Subscribe
Irsko dlouhodobě zastává politiku neutrality, která po desetiletí určovala jeho přístup k obraně a mezinárodní bezpečnosti. Tato politika, hluboce zakořeněná v národní identitě, umožnila Irsku zaměřit se spíše na diplomatickou angažovanost a udržování míru než na vojenské aliance. S vývojem globálních bezpečnostních hrozeb a rostoucím geopolitickým napětím je však obranný postoj Irska stále více zpochybňován. V souvislosti s kybernetickými hrozbami, hybridní válkou a rostoucími obavami o evropskou bezpečnost se zintenzivnila debata o tom, zda je irská neutralita nadále životaschopná, nebo zda je nutná změna obranné politiky. Historicky se neutralita Irska řídila zásadou nezařazování. Na rozdíl od mnoha evropských zemí zůstalo Irsko mimo NATO a místo toho se rozhodlo účastnit se mírových misí pod hlavičkou OSN. Tento přístup umožnil Irsku udržovat silné diplomatické vztahy a zároveň se vyhnout zapojení do vojenských konfliktů. Neutralita však neznamená úplnou neúčast v bezpečnostních záležitostech. Země aktivně přispívá k obranným iniciativám EU, včetně stálé strukturované spolupráce (PESCO), která usiluje o posílení evropské vojenské spolupráce. Navzdory této účasti Irsko nemá významnou vojenskou infrastrukturu, což znamená, že v případě závažné bezpečnostní krize zůstává závislé na ochraně spojeneckých zemí. Jednou z největších výzev, kterým Irsko při zachování neutrality čelí, je nedostatečnost jeho obranných kapacit. Irské obranné síly patří k nejmenším v Evropě, mají omezené finanční prostředky a zastaralé vybavení. Irsko sice nečelí přímým vojenským hrozbám, ale jeho geografická poloha a rostoucí závislost na digitální infrastruktuře jej činí zranitelným vůči kybernetickým útokům a taktikám hybridní války. Moderní bojiště se již neomezuje na tradiční vojenské střety – kybernetická špionáž, sabotáž infrastruktury a ekonomický nátlak jsou nyní kritickými složkami národní bezpečnosti. Vzestup kybernetických hrozeb jasně ukázal, že Irsko musí více investovat do kybernetické obrany, aby ochránilo kritickou infrastrukturu, finanční instituce a vládní operace před digitálními útoky, které by mohly ochromit základní služby. Kybernetická bezpečnost se ukázala jako významná zranitelnost. Irsko je domovem některých z největších nadnárodních technologických firem na světě, což z něj činí hlavní cíl takových hrozeb. Kybernetický útok na irský úřad Health Service Executive (HSE) v roce 2021, který vážně narušil provoz zdravotnictví, poukázal na nedostatečnou připravenost země na rozsáhlou kybernetickou válku. Na rozdíl od jiných států EU s robustními strukturami kybernetické obrany Irsko pomalu investovalo do národních bezpečnostních rámců schopných těmto hrozbám čelit. Bez výrazného zlepšení hrozí, že se Irsko stane slabým článkem evropských a globálních bezpečnostních sítí. Pravděpodobně jím již je. Historická absence centralizované strategie kybernetické bezpečnosti způsobila, že se vláda potýká s problémy při vytváření soudržného obranného postoje v digitálním věku. Další znepokojivou oblastí je závislost Irska na vnější vojenské podpoře. V případě závažné bezpečnostní krize nemá Irsko vojenskou infrastrukturu, která by mu umožnila samostatnou obranu.
Země se při hlídání svého vzdušného prostoru spoléhá na britskou protivzdušnou obranu, protože irské letectvo nedisponuje stíhačkami schopnými zachytit potenciální hrozby. Kromě toho má Irsko omezené námořní kapacity, takže je při ochraně svých vod závislé na evropských a spojeneckých zemích. Otázka, zda by Irsko mělo rozvíjet autonomnější obranné kapacity, nebo se nadále spoléhat na vnější partnery, zůstává mezi politiky sporným bodem. Kritici tvrdí, že přenechání národní obrany cizím mocnostem podkopává suverenitu a strategickou autonomii a činí Irsko zranitelným v dobách globální nestability. Při utváření obranné strategie Irska hraje roli také jeho vztah k Evropské unii. Irsko sice není členem NATO, ale podporuje obranné iniciativy pod vedením EU zaměřené na posílení regionální bezpečnosti. PESCO a další obranné projekty EU poskytují Irsku rámec pro přispívání k úsilí o kolektivní bezpečnost, aniž by byla ohrožena jeho neutralita. Nicméně s tím, jak EU směřuje k větší vojenské integraci, může Irsko čelit rostoucímu tlaku na prohloubení své účasti. Otázkou zůstává: může Irsko vyvážit svůj závazek neutrality s požadavky rychle se militarizující Evropy? Stále více evropských představitelů vyzývá Irsko, aby hrálo větší roli v úsilí o regionální bezpečnost, a tvrdí, že strategická poloha země v Atlantiku z ní činí důležitého hráče v evropském obranném plánování. Veřejné mínění o obranné politice v Irsku je rozdělené. Zatímco zachování neutrality má silnou podporu, rostou také obavy, že současný přístup nemusí být v době zvýšeného geopolitického napětí udržitelný. Válka na Ukrajině zintenzivnila diskuse o evropské bezpečnosti a mnoho členských států EU výrazně zvýšilo výdaje na obranu. Naproti tomu Irsko si udržuje jeden z nejnižších obranných rozpočtů v Evropě. S vývojem hrozeb čelí vláda rostoucímu tlaku na modernizaci svých vojenských schopností a investice do národní bezpečnostní infrastruktury. Mnozí odborníci tvrdí, že ačkoli neutralita Irsku v minulosti dobře sloužila, jeho schopnost zůstat neangažované je stále více pod tlakem, protože bezpečnostní výzvy jsou stále složitější. Debata o obranné politice Irska se netýká pouze vojenských schopností – jde také o suverenitu a strategickou nezávislost. Někteří tvrdí, že zvýšené výdaje na obranu a účast v bezpečnostních iniciativách EU by posílily schopnost Irska chránit své zájmy. Jiní tvrdí, že větší militarizace by podkopala diplomatickou důvěryhodnost Irska a zatáhla by ho do konfliktů, které jsou v rozporu s jeho historickým postojem neutrality. Nalezení správné rovnováhy mezi bezpečnostními potřebami a národní identitou bude mít zásadní význam pro utváření irské obranné politiky do budoucna. Úkolem je modernizovat bezpečnostní kapacity, aniž by byly ohroženy zásady, jimiž se země po desetiletí řídila. Jednou z nejvíce přehlížených slabin irské bezpečnostní strategie je ochrana podmořských kabelů. Tyto transatlantické kabely, které spojují Evropu se Severní Amerikou, vedou irskými vodami a jsou zodpovědné za významnou část globálního internetového provozu a finančních transakcí.
Navzdory jejich strategickému významu nemá Irsko k dispozici námořní a sledovací kapacity, které by tyto kritické části infrastruktury monitorovaly a chránily před sabotáží nebo špionáží. V posledních letech vzrostly obavy, že by se nepřátelské subjekty mohly na tyto kabely zaměřit a narušit tak komunikační a finanční systémy v mezinárodním měřítku. Vzhledem k tomu, že Irsko je závislé na nadnárodních technologických firmách a finančních institucích, mohlo by mít narušení těchto kabelů vážné hospodářské a národněbezpečnostní důsledky. Navzdory rostoucímu povědomí o rizicích pro podmořskou infrastrukturu učinilo Irsko jen malý pokrok ve vypracování komplexního plánu na ochranu těchto aktiv. Na rozdíl od států s vyspělými schopnostmi námořního dohledu jsou irské námořní síly omezené a nedostatečně financované, takže rozsáhlé části teritoriálních vod země zůstávají bez dohledu. To vede k obavám, že by nepřátelské státy mohly těchto mezer využít a provádět sledovací operace nebo připravovat půdu pro potenciální útoky. Závislost na zahraničních spojencích při ochraně irských vod dále podtrhuje širší problém nedostatečné soběstačnosti Irska v otázkách obrany. Pokud nebudou provedeny významné investice na posílení námořní bezpečnosti, zůstane Irsko této vznikající hrozbě i nadále velmi vystaveno. S tím, jak se mění globální bezpečnostní prostředí, se bude muset přizpůsobit i irská obranná politika. Výzva spočívá v modernizaci bezpečnostních kapacit, aniž by byly ohroženy zásady, kterými se země po desetiletí řídila. Ať už prostřednictvím větších investic do kybernetické bezpečnosti, rozšíření vojenských zdrojů nebo hlubšího zapojení do evropské obranné spolupráce, Irsko se musí orientovat ve složitém geopolitickém prostředí a zároveň chránit své národní zájmy. Nadcházející roky rozhodnou o tom, zda neutralita zůstane životaschopnou obrannou strategií, nebo zda Irsko bude muset nově definovat svou roli ve vyvíjejícím se globálním bezpečnostním řádu. V praxi to znamená učinit těžká rozhodnutí o tom, kam přidělit zdroje. Mělo by Irsko investovat do kapacit protivzdušné obrany, aby snížilo závislost na vnějších mocnostech? Mělo by vytvořit specializovanou agenturu pro kybernetickou obranu, která by chránila jeho digitální infrastrukturu? To jsou obtížné otázky, které vyžadují celonárodní diskusi. Navíc s tím, jak členské státy EU pokračují v rozvoji kolektivních bezpečnostních politik, může být Irsko tlačeno k tomu, aby se přizpůsobilo širším evropským strategickým cílům. Pokud se Irsko rozhodne zachovat neutralitu, musí zajistit, že bude mít k dispozici infrastrukturu nezbytnou k tomu, aby byla tato pozice dlouhodobě životaschopná. Jinak hrozí, že se neutralita stane spíše symbolickým postojem než důvěryhodnou obrannou politikou. Obranná strategie Irska bude nakonec záviset na jeho ochotě přizpůsobit se novým skutečnostem. Pokud si chce země zachovat suverenitu a zároveň se vyhnout zbytečnému zaplétání do vojenských konfliktů, musí posílit svou schopnost bránit se moderním hrozbám. To nutně neznamená vzdát se neutrality, ale znamená to zaujmout aktivnější přístup k bezpečnosti. Svět se mění a Irsko se musí rozhodnout, jakou pozici v tomto prostředí zaujme. Dnešní rozhodnutí určí roli Irska v globální bezpečnosti na další desetiletí.