Subscribe
Překvapivým zvratem na summitu vedoucích představitelů EU, který se konal tento týden, je návrh Evropské rady přesměrovat miliardy eur určené na obnovitelné zdroje energie a snižování emisí na imigraci a obranu, což odhaluje výrazné pokrytectví v globálním boji proti změně klimatu v rámci EU.
Tento krok přichází necelé dva týdny po dubajské konferenci smluvních stran, kde se členské státy OSN zavázaly ztrojnásobit výrobu energie z obnovitelných zdrojů.
Vzhledem k tomu, že se členské státy potýkají s konkurenčními finančními prioritami, vyvolává tento krok otázky o skutečném odhodlání států řešit naléhavý problém změny klimatu, když jsou v sázce ekonomické zájmy.
Návrh předsedy Evropské rady Charlese Michela snížit téměř celou částku 10 miliard eur z fondu Platformy strategických technologií pro Evropu (STEP) určenou na rozvoj technologií obnovitelných zdrojů energie ukazuje znepokojivý trend. Zatímco země jako Francie, Itálie a Španělsko tuto iniciativu navenek podpořily, neochota ostatních spořivých evropských hlavních měst navýšit příspěvky do rozpočtu podtrhuje váhavost upřednostnit zájmy životního prostředí před finančními hledisky.
Kompromis, který Michel navrhl, počítá se snížením fondu STEP na 1,5 miliardy eur a přesměrováním zbývajících prostředků na vojenské investice. Toto rozhodnutí přichází v kritické době, kdy se Evropská unie potýká s výzvou vyvážit hospodářskou stabilitu, bezpečnostní zájmy a odpovědnost za životní prostředí. Ochota obětovat podstatnou část fondu zelené energie ve prospěch jiných priorit poukazuje na vliv ekonomických hledisek na utváření politiky v oblasti klimatu.
Potenciální snížení prostředků fondu STEP je jasnou připomínkou problémů, s nimiž se státy potýkají při plnění svých závazků v boji proti změně klimatu. Evropská unie si sice stanovila ambiciózní cíle v oblasti klimatu, ale odklon finančních prostředků od iniciativ v oblasti obnovitelných zdrojů energie odhaluje zjevný rozdíl mezi rétorikou a činy. Vzhledem k tomu, že Německo nedávno snížilo svůj rozpočet na boj proti klimatickým změnám a pravicoví politici využívají odpor k nákladům na ekologický přechod jako politický argument, je zřejmé, že finanční obavy podkopávají společné úsilí o řešení klimatické krize.
Vnitřní spory v rámci EU ohledně přesunu finančních prostředků ukazují na nedostatek shody ohledně naléhavosti opatření v oblasti klimatu. Zklamání portugalského premiéra Antónia Costy a alternativní návrh bulharského premiéra Nikolaje Denkova odrážejí rostoucí napětí mezi členskými státy s různými ekonomickými prioritami. Odborníci z průmyslu, včetně Thomase Pellerina-Carlina, varují, že kompromis by mohl mít pro průmysl čistých technologií katastrofální následky a podkopat schopnost Evropy konkurovat světovým lídrům, jako jsou USA a Čína, v rychle se rozvíjející oblasti zelených technologií.
Tento krok rovněž zpochybňuje některé návrhy obsažené v programu nadcházejícího belgického předsednictví Rady Evropské unie. Jejich program byl nastaven tak, aby „v centru jeho priorit stála energetika a změna klimatu“.
Cílem Belgičanů je „posílit energetickou unii“, která „poskytuje cenově dostupnou energii občanům a podnikům, zajišťuje silnou a spolehlivou bezpečnost dodávek a přispívá ke klimatické neutralitě“.
Přesun finančních prostředků z obnovitelných zdrojů energie na imigraci a obranu, který navrhla Evropská rada, však těmto cílům ani cílům obsaženým v zelené dohodě sotva napomáhá.
A co je ještě důležitější, odhaluje také znepokojivé pokrytectví v celosvětovém boji proti změně klimatu.
Státy sice dávají velké sliby a stanovují ambiciózní cíle, ale váhání s přidělením odpovídajících zdrojů na ekologické iniciativy, když jsou v sázce finanční zájmy, vyvolává vážné pochybnosti o upřímnosti jejich závazků. Vedoucí představitelé EU hledají křehkou rovnováhu mezi ekonomickou stabilitou, bezpečnostními obavami a odpovědností za životní prostředí a celý svět pozorně sleduje, zda se rétorika týkající se změny klimatu promění ve smysluplná opatření, nebo zda finanční ohledy budou i nadále podkopávat snahu o udržitelnou a ekologicky uvědomělou budoucnost.