Potřeba nových aliancí mezi členskými státy

Švédský velvyslanec v EU Lars Danielsson, který nyní rezignuje, má bohaté zkušenosti z nejvyšší politické úrovně v EU. Švédsko podle něj musí po brexitu navázat novou spolupráci s EU.

Lars Danielsson byl blízkým spolupracovníkem dvou sociálnědemokratických premiérů a poté měl zvláštní odpovědnost za spolupráci s EU. Působil jako velvyslanec v několika významných zemích a posledních sedm let jako vedoucí švédského zastoupení v EU, z něhož po létě odešel.

Budování spojenectví mezi severem a východem

Může poskytnout informace o tom, jak švédský establishment vnímá EU. V rozhovoru se domnívá, že brexit změnil podmínky pro členské státy.

– Samozřejmě úzce spolupracujeme se severskými zeměmi, ale řekl bych, že během mého působení jsme nejvíce spolupracovali s Nizozemskem. Máme stejnou finanční strukturu, zdůrazňují význam principu subsidiarity jako my ve Švédsku. A jsou to v podstatě přátelé volného obchodu jako my.

Lars Danielsson vyzývá Švédsko, aby navázalo spojenectví s více zeměmi východní Evropy, jako je Česká republika, Slovinsko a Rumunsko.

– Důsledkem brexitu je to, že jsme byli nuceni začít spolupracovat v nových modelech, a to je podle mě dobře, říká Lars Danielsson.

Evropská unie se změnila

Danielsson hrál důležitou roli pro švédské vlády, a to jak během prvního předsednictví v roce 2001, tak během posledního, které se konalo na jaře 2023.

Evropská unie se podle něj za téměř 20 let, co je Švédsko jejím členem, změnila.

– Tehdy měla Unie 15 členských států, dnes jich je 27. Švédsko se v rámci EU chová mnohem lépe. Naučili jsme se mechanismy a máme větší skupinu lidí, kteří mají rozsáhlé zkušenosti s prací v EU. Především je to podle něj větší část švédské společnosti, včetně podnikatelské sféry, která dnes EU rozumí mnohem lépe.

Danielsson připouští, že stále podrobnější kontrola z Bruselu neodpovídá švédským zájmům.

– Zároveň se evropská spolupráce stává stále detailnější, což nám příliš nevyhovuje. Švédsko vybudovalo společnost, která ve srovnání s většinou ostatních zemí dává velký prostor trhu, a navíc máme systém, v němž jde spíše o rámcové než podrobné předpisy. To pro nás v rámci EU vytváří konflikty.

Švédsko vždy kladlo důraz na zónu volného obchodu a konkurenceschopnost, zatímco na švédské straně panuje neochota nechat Brusel kontrolovat politické otázky. V rozporu se švédskými zájmy se však otázky hospodářské soutěže v EU dostaly na seznam priorit.

Větší zaměření na konkurenceschopnost

Během posledního předsednictví Švédsko usilovně pracovalo na tom, aby se na ně opět zaměřilo. A podařilo se jim v textech klást zvýšený důraz na konkurenceschopnost na světových trzích, ale nyní je to na důkazu.

– Vytvořili jsme rámec. Nyní musíme při všech rozhodnutích, která přijímáme, vyhodnocovat, jak ovlivňují konkurenceschopnost Evropy. Hlavní práce zůstává. V mnoha ohledech jsme ztratili konkurenceschopnost vůči USA a především vůči části Asie. Tímto způsobem se snažíme zajistit, aby tato diskuse byla živá ve všem, co děláme, a aby se jí Komise plně účastnila, říká.

I zde mělo vystoupení Velké Británie z Unie na Švédsko negativní dopad. Britové byli nejbližšími spojenci Švédska, pokud jde o většinu věcí, které se v EU projednávaly. Lars Danielsson se téměř celého procesu brexitu účastnil zevnitř a odchod popisuje jako „strašně smutný“. Okamžitě však vyzval své zaměstnance, aby období smutku přeskočili a uvědomili si, že nyní panuje zcela nová situace.

Proto je důležité budovat nová spojenectví mezi vládami a zástupci členských států.

Nepleťte si dohody o volném obchodu s politikou

Nakonec však stále rozhodují dvě velké země, Německo a Francie.

– Problémem Francie je, že nás často znepokojuje její rétorika, která je často vnímána jako protekcionistická, říká.

Kritizuje také snahy o volný obchod, které jsou zastíněny politickými hledisky.

– Problém je v tom, že EU zvolila cestu, kdy chce do dohody vnést spoustu politických prvků, které vyžadují ratifikaci v parlamentu každé členské země. Nepodařilo se nám ani ratifikovat dohodu CETA s Kanadou, a pokud to nedokážete, nemůžete ratifikovat nic. Musíme se podívat, jak rozdělit obchodní část, která se schvaluje v Evropském parlamentu, a politickou část, která se přenáší do národních parlamentů. Není překvapivé, že dohody byly prodlouženy, protože se jedná o otázky udržitelnosti. V závěru však konstatuje, že jsme zašli příliš daleko.