Ujistil také voliče, že přivede katalánského separatistu Carlese Puigdemonta zpět do Španělska, aby stanul před soudem. Puigdemont uprchl do Belgie, aby se vyhnul odsouzení.
Během krize Covid v roce 2020 vyhlásil Sanchez v polovině března ve Španělsku stav ohrožení, více než dva měsíce držel obyvatelstvo doma a vládl dekretem s minimální kontrolou ze strany parlamentu. Tento způsob jednání byl později až šestkrát prohlášen Ústavním soudem za zneužívající.
Místo toho, aby se Sanchez držel svých předvolebních slibů, přistoupil na strategii partnerství s katalánskými nezávislými stranami, aby se udržel u moci, protože disponoval pouze nedostatečným počtem hlasů. Dne 21. července 2021 omilostnil devět takových nezávislých politiků, kteří byli odsouzeni za trestný čin pobuřování poté, co za peníze daňových poplatníků zorganizovali nezákonné referendum v roce 2017.
Socialisticko-komunistická koalice přijala 6. září 2022 zákon o integrální záruce sexuální svobody, který snížil tresty ve prospěch stovek násilníků a pedofilů a desítky z nich dokonce osvobodil. Aby mohla vláda tuto vysoce ideologickou katastrofu uskutečnit, zatajila před poslanci, kteří se postavili proti panu Sanchezovi, negativní zprávy o zákonu.
Dne 22. prosince 2022 udělali španělští socialisté pravý opak toho, co pan Sanchez slíbil. Trestní zákoník skutečně reformovali, ale pouze proto, aby zrušili trestný čin pobuřování a snížili tresty za trestný čin zpronevěry veřejných prostředků. Z tohoto opatření profitovaly desítky vyšetřovaných politiků, a to jak separatistů, tak i socialistů.
V květnu 2023 se Sanchez rozhodl vypsat nové volby. Jen několik dní předtím jeho ministr vnitra v souvislosti s katalánskou otázkou kategoricky prohlásil, že „amnestie není v našem právním systému uznávána“. Tento názor již dvakrát předestřel sám Sanchez, a to zcela nedávno v rozhovoru z listopadu 2022, ale také na tiskové konferenci v září 2021, kde všechny ujistil, že „referendum o nezávislosti Katalánska ani amnestie nejsou možné“.
V lednu 2023 dosadil Sanchez do čela Ústavního soudu známého socialistu. Ačkoli se tak stalo po dohodě se Španělskou lidovou stranou, toto jmenování mělo premiérovi zajistit většinu ve prospěch jeho levicové vlády, aby se v budoucnu vyhnul případným rozhodnutím, jaká byla vydána během krize v Covidu.
Dne 9. listopadu 2023 Sanchez oznámil, že chce zavést zákon o amnestii ve prospěch katalánských independentistů, s nimiž dosáhl politické dohody. Součástí dohody bylo rovněž vytvoření parlamentních výborů, které by jménem soudní moci kontrolovaly rozhodnutí.
Generální rada soudní moci téhož dne varovala, že Sanchezovy kroky ohrožují „práva a svobody španělských občanů“, zatímco všechny španělské soudcovské asociace prohlásily, že iniciativa socialistů by „v praxi znamenala podrobení soudních postupů a rozhodnutí parlamentnímu přezkumu, což by následně vedlo k zjevnému zásahu do nezávislosti soudů a k porušení dělby moci“. Podobně profesní sdružení inspektorů státní daňové správy vydalo prohlášení, v němž „plně a absolutně odmítá dohody vyplývající z jednání o investituře současného španělského premiéra“.
Na tomto chmurném pozadí se zdá poněkud trapné, že Evropská komise nehnula ani prstem, aby analyzovala dodržování zásad právního státu ve Španělsku, zvláště když srovnáme takovou naprostou absenci reakce s neustálým šikanováním polské a maďarské konzervativní vlády během současného volebního období. Kdo by v takovém chování mohl rozpoznat dodržování zásady rovnosti a nediskriminace v EU?
Zdroj obrázku: Shutterstock