Subscribe
Evropský deník: Květen 2022, Sarajevo
Sarajevo! Název nám všem připomíná první světovou válku (původně nazývanou Velká válka), která vypukla poté, co byl 28. června 1914 ve městě zavražděn následník habsburského trůnu arcivévoda František Ferdinand se svou manželkou, vévodkyní Žofií von Hohenburg. Pachatelem byl bosenský Srb Gavrilo Princip, mladý fanatický nacionalista s úzkými vazbami na srbskou tajnou službu (která jemu a jeho komplicům dodala zbraně). Srbští nacionalisté byli vůči Františku Ferdinandovi nepřátelští, protože chtěl z podunajské monarchie vytvořit federativní unii, což by pravděpodobně výrazně snížilo nespokojenost mnoha slovanských národů pod habsburskou nadvládou, jako byli Poláci, Češi, Slováci, Slovinci, Chorvati, bosenští Srbové a bosenští Chorvati. Srbští ultranacionalisté v roce 1903 vtrhli do královského paláce v hlavním městě Srbska Bělehradě, zastřelili prorakouského krále Alexandra I. Obrenoviće a jeho ženu Dragu, svlékli jejich těla, zohavili je a poté je vyhodili z okna ve druhém patře na hromadu zahradního hnoje. Dlouholetý nepřítel Obrenovićů Petr Karađorđević byl prohlášen srbským králem jako Petr I. Byl nepřátelský vůči Rakušanům a proruský. Po této strašlivé události Srbsko provádělo agresivní nacionalistickou politiku, jejímž cílem bylo vytvořit Velké Srbsko a rozšířit svou vládu na všechny slovanské národy na západním Balkáně, které byly v té době pod habsburskou nadvládou. Jelikož byla srbská účast na atentátu na arcivévodu a jeho manželku považována za téměř jistou, vydalo Rakousko-Uhersko po atentátu Srbsku ultimátum, které nebylo splněno, načež Rakousko-Uhersko vyhlásilo Srbsku válku a po něm i jeho spojenec, císařské Německo. Francie a Rusko následně vyhlásily válku Rakousku-Uhersku a Německu.
Ztracený svět
Francouzům ve skutečnosti o Srbsko nešlo: chtěli se pomstít Němcům za jejich ponížení ve francouzsko-německé válce v roce 1870 a získat zpět ztracená území. Přesto by to zůstalo převážně balkánskou záležitostí, kdyby Spojené království neučinilo osudové rozhodnutí připojit se k Francii a Rusku a podpořit Srbsko, přičemž Spojené státy vstoupily do války na jejich straně v roce 1917. To změnilo téměř jisté rychlé vítězství Rakouska-Uherska a Německa nad Srbskem a Ruskem v dlouhou, krutou a krvavou světovou válku, která vedla ke zhroucení čtyř říší, bolševické revoluci a rozpadu liberálního mezinárodního řádu. Při zpětném pohledu je s podivem nejen to, jak katastrofální se atentát na Františka Ferdinanda a jeho manželku ukázal být, ale také to, jak zcela se mu dalo předejít. Arcivévoda měl otevřít státní muzeum v Sarajevu, které bylo od roku 1878 hlavním městem Bosny pod rakouskou nadvládou. Cestou z nádraží na radnici byla na jeho auto hozena bomba, která se odrazila od zadní kapoty a explodovala pod dalším autem v koloně, přičemž zranila lidi v něm. Arcivévoda a jeho manželka vyvázli bez zranění. Po přijetí na radnici (na snímku výše) chtěl arcivévoda navštívit oběti bombového útoku. Cestou do nemocnice jeho řidič špatně odbočil, a když si to uvědomil, zabrzdil a zastavil vůz v boční ulici, kde se náhodou nacházel jeden z budoucích atentátníků, Princip. Princip proto mohl dvojici zastřelit na krátkou vzdálenost.
Zánik Ruské a Osmanské říše rozhodně nebyl důvodem k lítosti, protože mnoho utlačovaných národů si nyní mohlo založit vlastní státy. (V dobrém i zlém, národ může vyžadovat stát. Jaký je rozdíl mezi jazykem a nářečím? Že jazyk je podporován námořnictvem.) Rozpad Podunajské říše však znamenal rozpad rozsáhlého prostoru volného obchodu a společné měny uprostřed Evropy v relativně liberálním režimu. Jeden z Principových spolupachatelů, bosenský Srb Vaso Čubrilović, kterému bylo v té době pouhých sedmnáct let, byl na konci války propuštěn z vězení a stal se historikem a v komunistické Jugoslávii ministrem vlády. Když se po padesáti letech ohlédl zpět, vyjádřil nad spiknutím lítost. „Zničili jsme krásný svět, který byl kvůli následné válce navždy ztracen. Tento svět výmluvně popsal Stefan Zweig v knize „Svět, který se změnil“.
Svět včerejška
. V den stého výročí atentátu jej v rozhovoru pro BBC (British Broadcasting Corporation) odsoudil významný novinář, bosenský Chorvat Fedzad Forto. Bosňáci se měli za Habsburků mnohem lépe než za jugoslávských (srbských) králů a komunistů, řekl. „Když se podíváte do historických záznamů, zjistíte, jak Rakousko-Uhersko dbalo na otázky právního státu. V roce 1918 jsme toho tolik ztratili.
Dva způsoby udržení míru
Proto bylo vhodné, že jsem 12. května 2022 v Sarajevu na semináři, který pořádala Sarajevská škola vědy a techniky(SSST) a Rakouské ekonomické centrum ve Vídni, hovořil o obchodu, válce a míru. Zopakoval jsem svůj argument, který jsem uvedl na jiném místě, že malé státy mohou být proveditelné a v mnoha případech efektivnější a žádoucí než větší politické celky, ale že jsou zranitelné, jak ukázal nedávný ruský útok na Ukrajinu. Ukázaly to události, které se odehrály před více než sto lety v Sarajevu, jak kdysi poznamenal český spisovatel Milan Kundera:
Rakouské císařství mělo velkou příležitost vytvořit ze střední Evropy silný a jednotný stát. Rakušané však byli bohužel rozpolceni mezi arogantním pangermánským nacionalismem a vlastní středoevropskou misí. Nepodařilo se jim vytvořit federaci rovnoprávných národů a jejich neúspěch byl neštěstím celé Evropy. Ostatní středoevropské národy byly nespokojené a v roce 1918 jejich říši rozbily, aniž by si uvědomily, že i přes její nedostatky je nenahraditelná. Po první světové válce se tak střední Evropa proměnila v region malých a slabých států, jejichž zranitelnost zajistila nejprve Hitlerovo dobytí a nakonec Stalinův triumf.
Protože jsou malé státy zranitelné, musí uzavírat spojenectví mezi sebou a se silnějšími státy.
V Sarajevu jsem pozoroval v podstatě dva pilíře míru. Jedním z nich je volný obchod. Váš sklon střílet na souseda se snižuje, pokud v něm vidíte potenciálního zákazníka. A když zboží nesmí překročit hranice, udělají to vojáci. Na tomto postřehu je něco pravdy, ale není to pravda celá. Dalším nezbytným pilířem míru je připravenost, jak věděli už Římané: Si vis pacem, para bellum. Pokud chceš mír, připrav se na válku. (Nebo jak zvolal anglo-irský armádní důstojník a spisovatel William Blacker:
Vložte svou důvěru v Boha, chlapci, a nechte si střelný prach na suchu!“)
Svobodné země světa pod vedením Spojených států musí být natolik silné, aby se je nikdo neodvážil napadnout. To byla hlavní myšlenka NATO, Severoatlantické aliance, obranné aliance Západu. Pokud nebudeme viset všichni společně, budeme viset každý zvlášť. Jak jsem řekl v Sarajevu, nyní čelíme tomu, že se zdá, že Čína a Rusko odmítají demokratický kapitalismus s jeho tolerancí, decentralizací, rozmanitostí a respektem k lidským právům a s mírovými prostředky nahrazení špatných vládců lepšími. Samotnou existenci svobody jednotlivce a demokracie považují orientální despotové za vnější hrozbu.
Co bráníme
Na závěr svého projevu v Sarajevu jsem zdůraznil, že Západ musí vědět, co chce bránit. Sám jsem nedávno vydal knihu o čtyřiadvaceti konzervativně-liberálních myslitelích, kteří od středověku vyjadřovali politickou tradici omezené vlády, soukromého vlastnictví a svobodného obchodu. Byla to tradice, do níž patřili tak rozdílní filozofové a ekonomové jako svatý Tomáš Akvinský a Ayn Randová, Ludwig von Mises a Robert Nozick, Herbert Spencer a Karl Popper, nemluvě o dvou nejznámějších moderních zastáncích, Friedrichu von Hayekovi a Miltonu Friedmanovi. Byla a je to tradice, která podporuje hospodářský růst, inovace a podnikání, ale také rozvoj individuálních dovedností, schopností a talentu, což jednotlivcům umožňuje žít smysluplný život a prosperovat. Byla to tradice, která uznávala mnoho zprostředkujících institucí, zvyků, mravů, konvencí a obyčejů, které se spontánně vyvinuly v morálním prostoru mezi jednotlivci a státem, a několik vazeb, závazků a pout, které zdědili a vytvořili mimo oblast smlouvy.
Na semináři v Sarajevu dále vystoupili rakouská ekonomka Dr. Barbara Kolmová na téma globalizace, americký podnikatel Terry Anker na téma regulace podnikání a americký profesor Christopher Lingle na téma podnikání. Zasedání řídil děkan Ekonomické fakulty SSST profesor Vjekoslav Domljan. Sarajevo, ve středověku hlavní město bosenského království, v letech 1461-1878 pod vládou Osmanů a v letech 1878-1918 pod vládou Habsburků, je dnes klidné. Návštěvník však cítí, jak silně si mnozí Bosňané přejí být součástí Západu.