Subscribe
Strana ECR zveřejnila v dubnu 2024 zprávu o transformaci bankovního sektoru v Evropské unii a severní Evropě a jejím dopadu na hospodářskou soutěž v tomto sektoru v pobaltských státech.
Jeho autory jsou Gundars Bērziņš, děkan Fakulty podnikání, managementu a ekonomiky Lotyšské univerzity, člen správní rady Nadace SSE Riga a člen Rady studentského podnikatelského inkubátoru UL; Ramona Rupeika – Apoga, vedoucí katedry financí a účetnictví Lotyšské univerzity; Jānis Priede, docent a lektor aplikované matematiky v Akademickém výzkumném centru pro fluidní a komplexní systémy na Coventry University; a Elmārs Kehris, ekonom, který se specializuje na finanční analýzy, ekonomický výzkum, digitalizaci a řízení projektů a je generálním ředitelem a ekonomem ve společnosti KEKonsultācijas.
Zpráva popisuje různé nejistoty, kterým bankovní systém čelil a bude čelit v první polovině tohoto století a v celé Evropské unii. Největší ekonomickou hrozbou je v poslední době inflace, jejíž dramatický nárůst v roce 2021 se podařilo plně zvládnout až v září 2023 (Zdroj: Statista). V druhé polovině roku 2023 považovalo 44 % lidí rostoucí ceny, inflaci a životní náklady za důležitý národní problém v Evropské unii.
Pokud jde o pobaltský region, Estonsko a Litva po získání nezávislosti otevřely své ekonomiky zahraničním bankám, zatímco Lotyšsko se původně chtělo stát finančním centrem pro Rusko a Společenství nezávislých států (SNS).
V důsledku toho je více než 85 % bankovních aktiv v Estonsku a Litvě kontrolováno institucemi v zahraničním vlastnictví, zatímco v případě Lotyšska je to 76 %. Ve všech třech případech by větší domácí účast posílila hospodářskou soutěž na baltském trhu ve srovnání s širším severským regionem.
Od roku 2009 do roku 2022 se EU potýkala s výrazným poklesem počtu bankovních poboček (o 40 %) a zaměstnanců (o 20 %). Estonsko a Litva se tomuto trendu vzepřely a jejich počet zaměstnanců neustále roste, ale Lotyšsko zaznamenalo dramatický pokles počtu zaměstnanců v bankovnictví o 57 %, což je nejprudší pokles v celé Evropě.
Lotyšsko a Litva mají jeden z nejvyšších poměrů vkladů k úvěrům v Evropě. Dlužníci v Pobaltí se však trvale potýkají s úrokovými sazbami úvěrů, které převyšují průměr eurozóny, což opět naznačuje, že by bylo možné zlepšit hospodářskou soutěž.
V mobilitě zákazníků Lotyšsko (26 %) a Litva (22 %) značně zaostávají za průměrem EU (29 %). Stejný trend je patrný u hypoték, kde průměr EU činí 2,4 %, v Estonsku 1,6 %, v Lotyšsku jen 0,9 % a v Litvě zanedbatelných 0,8 %. Do třetice by tato nízká úroveň mobility zákazníků mohla poukazovat na omezené alternativy pro zákazníky v pobaltském regionu, ale také na složité postupy při změně dodavatele, což by mohlo dále narušit hospodářskou soutěž.
Pokud jde o míru rozšíření internetového bankovnictví v roce 2023, Estonsko a Lotyšsko překročily 80 %, zatímco Litva tohoto procenta zatím nedosáhla. Přesto tyto tři státy patří mezi třináct členských států s vyšší mírou rozšíření.
Rentabilita vlastního kapitálu je nejvyšší v Lotyšsku a Litvě, kde dosahuje 25 % (údaje z března 2023); v Estonsku činí 20 %, což je stále téměř dvojnásobek průměru EU (10,4 %). Taková úroveň ziskovosti je výborná pro akcionáře bank a pro stabilitu bankovního systému, ale jde na úkor klientů bank, kteří by měli prospěch z vyšší konkurence, jak bylo uvedeno výše.
Rovněž úroveň efektivnosti zůstává na vysoké úrovni – poměr nákladů k výnosům činí v Lotyšsku pouhých 30 %, v Litvě 35 % a v Estonsku 38 %, což je mnohem méně než 57 % v celé Evropské unii (údaje z června 2023).
Zdroj obrázku: Gundars Bērziņš (Lotyšská univerzita)