Nová výzva pro jadernou energetiku v Itálii

Itálie má vyšší náklady na elektřinu, a to o hodně, než její evropští partneři. Situace, která trvá již delší dobu a která je v kritické fázi ekonomiky, jako je ta současná, ještě více alarmující.

A nemáme na mysli „konečné“ náklady, včetně daní a poplatků, které jsou často obviňovány, že jsou příčinou, ale náklady na čistou energii bez jakýchkoli dalších poplatků: jsou nejvyšší v Evropě.

Jedná se o problém, který se jistě týká našich rodin, ale představuje skutečnou mezeru pro náš průmysl, který se od počátku ocitá v situaci, kdy není konkurenceschopný. Proto Meloniho vláda stanovila snížení těchto nákladů jako svou prioritu pro průmyslový růst země, snížení výrobních nákladů a podporu tvorby pracovních míst.

Jedním z hlavních důvodů vysoké ceny italské elektřiny je její výroba: vyrábí ji především elektrárny spalující zemní plyn (přibližně 45 % z celkového množství) a jak je známo, cena tohoto zdroje od začátku války na Ukrajině dramaticky vzrostla. Evropský průměr výroby elektřiny z plynu je 19 %, tedy méně než polovina. Jednou z nejprospěšnějších zemí je v současnosti jistě Španělsko, které vyrábí téměř 50 % elektřiny z obnovitelných zdrojů. Jak známo, Francie má jadernou energii, která jí dodává 65 % energie. Francouzská vláda navíc zavedla extrémně nízkou cenu energie z jaderných elektráren a zbytek nákladů nese přímo. Německo také využívá více energie z obnovitelných zdrojů než naše země, ale také hojně využívá uhlí, protože nabízí ekonomické dotace společnostem, které ho využívají, na nákup uhelných kreditů. Dále na severu mají také mnoho forem alternativní výroby energie, od jaderné po geotermální. Stručně řečeno, v EU zaostáváme z mnoha důvodů, jistě proto, že zaostáváme v oblasti obnovitelných zdrojů energie, ale také proto, že nemáme možnost

dotace jako Německo a Francie. Máme jen malou rezervu pro výdaje a vycházíme z let politických chyb, které nelze vyřešit kouzelným proutkem, jako bylo uzavření jaderných elektráren nebo soustředění zdrojů na položky, které pak vytvářely deficity, a ne bohatství.

Proto je nutné, jak to dělá naše středopravicová vláda, urychlit využití větrné a fotovoltaické energie a samozřejmě jaderné energie.

Vláda se zavázala, že Itálie do roku 2030 instaluje nejméně 70 gigawattů nové kapacity obnovitelných zdrojů.

Téměř titánský úkol, zejména s ohledem na byrokratické problémy, ale ne nemožný.

Náš jih by se skutečně mohl stát jedním z nejsilnějších evropských míst pro výrobu solární energie, na čemž ministerstvo vedle vytouženého a nezbytného návratu k jaderné energetice pracuje.

A právě z Evropy přichází tlak na výrobu jaderné energie: na konferenci OSN o změně klimatu Cop28 2023 v Dubaji podepsala skupina 20 zemí dohodu o ztrojnásobení světové kapacity jaderné energie do roku 2050 a o několik týdnů později EU oficiálně zařadila atomovou energii mezi technologie považované za strategické pro dosažení cíle nulových čistých emisí do roku 2050 a dala Evropské komisi zelenou k vytvoření průmyslové aliance pro malé modulární reaktory.

Itálie se také připojila k průmyslové alianci pro miniaturní jaderné reaktory.

Vláda v Římě konečně prolomila váhání a na okraj zasedání skupiny G7 pro životní prostředí, klima a energetiku, které se konalo v Turíně za italského předsednictví, oznámila, že se připojí k iniciativě podporované Bruselem. Cílem je do roku 2030 postavit první modulární reaktor evropské výroby.

„Rozhodli jsme se připojit k Evropské průmyslové alianci pro malé reaktory jako ministerstvo životního prostředí a energetické bezpečnosti, abychom potvrdili podporu systému země a dali konkrétní signál zájmu o vývoj nových špičkových technologií malých modulárních reaktorů, které mohou významně přispět k dosažení evropských cílů v oblasti dekarbonizace,“ uvedl ministr životního prostředí a energetické bezpečnosti Gilberto Pichetto Fratin.

Jedná se o nezbytný krok, který konečně prolamuje lhůty a je přirozeným politickým pokračováním prvního přistoupení Itálie založeného na poskytování „odborných znalostí v oblasti výzkumu a vývoje“.

Malé modulární reaktory jsou jaderné reaktory, které jsou co do výkonu i fyzických rozměrů menší než běžné gigawattové elektrárny, a to od 10 do 300 megawattů. Jsou založeny na stávajících technologiích a jsou navrženy tak, aby se daly stavět v továrně ve standardní modulární podobě, a jejich hlavní výhodou je, že je lze sestavit v továrně a poté přepravit a instalovat na místě, tedy i v odlehlých oblastech s omezenou kapacitou sítě nebo v oblastech, kde není možné použít velké konvenční jaderné elektrárny.

Vláda již v té době podnikla kroky k zaplnění regulačního vakua v oblasti jaderné energetiky, které vzniklo po referendu, jež vedlo k uzavření stávajících italských elektráren. Nyní je vůle začít znovu, vůle diktovaná pragmatismem, která však pomrkává na životní prostředí, uvážíme-li, že elektrárny nové generace jsou šetrné k životnímu prostředí, zejména ve srovnání s těmi, které jsou v Itálii v současnosti.

Je zahájena další výzva vlády vedené Giorgiem Melonim. Jsme si jisti, že i tato výzva bude vítězná.

Femo