Subscribe
Poslední tabulky Eurostatu ukazují, že se zvyšuje podíl osob s příjmy pod 60 % průměrného dostupného příjmu až na 25,2 %, a to i s ohledem na osoby ohrožené sociálním vyloučením, které si nemohou dovolit hlavní materiální statky a sociální aktivity nebo které žijí v rodinách s nízkou intenzitou práce.
Assoutenti odhaduje nepříliš povzbudivý výhled do budoucna a předpovídá zhoršení situace v nadcházejících měsících v důsledku četných negativních výkyvů, které charakterizují poslední dva roky, kdy se ekonomika stále zastavila v důsledku pandemie Covid a zvýšených cen, které nikdy v posledních desetiletích nebyly tak vysoké, v důsledku geopolitických událostí, kdy Rusko a Ukrajina vedou ozbrojený konflikt, který narušil hospodářskou a finanční rovnováhu celého světa a způsobil výrazný pokles dodávek potravin a energie. Některé údaje Istatu z posledních týdnů ukazují, že Italové mají stále větší tendenci šetřit na nákupu základních životních potřeb, což nebylo zaznamenáno od druhé světové války.
Riziko chudoby v Itálii vzrostlo z 20 % v roce 2020 na 20,1 % v roce následujícím a týká se přibližně 12 milionů osob, včetně více než čtvrtiny celkového počtu nezletilých do 6 let. Toto číslo by bylo výrazně horší, kdyby se nezohledňovaly peněžní transfery nejpotřebnějším skupinám.
Italské děti představují komunitu nejvíce poškozenou neustálým zhoršováním průměrných ekonomických podmínek dotčených rodin a postupné, ale neúprosné snižování počtu osob v této věkové skupině v důsledku neustálého poklesu porodnosti činí údaje ještě znepokojivějšími.
Situaci analytikům objasňuje prvek týkající se vícečlenných rodin, na který upozorňuje Istat, který zaznamenává zhoršení ekonomických podmínek rodin s 5 a více členy, přičemž míra chudoby dosahuje 22,6 % a klesá na 11,6 % u rodin se 4 členy až na 5 % u rodin s pouhými 2 členy. U ostatních typů rodin, v nichž žijí společně různé komunity, je to 16,3 %.
Míra chudoby zaznamenaná v roce 2021 u dětí mladších 6 let je absolutně nejhorší od roku 1995 a týká se přibližně 667 000 nezletilých, což je o 7000 jednotek více než v roce 2020. Tyto údaje jsou v ostrém kontrastu se snížením míry chudoby starších osob o téměř jeden procentní bod ve srovnání s rokem 2020, a to z 16,8 % na 15,6 %, a to díky odolnosti důchodů, kterých se dosud nedotkla invalidizující inflace v roce 2022. V jiných evropských zemích, například v Německu, však nárůst rizika chudoby postihl především starší obyvatelstvo a ženy, což poukazuje na dlouhodobé nedostatky spojené s řízením důchodů a na rozdíly mezi muži a ženami, které se vždy jevily méně zřetelné než v Itálii.
Analyzujeme-li situaci z územního hlediska, podmínky se tradičně zhoršují na jihu Apeninského poloostrova, aby se na jihu mírně zlepšily a ustálily se na nižších, ale stále znepokojivých hodnotách v severní Itálii, kde jsou hospodářské podmínky lepší než ve zbytku země, ale stále ještě zdaleka nejsou konkurenceschopné vůči ostatním evropským zemím, kde však lze nyní situaci označit za stejně obtížnou jako v Itálii.
Z nejnovějších statistických údajů se tedy zdá být zřejmé, že Itálie potvrzuje nedostatečnou politickou účinnost při ochraně zdrojů mladých lidí, a to prostřednictvím krátkozrakých sociálních programů a ekonomiky, která je stále příliš vázána na spořivost „starých“ generací. V roce 2021 žijí téměř 3 miliony nezletilých dětí, včetně 789 dětí předškolního věku, v rodinách s příjmem nižším než 60 % průměrného příjmu a s výraznou materiální a sociální deprivací, která může ovlivnit jejich kulturní a psychosociální formování.
The text was translated by an automatic system