Polsko se připojuje k opozici vůči obchodní dohodě Mercosuru

Zdá se, že obchodní dohoda Evropské unie s Mercosurem nevytváří stejný pocit jistoty a stability jako jiné obchodní dohody EU. Ve skutečnosti je tomu právě naopak. Polský premiér Donald Tusk oficiálně potvrdil, že jeho vláda obchodní dohodu mezi Evropskou unií (EU) a Mercosurem v její současné podobě nepodpoří.

Toto oznámení následuje po rostoucí vlně odporu ze strany dalších zemí EU, včetně Francie, které již vyjádřily své námitky, což zpochybňuje technickou ratifikaci dohody. Tusk v této souvislosti prohlásil: „Nejsme sami,“ a zdůraznil, že mnoho dalších členských států EU sdílí obavy Polska ohledně negativního dopadu dohody, zejména na zemědělský sektor.

Odpor Polska proti dohodě o volném obchodu je veden především zájmy jeho zemědělského sektoru, který se cítí být podmínkami paktu ohrožen. Hlavní problém se točí kolem množství drůbežího masa, které by bylo povoleno dovážet ze zemí Mercosuru, jako je Brazílie, Argentina a Paraguay.

Tato obava vyvolala intenzivní diskusi, neboť polské zemědělské odvětví se domnívá, že dohoda by mohla vést k nekalé konkurenci a vážně ovlivnit domácí produkci. Polští zemědělci se v posledních měsících zmobilizovali na obranu svých zájmů a uspořádali protesty a dokonce blokádu ukrajinských hranic, která měla zdůraznit velikost odporu proti dovozu.

Navzdory námitkám několika zemí pokračují jednání o dohodě mezi EU a Mercosurem. Tento týden zástupci Evropské komise a zemí Mercosuru obnovili jednání v Brasílii v naději, že se jim podaří vyřešit poslední sporné otázky dohody.

Dohoda, která byla původně oznámena v roce 2019, se potýkala s četnými překážkami kvůli politickým neshodám jak v rámci EU, tak mezi členskými státy EU. V této souvislosti odstupující místopředseda Evropské komise Valdis Dombrovskis připustil, že jednání se zkomplikovala a k překonání posledních překážek budou zapotřebí rozhovory na vysoké úrovni.

Přesto nelze ignorovat realitu. Očekává se, že politický proces ratifikace bude čelit značným výzvám, protože mnoho zemí EU má výhrady k možným důsledkům dohody, zejména pokud jde o oblasti, jako je životní prostředí, zemědělství a konkurence s místními výrobci.

Odmítavý postoj Polska, stejně jako nesouhlas Francie a dalších zemí, vážně zpochybňuje životaschopnost dohody v její současné podobě. Zatímco země jako Španělsko a Německo i přes četné stížnosti pracovníků v primárních sektorech rozhodně prosazují nutnost dokončení této dohody o volném obchodu, polská vláda dala jasně najevo, že dohoda je v současné podobě „nepřijatelná“, a hledá podporu u dalších zemí, aby její ratifikaci zastavila.

Zdá se, že i přes odpor členských států a zemědělského a živočišného sektoru Evropská komise usilovně pracuje na nalezení řešení, které by zabránilo nutnosti ratifikace všemi 27 národními parlamenty. To by mohlo potenciálně zefektivnit schvalovací proces a zabránit dalším zpožděním nebo vetování. Zdá se, že Evropská komise zkoumá způsoby, jak dohodu prosadit, aniž by bylo zapotřebí individuálního hlasování parlamentů všech členských států EU, což by mohlo schválení urychlit a snížit riziko dalších blokací.

Postoj Polska k obchodní dohodě s Mercosurem podtrhuje obtíže, s nimiž se EU potýká při uzavírání tohoto paktu, který je na stole již více než dvacet let. Zatímco některé země obhajují ekonomické přínosy dohody, jiné, například Polsko a Francie, se jí nadále brání kvůli obavám z dopadu na jejich zemědělské sektory. Vzhledem k tomu, že technická jednání pokračují a v EU přetrvávají vnitropolitické rozpory, zůstává budoucnost této dohody nejistá. EU bude potřebovat silnější podporu, aby dohodu prosadila, zejména když se k opozici připojí Francie a potenciálně další tři země – Nizozemsko, Itálie a Rakousko.

EU se nachází na křižovatce. Blok stojí před zásadním úkolem: sladit ekonomické výhody této dohody s ochranou domácích odvětví, která by mohla být negativně ovlivněna. Dohoda s Mercosurem, která by mohla ovlivnit obchodní vztahy EU s Jižní Amerikou na další roky, zůstává jednou z nejspornějších dohod v nedávné historii EU. Zatímco Evropská komise pokračuje v jednáních, pro budoucnost dohody bude klíčové zajistit konsensus mezi členskými státy. Vzhledem k tomu, že země jako Polsko a Francie jsou stále pevně proti dohodě, bude ještě třeba zjistit, zda je EU schopna překonat vnitřní rozpory a dosáhnout dohody, která uspokojí jak ekonomické, tak environmentální zájmy. Jak čas běží, EU musí najít způsob, jak se s těmito složitostmi vypořádat, jinak riskuje, že se dohoda zcela rozpadne.