Potenciál vodní energie v Evropě se v příštích pěti desetiletích sníží

Vodní energie je v současnosti nejdůležitějším zdrojem „zelené“ energie, která nejenže nemá žádnou uhlíkovou stopu, ale je také obnovitelná. Závisí však na mimořádně cenném zdroji, který je ohrožen změnou klimatu: na vodě. Navzdory chmurným předpovědím odborníků, že průtoky řek, z nichž vodní elektrárny čerpají energii, budou v nadcházejících desetiletích klesat, vodní energie nezanikne. V nejlepším případě bude přeměněna z energie vln. Do té doby výstavba nových vodních elektráren nabírá na obrátkách, místo aby se zpomalovala. Jen v posledních dvou letech byly v Evropě uvedeny do provozu dvě megahydroelektrárny a byly zahájeny další rozsáhlé projekty. To je případ megaprojektu, který byl v Rumunsku 40 let opuštěn a loni byl znovu zahájen.

Vodní elektrárny vyrábějí více energie než jaderné elektrárny

Vodní elektrárny na řekách a potocích vyrábějí více energie než jaderné elektrárny, větrné turbíny a fotovoltaické panely. Taková je situace dnes, ale v budoucnu tomu tak nebude. Stejně jako větrná energie závisí na větru a solární energie na slunci, je vodní energie závislá na tekoucí vodě a globální oteplování bohužel ohrožuje tento zdroj jedné z nejčistších energií. Ve snaze zbavit se závislosti na fosilních palivech, která se v důsledku poslední energetické krize ještě prohloubila, obnovila řada zemí výstavbu velkých vodních elektráren, a to i přes vysoké náklady a zdlouhavou práci. Zejména proto, že přinejmenším v Evropě jsou jediné životaschopné alternativy obnovitelné energie, které nejsou závislé na rozmarech počasí – biometan a vodík jako velkokapacitní zdroje energie – stále v počátcích svého využívání. Máme si však namlouvat, že budeme mít více energie, když budeme mít stále méně vody? Na otázku, zda se vyplatí realizovat velké hydroenergetické projekty, odpověděly dvě evropské země – Švýcarsko a Portugalsko – kladně, přičemž první z nich otevře megahydroelektrárnu v roce 2022 a druhá v roce 2023. Stejně tak Rumunsko, které obnovilo podobný projekt, jenž byl ukončen před 40 lety. Nemělo by se zapomínat na to, že vodní elektrárny jsou kromě výroby elektřiny také flexibilní a mají velký akumulační prostor, což pomáhá udržovat stabilitu elektrizační soustavy. Jinými slovy, pomáhají zapojit další zdroje, například větrné a solární. Jinými slovy, vodní elektrárny přispívají k decentralizaci energetického systému a jeho větší flexibilitě, což je důležitý cíl EU – jinými slovy, nebýt závislý na jednom či druhém zdroji energie.

Potenciál vodní energie v Evropě se v příštích 50 letech sníží až o 12 %.

Předpovědi do budoucna však dávají jen málo prostoru pro optimismus. Dvě třetiny vodních elektráren jsou postaveny na vodách, které do roku 2050 ztratí značnou část průtoku. Evropa nemá ani největší, ani nejvíce vodních elektráren. A výroba vodní energie v Evropě bude dále klesat – podle oficiálních údajů se evropský hydroenergetický potenciál v příštích pěti desetiletích sníží o 7 až 12 %. A protože podle odhadů je 90 % povodí řek nezdravých, je cílem EU obnovit přirozený tok 25 000 z celkového počtu 1,3 milionu km řek.

V Evropě je přibližně 30 000 vodních elektráren, z nichž pouze 21 000 je v provozu, 8 500 je ve fázi plánování a téměř 300 ve výstavbě. V roce 2022 se vodní energie podílela na výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů v EU téměř 30 % a na výrobě elektřiny v EU více než 10 %. V tomto roce bylo také vyrobeno 22,3 % elektřiny v EU z větrných a solárních elektráren, což je rekordní podíl, a obnovitelné zdroje dosáhly 38 % celkového energetického mixu.

Nevládní ekologické organizace naopak tvrdí, že by se v Evropě neměly stavět další vodní elektrárny, protože jich je dost a jejich překrývání s chráněnými oblastmi má ničivé důsledky pro biologickou rozmanitost. Každá pátá vodní elektrárna v Evropě se nachází nebo je postavena v chráněné oblasti a vodní elektrárny brání rybám v migraci přes turbíny a odvádějí vodu do kanálů a tunelů v kopcích i údolích. Proto strategie EU pro biologickou rozmanitost vyzývá země, aby odstranily přehrady a vodní překážky. Je zřejmé, že k tomu nedojde, a není ani žádoucí zastavit všechny vodní elektrárny. Je však zřejmé, že je třeba modernizovat stávající vodní elektrárny a investovat do technologií umožňujících migraci ryb.

V Rumunsku vyrábějí vodní elektrárny téměř čtvrtinu veškeré elektřiny, což je nad evropským průměrem 17 %. Toto množství energie vyrábějí pouze dvě vodní elektrárny: Železná vrata 1 a 2 na Dunaji. Od revoluce v roce 1989 má však Rumunsko více než 200 velkých vodních elektráren s celkovým instalovaným výkonem 6 443 MW a více než 450 malých elektráren s celkovým výkonem 586 MW. Všechny tyto projekty realizovali soukromí investoři s dotacemi od státu. Výstavba malých vodních elektráren se v Rumunsku rozběhla po zavedení směrnice o obnovitelných zdrojích energie, která přinesla štědré evropské financování těchto projektů. Mnohé z nich však byly opuštěny, jakmile byly tyto prostředky „vyškrtnuty“ z příštího rozpočtu EU.

V souvislosti s poválečnou energetickou krizí na Ukrajině obnovily úřady v Bukurešti několik projektů výstavby vodních elektráren, které byly ponechány v pohotovosti, včetně jednoho, který byl opuštěn před 40 lety. V roce 2022 zahrnula bývalá vláda devět takových projektů do mimořádného nařízení v rámci investic do nových obnovitelných zdrojů – vodních, větrných a fotovoltaických -, které lze realizovat z fondů EU. Některé z nich byly zastaveny vnitrostátními soudy s odůvodněním, že se nacházejí v chráněných oblastech, a zákon – kritizovaný nevládními organizacemi zabývajícími se ochranou životního prostředí – vyzval prezidenta Klause Iohannise, aby jej nepřijímal.

Koncem loňského roku oznámil ministr energetiky Sebastian Burduja konkrétní kroky k oživení megaprojektu vodní elektrárny Tarnița-Lăpuștești, který Rumunsko „má povinnost realizovat již nejméně 40 let“. Náklady na samotnou studii proveditelnosti se odhadují na 3,5 milionu eur. Tato vodní elektrárna s přečerpávací výrobní kapacitou až 1 000 MWh vyřeší několik problémů, především potřebu vyrovnat energetickou soustavu.

„Aby to všichni pochopili: máme dvě jezera, v Lăpuștești a v Tarnița, jedno položené výše než druhé. Když v systému potřebujeme výrobu, voda z horního jezera prochází turbínami a vyrábí elektřinu. Když máme přebytek výroby, zapneme čerpadla v dolním jezeře a v podstatě přečerpáme vodu zpět do horního jezera. Je to něco jako velká zelená baterie,“ vysvětlil ministr, kterého cituje agentura Agerpres.

Práce by mohly být zahájeny v příštím roce, přičemž doba na jejich dokončení by měla být maximálně 12 měsíců. studie proveditelnosti. Vodní elektrárna Tarnița – Lăpuștești bude navíc regionálním poskytovatelem vyrovnávacích a akumulačních služeb a přispěje k zajištění energetické bezpečnosti nejen Rumunska, ale i části střední a východní Evropy, uvedlo ministerstvo vedené Sebastianem Burdujou. Projekt Tarnița je podobný megavodní elektrárně, která byla loni slavnostně otevřena v Portugalsku. Nový hydroenergetický komplex Tamega má obrovský výkon 1 158 MW. Je vybaven „giga-baterií“, která je napájena jak z nové výroby elektřiny, tak z jejího skladování.

Do roku 2030 by 45 % energetického mixu EU mělo pocházet z ekologických zdrojů.

Zelené zdroje by měly do roku 2030 pokrývat 45 % energetického mixu EU v souladu s cíli stanovenými pro dosažení ambiciózního cíle klimatické neutrality do roku 2050. Podle nevládních organizací zabývajících se ochranou životního prostředí by bylo nezodpovědné spoléhat se při urychlování přechodu na obnovitelné zdroje energie na vodní energii. Evropská komise požaduje, aby tvůrci těchto projektů vypracovali důkladnější studie dopadů. Mnoho z nich – a mluvíme zde o minihydroelektrárnách – se nedostane přes fázi studie.

Dobrou zprávou pro budoucnost vodní energie je, že již existují nové technologie pro její výrobu s využitím energie oceánských vln. V uplynulém desetiletí již byla vyvinuta řada projektů, které prošly prvními zkušebními fázemi. Tyto technologie však nejsou dostatečně vyspělé a jejich náklady jsou stále velmi vysoké. Vzhledem k tomu, že tyto technologie ještě nejsou dostatečně vyvinuté, nelze zatím přesně určit, kolik by výroba elektřiny z vln stála, ale některé průkopnické studie v této oblasti naznačují, že by se tyto náklady mohly blížit nákladům na výrobu energie z větrných a solárních elektráren.