Subscribe
Převrat v této africké zemi má významné geopolitické důsledky.
Dne 26. července se Niger dostal do choulostivé fáze politické nestability v důsledku převratu, který postavil prezidenta Mohameda Bazouma proti nigerijskému armádnímu generálovi Abdourahamane Tchianimu. Rychle vznikla mezinárodní spojenectví podporující oba soupeře: Francie, od níž Niger před více než 60 lety získal nezávislost, se okamžitě postavila na stranu Bazouma a pozastavila veškerou hospodářskou a finanční rozvojovou pomoc zemi. V reakci na to se proti Francouzům shromáždili nigerijští demonstranti s nápisy proti Macronovi a ruskými vlajkami.
Evropská unie, Spojené státy a Hospodářské společenství západoafrických států (ECOWAS) urychleně zasáhly a snížily finanční prostředky pro Niger s cílem uvrhnout povstalce do naprosté chudoby. Tento krok není motivován pouze politicky, ale je také v souladu s širší strategií Západu. Niger, klíčový stát pro západní projekty v Africe, se stal nejnovějším dějištěm mocenského boje mezi Západem a Východem.
Niger je důležitou křižovatkou migračních toků do Středomoří. Například Agadez je posledním městem před vstupem na Saharu, kterým pěšky procházejí migranti z Gambie, Libérie, Senegalu, Nigérie a Pobřeží slonoviny. Tito migranti využívají prostoru volného pohybu, který zaručuje ECOWAS, vstupují do Nigeru a poté mizí na Sahaře, aby se znovu objevili v Libyi a nakonec se dostali na pobřeží Středozemního moře.
Migrační síť na trase Niger-Libye je řízena systémem zakořeněným mezi kmeny, které koridor zajišťují, a často využívá rozšířené korupce mezi státními úředníky a armádou. Některé zdroje uvádějí, že obchod s migranty je v severním Nigeru hlavním zdrojem příjmů, což výrazně snižuje míru nezaměstnanosti. Uzavřením této trasy by se migranti dostali do rukou vysoce specializovaných zločineckých nebo teroristických sítí, které spravují dvě alternativní trasy přes Mali a Súdán.
Kromě humanitárních obav disponuje Niger bohatými přírodními zdroji, které z něj činí jednoho z předních světových vývozců uranu. To vyvolalo značný zájem všech zúčastněných stran, a to jak o posílení vojenské výzbroje, tak o zvýšení výroby energie jadernými prostředky. Tato situace nepochybně přitahuje Rusko, které využívá silných protifrancouzských nálad v regionu, umocněných rostoucí přítomností džihádistických hnutí, a staví se do role alternativního partnera.
Není náhodou, že několik zemí ECOWAS zažilo v posledních letech nestabilitu: V roce 2021 došlo k převratu v Guineji a v roce 2021 došlo k převratu v Súdánu, který zažil svržení a koexistenci dvou hlav státu v letech 2021 a 2023. V mnoha z těchto situací se Rusové snažili zasáhnout – často prostřednictvím nechvalně proslulé „Wagnerovy skupiny“ – a vytvořit vlády nakloněné Moskvě, čímž Pekingu otevřeli cestu k prosazení se v Africe.
Čína hraje v Africe delikátní hru. Například jediná vojenská základna země mimo její hranice se nachází v Džibutsku, malém africkém státě s přístupem k moři, který sousedí s Eritreou, Etiopií a Somálskem. Číňané se zde v podstatě snaží vybudovat námořní základnu a potenciální kosmodrom, aby se stali důvěryhodnými partnery pro ostatní africké státy.
Situace v Nigeru zůstává pro mnoho aktérů velmi nejasná. Mluvčí Kremlu Dimitrij Peskov prohlásil, že obnovení ústavního pořádku je žádoucí, a distancoval se od pučistů. Francouzská ministryně zahraničí Catherine Colonnaová zopakovala, že Francie do převratu vojensky nezasáhne. Mali a Burkina Faso mezitím daly jasně najevo, že jakýkoli vojenský zásah v Nigeru by byl považován za vyhlášení války proti nim.
Subsaharská oblast Západu je nepochybně novým bojištěm, kde Evropa a Západ musí hrát inteligentní hru. Na jedné straně musí zabránit Rusku a Číně, aby si na těchto územích vytvořily stabilní pozici, na druhé straně musí postupně poskytnout dotčeným zemím více svobody, aby se zabránilo posilování protizápadních nálad a radikalizaci džihádistů. Jedná se o náročnou situaci, která vyžaduje pečlivé sledování.