Subscribe
Dne 11. července 2024 Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) rozhodl, že současný zákaz lovu vlků v Rakousku je platný podle tzv. směrnice o stanovištích.
V červnu a červenci 2022 zabil vlk v Tyrolsku 20 ovcí. Regionální vláda povolila dočasné vynětí z ochrany a jeho odstranění, protože představoval bezprostřední významné nebezpečí pro stáda a úrodu.
Pět nevládních organizací zabývajících se ochranou zvířat a životního prostředí, včetně WWF, napadlo rozhodnutí Tyrolska v Rakousku na základě uvedeného právního nástroje EU.
Tyrolský zemský správní soud měl pochybnosti o právu EU platném v Rakousku, a proto požádal Soudní dvůr EU o rozhodnutí o předběžné otázce.
Lucemburský soud připomněl, že nejen směrnice o stanovištích, ale také Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť, podepsaná 19. září 1979 v Bernu (Švýcarsko), jejíž smluvní stranou je Evropská unie, zařazuje vlky na seznam druhů podléhajících přísné ochraně.
Připomněla také, že čl. 12 odst. 1 směrnice o stanovištích, který stanoví zákaz zabíjení vlků, takové zabíjení neumožňuje, pokud populace vlků dosáhne příznivého stavu z hlediska ochrany.
Ustanovení čl. 16 odst. 1 téže směrnice umožňuje usmrcování, pokud neexistuje uspokojivá alternativa, výjimka neohrožuje populaci vlků, lze prokázat zájem na ochraně biologické rozmanitosti a je třeba zabránit vážným škodám. Tyrolský soudní dvůr však zpochybnil, zda by se obyvatelstvo mělo posuzovat na místní a celostátní úrovni, nebo i mimo ni.
Soudce zpravodaj Alexander Arabadjiev z Bulharska a jeho kolegové nejprve tvrdí, že výjimka povolená v čl. 16 odst. 1 musí být vykládána restriktivně a s ohledem na dlouhodobé zachování populace vlků.
Poté společně s Komisí uvádějí, že první fáze hodnocení musí být provedena na místní a národní úrovni a nakonec by mělo být provedeno druhé hodnocení na přeshraniční úrovni.
Tyrolský soud dále poukázal na nejednoznačnost pojmu „vážná škoda“, zejména na to, zda se vztahuje i na budoucí nepřímé škody, což by podle našeho názoru mělo být v zájmu ochrany primárního sektoru. Jak je to například s opouštěním farem a následným snížením celkového počtu stád?
SDEU opět po vzoru Evropské komise reaguje negativně; nebezpečí musí být „alespoň z velké části přičitatelné“ vlkovi a musí být prokázána příčinná souvislost nebo alespoň vysoce pravděpodobná souvislost mezi zákazem zabíjení vlků a vážnými škodami.
Arabadjiev a kol. naopak nepřipouštějí případný dlouhodobý makroekonomický vývoj, který považují za podobný abstraktnímu riziku, resp. škodám způsobeným různými a mnohočetnými příčinami.
Nakonec se předkládající soud v Tyrolsku ptal, zda případná uspokojivá alternativa k usmrcení vlka znamená technicky uspokojivou alternativu a/nebo ekonomicky uspokojivou alternativu. Podle našeho názoru by v zájmu ochrany primárního sektoru mělo být zahrnuto ekonomické hledisko. Například opatření na ochranu pastvin a stád, jako jsou ploty, ovčáčtí psi nebo pastevci, jsou spojena s velmi významnými náklady.
Do třetice se Účetní dvůr připojuje k Evropské komisi, která upřednostňuje taková opatření, jako jsou „nesmrtící preventivní prostředky“, a pokud je to možné, přizpůsobuje lidské postupy na podporu „kultury soužití mezi vlčí populací, stády a chovateli“. To zní poněkud naivně nebo ideologicky, jako by přirozený instinkt zvířat (v tomto případě vlků) neurčoval jejich chování.
Podle SDEU lze ekonomické náklady zohlednit, ale ne „rozhodujícím způsobem“. Zemědělci možná budou muset nést „obzvláště vysoké náklady“, než se uchýlí k zabití vlka, aby zachránili své ovce. Členské státy mají k dispozici finanční prostředky EU na provádění těchto opatření. Podle našeho názoru se jedná o upřednostňování dostupnosti peněz daňových poplatníků ve prospěch ideologie EU.
Zdroj obrázku: Euractiv