Tak jako jsem v předchozím příspěvku uvedl dva příklady nařízení schválených 10. dubna, u nichž má evropská pravice dobré důvody pakt odmítnout a po obnovení legislativy prosazovat reformu textů, v této publikaci se budu věnovat dokumentu, který sklidil největší kritiku ze strany nevládních organizací a subjektů spojených s imigračním byznysem: EURODAC.
Pokud je všem známo, systém Eurodac již existuje a jedná se o databázi otisků prstů žadatelů o azyl a nelegálních přistěhovalců. Jeho koncepce i rozsah, systém přístupu úřadů i samotný softwarový nástroj však vyžadovaly rozsáhlou reformu. V tomto případě vedla iniciativu a prezentaci skupina konzervativců a reformistů (ECR) v osobě vedoucího španělské delegace strany VOX Jorgeho Buxadého.
Díky reformě schválené 10. dubna budou mít členské státy k dispozici obnovenou databázi, v níž budou uchovávány a porovnávány nejen otisky prstů, ale také snímky obličeje, cestovní doklady a veškeré informace potřebné k identifikaci mimo jiné všech osob, které se v Evropské unii nacházejí nelegálně, samozřejmě s cílem přistoupit k jejich vyhoštění.
Byla provedena řada změn, které oprávněně vyvolaly odmítavý postoj levice. Je třeba poznamenat, že pokud se nemýlím, Eurodac je ze všech schválených textů tím, který měl nejvíce hlasů pro, protože zatímco konzervativní a identitární strany hlasovaly většinově proti různým dokumentům, v Eurodacu – stejně jako v tzv. kontrolním nebo ověřovacím nařízení – panovala větší shoda.
Jednou z hlavních změn oproti stávající databázi je architektura nebo samotný návrh systému. Doposud se údaje ukládaly na základě „žádostí o azyl“, nyní se budou ukládat individualizované údaje o migrantech. Cílem je usnadnit koordinaci a bojovat proti podvodům ze strany osob, které se mohou snažit – a ve skutečnosti se jim to podaří – podat několik žádostí o azyl pod různými falešnými identitami v různých členských státech a využít tak nejednotnosti systému. To samozřejmě usnadňuje úřadům identifikaci migranta.
Další zlepšení spočívá v tom, že kromě žadatelů o azyl, jak tomu bylo již dříve, bude databáze nyní zahrnovat osoby požívající různých forem mezinárodní ochrany s cílem zabránit druhotnému pohybu ze zemí, kde požívají ochrany, do třetích zemí, a tím omezit nebo alespoň usnadnit snížení zneužívání systémů sociálního zabezpečení.
Bude zahrnovat i přistěhovalce, kteří se v některém členském státě nacházejí nelegálně nebo kteří nelegálně překročili hranice, a to nejen žadatele o azyl; v tomto případě samozřejmě s cílem usnadnit dokumentaci pro vyhoštění, což je jeden z mnoha problémů, s nimiž se policejní a správní orgány setkávají.
Zahrnutím nových kategorií údajů, jako jsou výše zmíněné snímky obličeje nebo cestovní doklady, se usnadní práce orgánů při identifikaci osob, které mají u sebe falešné doklady nebo které své doklady nemají a snaží se zmařit svou identifikaci, když o ni příslušné orgány požádají, protože, jak uvidíme níže, usnadní se orgánům registrace bezpečnostních upozornění, o kterých budou vědět orgány ostatních členských států.
Nejdůležitější novinkou, která částečně zhatila jednání s Radou, neboť levice kladla naprostý odpor, který musel zpravodaj překonat, je zahrnutí bezpečnostních záznamů, které se budou vztahovat na osoby, jež příslušné orgány považují za potenciální riziko pro vnitřní bezpečnost členských států.
Snížení minimální věkové hranice pro sběr údajů ze 14 na 6 let umožní získat úplnější přehled o příchozích a usnadní sjednocení s jejich rodiči, kam patří. Nevládní organizace se to snaží považovat za porušení základních práv, ale to je jen proto, že jim chybí morální kompas, protože nezletilí by měli být se svými rodiči, a ne v centrech provozovaných veřejnými nebo soukromými subjekty, které z tohoto nedostatku ochrany dělají svůj životní styl.