Subscribe
Jednou z hlavních únorových událostí pro Evropskou unii a její členské státy bylo jistě kolo voleb v Německu. Němci se hromadně vydali k volebním urnám, přičemž podíl oprávněných voličů dosáhl 84 %. Volby, které nám ukázaly národ stále rozdělený na Východ a Západ. Někteří analytici si totiž všimli výrazného geografického rozdílu ve volebním trendu: zejména východní Německo – sjednocené se zbytkem země po pádu zdi v roce 1989 – volilo většinově stranu AFD (Alternative für Deutschland), zatímco západní část se postavila na stranu CDU Friedricha Merze. Bývalá strana kancléřky Merkelové ve volbách skutečně zvítězila, přestože musela – jako obvykle – sestavit koalici, aby mohla vládnout. Nezůstává bez povšimnutí, že tento proces sestavování vlády bude ovlivněn i mezinárodní situací. Zejména po setkání Donalda Trumpa a Volodymyra Zelenského v Oválné pracovně.
KDO VÍTĚZÍ A KDO PROHRÁVÁ
Pokud je CDU formálním vítězem volebního kola v Německu, je třeba data analyzovat přesněji, abychom pochopili scénář, v němž se Friedrich Merz pohybuje při konstrukci nové exekutivy a hledání vládních spojenců. Skutečným překvapením (i když pro řadu analytiků a think-tanků by to bylo potvrzením) je neuvěřitelný výsledek, který zaznamenala AFD. Podle údajů se pro stranu Alice Weidelové rozhodl každý pátý německý volič (19,7 % hlasů), čímž se tato krajně pravicová formace stala druhou největší stranou v zemi. Devětašedesátiletý Friedrich Merz se vrátil do politiky – v roce 2009 z ní odešel – a proti Olafu Scholzovi dosáhl očekávaného výsledku, který však nebyl z hlediska čísel předem rozhodnutý. Volební urny totiž CDU přisoudily 28 % hlasů. Skutečnými poraženými v tomto kole jsou Scholzovi sociální demokraté, s nimiž se však kancléř in pectore Merz nevyhne jednání.
Vládní scénáře
Merz nyní bude muset učinit všechny nezbytné kroky k získání většiny v parlamentu, aby mohl vládnout. Cestu vyjednávání lze ovšem poměrně snadno odhadnout, ne-li již z velké části vytyčit: zasednout ke stolu s Olafem Scholzem je skutečně povinná volba. Najít politický čtverec se spojenci, kteří vyšli jako poražení z předchozí „semaforové koalice“, nebude snadné, zejména v otázkách, jako je imigrace a životní prostředí. Merz má totiž v těchto otázkách zcela odlišné představy než současný kancléř. Tyto rozdíly však pravděpodobně nezpůsobí, že by se jednání rozpadla, také proto, že bude naopak snadné najít kompromis v otázkách obrany a podpory Ukrajiny v konfliktu s Ruskem.
EVROPA SE VRACÍ K ROZHODOVÁNÍ
Z hlediska institucí EU jistě stojí za zmínku, že očekávání německých voleb se projevilo. Mnoho klíčových návrhů bylo odloženo, aby se vyčkalo na výsledek voleb a zjistilo se, zda by měly podporu Berlína. Ačkoli se v Bruselu soustředí na pohled na státy, a nikoli na volby, je nesporné, že podporu Olafa Scholze nebylo možné brát za bernou minci, zejména pokud jde o klíčové a citlivé otázky, jako je společná obrana a politika podpory Ukrajiny a sankcí vůči Rusku. Zejména v tak proměnlivém mezinárodním scénáři, jaký se odehrál v posledních týdnech. Po volbách a nastíněné politické situaci v Berlíně se Evropská unie vrátila k plánování důležitých a přesvědčivých schůzek pro budoucnost Unie a jejích členských států. Zejména na 6. března již byla svolána mimořádná Evropská rada pro společnou obranu, aby bylo dosaženo společné dohody členských států o podpoře Ukrajiny, zejména po nových postojích zámořských spojenců. Je zřejmé, že na příští Radě to bude stále Olaf Scholz, kdo usedne na místo vyhrazené Německu, ale jistě se ostatním vedoucím představitelům představí s pozicí, která již byla s kancléřkou do značné míry dohodnuta in pectore.