Palestinští žadatelé o azyl: Zeptejte se Dánů

V roce 1991 se 321 Palestincům bez státní příslušnosti z Libanonu podařilo dostat do Dánska a požádat o azyl. Dánská komise pro žadatele o azyl jejich žádosti zamítla. Téměř stovka z nich pak obsadila kostel v Kodani, přičemž jim pomáhal a podněcoval je farář. Objevily se humanitární výkřiky od obvyklých podezřelých, levicových zpěváků, herců, novinářů a některých hledačů pozornosti, a od dobře míněných, výřečných duchovních. Bývalý premiér a předseda sociální demokracie Anker Jørgensen navštívil obsazený kostel. Populární rocková zpěvačka Kim Larsenová uspořádala koncert na podporu žadatelů o azyl. Konzervativní ministr spravedlnosti Hans Engell byl však pevně rozhodnutý, že Palestince do země nepustí. Většina v dánském parlamentu nakonec přehlasovala konzervativně-liberální menšinovou vládu. Sociální demokraté, sociální liberálové a Socialistická lidová strana přijali v roce 1992 zvláštní zákon, který celé skupině poskytl v Dánsku azyl. Konzervativci, liberálové a lidovci hlasovali proti.

Dvě třetiny původní skupiny odsouzeny

Nyní uplynulo více než třicet let, a tak je čas na bilancování. Čísla jsou k dispozici. Z 321 žadatelů o azyl bylo 204, tedy téměř dvě třetiny, v období 1992-2019 odsouzeno za nějaký trestný čin. Z těchto 204 osob bylo 71 odsouzeno k trestu odnětí svobody, někdy podmíněně, a zbytek k pokutě vyšší než 200 eur; nižší pokuty nejsou v těchto číslech zahrnuty. Z 321 žadatelů o azyl žije 176 z prostředků státu, většinou z „předčasného důchodu“ (122 osob, což je eufemismus pro nezaměstnatelnost). Na konci roku 2019 žilo v Dánsku 270 z této původní skupiny 321 osob.

Hans Engell, ministr spravedlnosti, který zamítl žádosti Palestinců, je nyní novinářem. V rozhovoru pro sociálnědemokratický online magazín
Pio
říká: „Byli jsme proti zvláštnímu zákonu, protože takové zákony by se měly přijímat pouze za zvláštních okolností. Neexistoval žádný právní důvod, na jehož základě by tato skupina mohla být přijata do Dánska. Ti, kdo hlasovali pro zvláštní zákon, však nemohli tušit, co se stane. Nelze jim to vyčítat. Tito žadatelé o azyl však neměli být vpuštěni.

Z této skupiny samozřejmě pocházejí jednotlivci, kteří v Dánsku tvrdě pracovali a vedli si dobře. Engell sám říká, že nedávno jel taxíkem a že mu taxikář vřele poděkoval za to, že mu v Dánsku poskytl azyl. „Cítil jsem povinnost mu říct, že se tam nedostal mým hlasem. Naopak, proti zvláštnímu zákonu jsem tvrdě bojoval.

Třetina odsouzených z druhé generace

Celá záležitost byla neúspěšná, což nyní uznávají všechny hlavní dánské strany včetně sociálních demokratů. Jeden z aktivistů bojujících v roce 1992 za tuto skupinu, Fathi El-Abed, přiznává, že čísla jsou neradostná, ale zdůrazňuje, že situace se zdá být o něco lepší pro 999 dětí ze skupiny. Z této druhé generace jich bylo v roce 2019 337, tedy jedna třetina, odsouzeno za trestnou činnost a většinou jim byla uložena pokuta: 132 z nich bylo odsouzeno k podmíněnému nebo nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Z celkového počtu 999 dětí jich 372 dostávalo státní podporu, ale u 194 z nich byla tato podpora spojena s různými vzdělávacími programy. Trochu pohodlí!

Předsedkyně Lidové strany Pia Kjærsgaardová předložila v parlamentu otázky, které vedly ke zveřejnění těchto mimořádných čísel. V rozhovoru s Pio je přímočařejší než bývalý ministr Engell. „Byla to obrovská chyba. Varoval jsem před zvláštním zákonem. Ale naivní sociální demokraté a sociální liberálové byli odhodláni umožnit těmto lidem zůstat v Dánsku. Nyní se musíme smířit s kriminalitou, nejistotou a značnými výdaji z veřejných peněz.

Kultura násilí?

V současné době je na Islandu vyvíjen silný tlak ze strany některých hlasitých protiizraelských skupin, aby bylo do země vpuštěno asi 100 Palestinců z Gazy, i když nejsou islandskými občany. Ostatní severské země se ve svém úsilí v Gaze víceméně omezily na své vlastní občany (obvykle palestinského původu). Z dánské aféry z roku 1992 si možná můžeme vzít ponaučení, samozřejmě ne proto, že by bylo možné odsoudit skupinu odlišných jedinců jako celek a předem, ale spíše proto, že sociální integrace je obtížná, pokud přistěhovalci pocházejí z kultury, kde je násilí přijímáno, a dokonce oceňováno, a kde lidé nevidí nic špatného na tom, že pobírají sociální dávky, ačkoli jsou zcela schopni pracovat.