Pravice odpovídá levici

Evropský deník: Září 2021, Lisabon

Během epidemie Covidu jsem strávil patnáct měsíců v domácím vězení na Islandu, i když je třeba říci, že vládní opatření tam byla mnohem mírnější než v mnoha jiných západních zemích. Proto pro mě bylo velkou úlevou, když jsem mohl opět cestovat. Jedna z mých prvních cest do zahraničí po epidemii vedla do Portugalska. Bruselský výzkumný institut New Direction uspořádal ve dnech 22.-25. září 2021 v Lisabonu „Think Tank Central“, kde zástupci mnoha institutů a sdružení z Evropy a Severní Ameriky diskutovali o tom, jak čelit výzvám levice. Mezi zúčastněné think-tanky patřily kromě New Direction také Rakouské ekonomické centrum ve Vídni Dunajský institut v Budapešti Nadace Edmunda Burkeho v Haagu a Washingtonu DC. Ayn Rand Institute v Santa Aně v Kalifornii, Američané za daňovou reformu ve Washingtonu DC, Centrum pro politická studia v Londýně, CEPOS v Kodani Institute of Economic Affairs v Londýně, Oikos ve Stockholmu, Freedom Association v Londýně, Civismo v Madridu a Disenso, rovněž v Madridu.

Čtyři důvody pro levicové zisky

Ve svém vystoupení na konferenci jsem poukázal na to, že levice v poslední době dosáhla na Západě významných úspěchů, zejména mezi mladými lidmi, a to navzdory naprostému selhání socialistického projektu. Identifikoval jsem čtyři důvody tohoto možná překvapivého trendu. 1) Společný nepřítel, který ve studené válce sjednocoval pravici (jako zkrácené označení konzervativců a klasických liberálů bránících západní civilizaci), utrpěl potupnou porážku. Komunismus se zhroutil, ale ne s třeskem, nýbrž se skučením. 2) S všeobecným přijetím kapitalismu přišla pravice o svůj nejsilnější argument proti levici, ekonomickou efektivitu, kterou přináší soukromé vlastnictví a volný obchod. 3) Stále větší část voličů se stává závislou na vládě, ať už jako státní zaměstnanci nebo příjemci sociálních dávek. 4) Marxisté v různých podobách ovládli média a školy (podle strategie Antonia Gramsciho) a vyprodukovali novou levicovou generaci náchylnou k wokeismu, ekofundamentalismu a dalším bludům.

Trval jsem však na tom, že triumf levice není nevyhnutelný. Pravice nemusí ustupovat a některé trendy mohou sloužit k novému budování nebo posílení společné věci. 1) Čína zahájila novou studenou válku, která by mohla přimět Západ ke sjednocení. 2) Mnohé z nejfantastičtějších výdajových programů levice naprosto selžou a bude vidět, že selhaly. 3) V zemích, kde se k moci dostane pravice, by se měla snažit snížit počet státních zaměstnanců a příjemců sociálních dávek, a to i proto, že s rostoucí prosperitou se potřeba sociálních dávek výrazně snížila. 4) I když by se pravice neměla snažit omezovat svobodu slova levice, nemusí utrácet peníze daňových poplatníků za svou propagandu v médiích a na školách. 5) Především jsem řekl, že pravice musí čelit intelektuální výzvě levice argumenty a důkazy pro čtyři principy, které ji definují: soukromé vlastnictví, svobodný obchod, omezená vláda a úcta k tradici. Zmínil jsem se zejména o obrovské globální síti aktivních a efektivních volnotržních think-tanků, které opakovaně prokázaly, že vláda je častěji problémem než řešením.

Historická role Thatcherové

V Lisabonu jsem využil příležitosti setkat se se starými přáteli, včetně Dr. Barbary Kolmové z Rakouska, Dr. Yarona Brooka ze Spojených států a Roberta Tylera ze Spojeného království (nyní působí v Bruselu). Někteří z nás si dopřáli nezapomenutelnou večeři v michelinské restauraci Eleven v Lisabonu. Podává středomořskou kuchyni s vynikajícími portugalskými víny a lze ji bez výhrad doporučit. Jídlo je vynikající a není tak okázalé jako v mnoha jiných michelinských restauracích. Neméně nezapomenutelný byl procítěný projev Johna O’Sullivana, jednoho z asistentů Thatcherové ve funkci premiérky a nyní ředitele Dunajského institutu, na večeři Margaret Thatcherové. Zdůraznil, že když v roce 1979 sestavovala svou první vládu, nebyl triumf thatcherismu v žádném případě předem daný. K tomu, aby dokázala to, co dokázala, bylo zapotřebí odhodlání a odvahy – vrátit Británii velkou moc a porazit argentinskou juntu i extremisty z Národního svazu horníků. O’Sullivan však dospěl k závěru, že největším přínosem Thatcherové bylo nejen to, že podporovala „rázné ctnosti“, jako je pracovitost, šetrnost, rozvážnost, píle, střízlivost a sebeovládání, ale že je sama ztělesňovala.

Lisabon v 11. století

Pro mě měla cesta do Lisabonu zvláštní význam ještě z jednoho důvodu. V roce 2005 jsem na Islandu uspořádal setkání Mont Pelerin Society, mezinárodní akademie vědců a lidí, kteří se snaží definovat, bránit a rozšiřovat svobodu jednotlivce. Dva z účastníků, John Nugeé z Anglie a Gabriel Stein ze Švédska, oba pracující jako finanční analytici v londýnské City, se začali zajímat o Islandské společenství národů. Vznikl v roce 930, a to především díky norským uprchlíkům, kteří nechtěli platit daně nově vzniklé monarchii. Commonwealth trval do roku 1262 a neměl krále, ale zákon, jak se kdysi vyjádřil německý kronikář. Nugeé a Stein se rozhodli napsat román o touze Islanďanů po svobodě. Na konci roku 2021 byla konečně vydána kniha Sailing Free, živé a dobře napsané dílo. Je o dvou islandských bratrech Gudmundrovi a Karim. Gudmundr zůstává na rodinné farmě a zaplétá se do různých místních záležitostí, zatímco Kari se vydává do ciziny, až do Lisabonu, kde zažívá vzrušující dobrodružství. Po návratu domů musí Kari obhajovat starobylé svobody Islandu proti hrozbám norského krále, římské církve a jejich islandských kompliců. Román se odehrává v 11. století a já jsem se ocitl v Lisabonu, v 21. století, o tisíc let později, a stále zkoumal stejné otázky jako obchodník Kari – spravedlnost, řád a svrchovanost.