Novoroční očekávání ohledně migrantů a uprchlíků

Politika Evropské unie týkající se migrantů a uprchlíků je jedním z nejvýznamnějších očekávání nového roku, pokud jde o klíčový vývoj. Dne 11. prosince zveřejnil Evropský parlament studii o nových přístupech k integraci na trhu práce, která si zaslouží podrobnou analýzu. Její autor, profesor Francesco Fasani z Milánské univerzity, na úvod poukazuje na několik klíčových faktů: před dvěma lety již celková imigrace v Evropské unii odpovídala 9,2 % jejího obyvatelstva a imigrace ze zemí mimo EU představovala 6,1 %. V absolutních číslech se k 1. lednu 2023 bude nejvíce cizinců pobývat v členských státech EU v Německu (12,3 milionu), Španělsku (6,1 milionu), Francii (5,6 milionu) a Itálii (5,1 milionu). Na tyto čtyři členské státy připadalo dohromady 70,6 % všech cizinců žijících v EU. Prof. Fasani odhaduje nelegální přistěhovalectví na 1 až 3 miliony osob. Taková úroveň nelegálních migrantů v EU se zdá být poměrně nízká (2,4 %). Za nejdůležitější ukazatel (ekonomické) integrace na trhu práce je obecně považován status zaměstnání; klíčovým prvkem integračního procesu je však také kvalita pracovních míst. Tato kvalita pracovních míst zahrnuje mzdy, pracovní podmínky, typ smlouvy, pracovní dobu a soulad pracovních míst s dovednostmi a kvalifikací pracovníků. Míra nezaměstnanosti občanů třetích zemí činila k 1. lednu 2023 v průměru 12,2 %. Nicméně mezi členskými státy existují obrovské rozdíly v zaměstnanosti občanů mimo EU, přičemž míra nezaměstnanosti se pohybuje od 87,4 % na Maltě po 50 % v Belgii, kde je každý druhý občan mimo EU nezaměstnaný! V zájmu ekonomické integrace přistěhovalců uvádí profesor Fasani devět výzev: jazykové bariéry, bariéry v oblasti vzdělávání a zaměstnatelnosti, rezidenční segregaci, omezenou vyjednávací sílu, diskriminaci a nepřátelské postoje, přístup k sociálnímu státu a koncepci migrační a azylové politiky. Překážky v oblasti vzdělávání zahrnují neuznávání zahraničních kvalifikací, zejména v regulovaných, ale i neregulovaných profesích. Překážky zaměstnatelnosti lze překonat prostřednictvím individuálních plánů integrace na trhu práce, které následně snižují dopad na náklady na sociální dávky. Rezidenční segregace je negativně konotovaný termín označující etnické enklávy v hostitelské zemi. Na jedné straně vytváří pozitivní sítě v krátkodobém horizontu, ale také riziko vzniku ghetta ve střednědobém horizontu s možnými dopady na bezpečnost v sousedství a kriminalitu, které profesor Fasani zřejmě ignoruje. Vyjednávací síla má souvislost se mzdou, prvkem kvality práce, a také s dalšími pracovními podmínkami. Vízové režimy sponzorované zaměstnavateli mohou zaměstnavatelům poskytnout monopolní moc a nakonec migranty uzamknout na jednom pracovním místě. Prof. Fasani navrhuje ke snížení diskriminace pozitivní opatření, ačkoli neposkytuje žádné objektivní údaje o výhodách a negativních účincích takového polemického přístupu. Mimochodem, eufemismem pro afirmativní akci je podpora „rozmanitosti“. Další možností, kterou autor studie navrhuje, je zákonné zavedení zaměstnávání naslepo, nazývané také „anonymizace“, opět v rozporu s principem volného trhu. Prof. Fasani uvádí, že migranti v EU přispívají do veřejných financí více, než kolik dostávají.

Na druhou stranu uznává, že sociální dávky mohou přinejmenším v krátkodobém horizontu snížit míru zaměstnanosti tím, že snižují motivaci k práci. Pro obě teze nejsou k dispozici žádné kvantitativní údaje. Studie podporuje legalizaci migrantů a uprchlíků jako návrh politiky, ale spíše prostřednictvím naturalizace, nikoliv udělováním dočasných víz. Deportace je považována za nezákonnou, nehumánní a nepraktickou. Nakonec profesor Fasani také prosazuje politiku vůči žadatelům o azyl prostřednictvím umístění do oblastí se silnými podmínkami na trhu práce a krátkými lhůtami pro udělení azylu. Není divu, že studie obhajuje roli sociálních partnerů a „dalších soukromých organizací“. Jedná se o třetí eufemismus v textu, odpovídající v tomto případě nevládním organizacím, jejichž podnikání v EU nakonec závisí na šíření analýz, jako je ta od profesora Fasaniho. Zdroj obrázku: Zdroj: Rada Evropské unie