Subscribe
Evropský parlament 12. března přijal plán nazvaný ReArm Europe, který 4. března představila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Zelenou textu, který slibuje, že se stane základním kamenem budoucí společné evropské obrany, dalo 419 hlasů pro, 204 proti a 46 se zdrželo hlasování. Ve skutečnosti se nejedná pouze o krátkodobou a střednědobou reakci na mezinárodní krizi vyvolanou konfliktem mezi Ruskem a Ukrajinou, ale o dlouhodobou strategii, která má zajistit větší autonomii evropského kontinentu a EU v oblasti obrany. Nezávislejší obranná schopnost, která je nezbytná právě kvůli scénářům, které jsme zmínili. Hovoříme o investicích (dokonce významných) a větší průmyslové spolupráci, které budou doprovázeny vývojem v oblasti norem a technologií. To, co bylo předloženo, je skutečná změna paradigmatu, kterou prezidentka von Der Leyenová představila tím, že dala jasně najevo, že 800 miliard eur, které Brusel považuje za nezbytné, poslouží Evropě k tomu, aby převzala odpovědnost za svou vlastní bezpečnost.
PILÍŘE PLÁNU
Analýza textu odhaluje pět pilířů, na nichž je plán ReArm Europe založen. Za prvé, rozpočtová flexibilita (která je zavedena prostřednictvím výjimky z Paktu stability), aby bylo možné dosáhnout investic v celkové výši až 650 miliard EUR. V rámci cílů plánu by tak členské státy měly mít ekonomickou kapacitu na to, aby v krátkodobém horizontu výrazně zvýšily své obranné schopnosti. Dále jsou zde prostředky (150 miliard EUR) programu SAFE (Security Action For Europe): jedná se o fond, který je určen výhradně na společné nákupy výzbroje za účelem modernizace ozbrojených sil. Nový společný dluh, který Komise vydá na projekty sdílené nejméně dvěma vládami. Třetím pilířem, o který se ReArm Europe opírá, jsou pobídky pro obranný průmysl v Evropě v logice co největšího omezení mimoevropských závislostí v této citlivé a strategické oblasti. Čtvrtým pilířem je výzkum, který z tohoto hlediska slouží k tomu, aby projekty zaváděné členskými státy byly stále technologicky vyspělejší. A konečně poslední pilíř se týká dlouhodobých strategických investic, které by měly za cíl konsolidovat evropskou obranu (podle společného klíče), aby se co nejvíce snížila závislost na NATO a Spojených státech.
BOD O FONDECH
Je zřejmé, že v této perspektivě nelze nepočítat s historickou zdrženlivostí některých členských států vůči zvyšování zadlužení a společným investicím. Spořivější země by totiž mohly projevit nemalou nevraživost při financování zbývajících 650 miliard EUR, aby se dosáhlo plánovaných 800 miliard (150 miliard by pocházelo z fondu SAFE). Současně by se členové EU s vyšším zadlužením mohli chtít vyhnout většímu zatížení svých domácích rozpočtů a také by mohli mít určité výhrady ke zvýšení obranného zatížení. Klíčem k pochopení toho, jaká může být budoucnost ReArm Europe a společné evropské obrany, však bude vnitřní debata v jednotlivých státech. Ve Francii Emmanuela Macrona se uvažuje o možnosti zvýšit investice do obrany na více než 3 % HDP. Manévr, který by si vyžádal přibližně 30 miliard ročně, avšak s dosud nejasnými zdroji financování. A to natolik, že opozice a odbory jsou na válečné stezce. V Itálii se debatuje o tom, zda Evropu přezbrojit a zvýšit výdaje. Ministr hospodářství Giancarlo Giorgetti zase v Evropě představil plán založený na 16miliardovém záručním fondu, který by prostřednictvím soukromých investic mobilizoval až 200 miliard prostředků. EUR, což by zlepšilo evropský technologický a obranný průmysl, aniž by se musely omezit základní služby. Pak je tu případ Německa, kde budoucí kancléřka Merzová čelí poměrně velkému vnitřnímu napětí: Grune, Die Linke a AfD musí být přesvědčeny, že řešením je zvýšení zadlužení, aby bylo možné financovat přezbrojení a nezbytnou infrastrukturu, která by reagovala na mezinárodní scénář a pravděpodobné odpojení Spojených států. Hlasování Evropského parlamentu tedy otevírá vnitřní debaty v členských státech: nejobtížněji předvídatelný prvek v pomalu se rýsujícím obrazu evropské obrany.