Subscribe
Vytvoření prvního seznamu bezpečných zemí původu pro Evropskou unii je jistě krokem vpřed ze strany Komise, pokud jde o imigrační politiku, a navíc jej lze označit (při ochotě urychlit některá pravidla) za přiblížení se systému, který si představovala a zavedla italská vláda premiérky Giorgie Meloniové.
SEZNAM BEZPEČNÝCH ZEMÍ PŮVODU
Předložení tohoto seznamu oznámila již předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v dopise vedoucím představitelům členských států v rámci příprav na březnový summit EU. V tomto textu předsedkyně potvrdila svůj záměr vypracovat seznam a předložit jej v následujících týdnech. Dne 16. dubna byl tedy seznam zveřejněn a výsledkem bylo, že žádosti o azyl mnoha občanů z patnácti různých zemí byly analyzovány ve zrychleném řízení. Tento proces, jak je rovněž stanoven v loňském migračním paktu, může být proveden na hranicích nebo v tranzitních zónách. Seznam zahrnuje také kandidátské země pro vstup do Evropské unie, protože podle názoru Komise již splňují (alespoň v zásadě) kritéria „bezpečné země“ pro získání tohoto statusu. Tento seznam zahrnuje Albánii, Bosnu, Gruzii, Moldavsko, Černou Horu, Severní Makedonii, Srbsko a Turecko, k nimž jsou přidány Kosovo, Bangladéš, Kolumbie, Egypt, Indie, Maroko a Tunisko. Seznam může být samozřejmě v průběhu času aktualizován a v žádném případě nenahrazuje seznamy vypracované vládami jednotlivých členských států EU, ale pouze je doplňuje. Pro pochopení tohoto seznamu je samozřejmě třeba vzít v úvahu údaje a mít na paměti, že migranti z těchto zemí mají velmi nízkou míru uznání mezinárodní ochrany, často dokonce nižší než 5 %.
VSTUP DO PRÁCE A PŘÍSTUP
To, co Komise učinila, je jistě důležitým krokem vpřed, zejména pro členské státy, které jsou do fenoménu přistěhovalectví zapojeny nejpříměji, protože se nacházejí na hranicích Evropské unie. Nicméně vzhledem k tomu, že Pakt o migraci a azylu vstoupí v platnost až v červnu 2026, je jistě důležité analyzovat návrh Komise na urychlení provádění dvou pravidel. První z nich se týká možnosti členských států uplatňovat zrychlené řízení pro občany přicházející ze zemí, kde 20 % nebo méně žadatelů získá nějakou formu mezinárodní ochrany. Druhé pravidlo se týká určení bezpečných zemí původu (které doplňují seznam Komise) a bezpečných třetích zemí (míst, kam mohou být vyhoštěni žadatelé o azyl odmítnutí EU), což dává členským státům možnost vyloučit regiony nebo kategorie osob, které jsou jasně a jednoznačně identifikovatelné.
ITALSKÝ PŘÍPAD
Skutečnost, že premiér Meloni iniciativu Komise okamžitě ocenil, jistě souvisí s kritickými problémy, které Itálie shledala ve fungování dohody s Albánií. V minulosti totiž nebylo snadné urovnat spor o označení země za bezpečnou. To vedlo k tomu, že soudy některých států EU zablokovaly řízení o vyhoštění migrantů vyřizovaných ve zrychleném řízení. Důvodem pro toto rozhodnutí byla metoda, podle níž lze zemi považovat za bezpečnou. Ze stejné otázky vyplynuly i problémy dohody mezi Itálií a Albánií, kdy Meloniho vláda chtěla žádosti některých žadatelů o azyl vyřizovat na albánském území. Zmrazení transferů bylo i v tomto případě nařízeno soudy (a postoupeno Soudnímu dvoru EU), protože nebylo jasné, zda lze země původu žadatelů považovat za bezpečné v celém rozsahu. Z tohoto důvodu premiér Meloni uvítal nejen seznam navržený Komisí (redukovaný oproti seznamu Itálie, který obsahuje devatenáct zemí), ale především zrychlení pravidla, které stanoví určení bezpečných zemí i s územními výjimkami nebo pro kategorie osob. Jistý krok vpřed v migrační politice, který především dává důvod italské vládě, vždy v první linii na jižní frontě Unie.