Subscribe
Pan Kristiāns Podnieks zveřejnil pro stranu ECR zprávu z července 2024 s názvem „Balancování mezi ambicemi a realitou“, ve které se zabývá výzvami v rámci tzv. zelené transformace Evropské unie.
Je Zelená dohoda paní von der Leyenové, jejímž cílem je dosažení klimatické neutrality do roku 2050, vůbec proveditelná?
A jaké jsou její současné a budoucí dopady?
Některé důsledky jsme již pocítili.
Ceny energií prudce vzrostly dávno před rusko-ukrajinskou válkou; situace je ještě horší pro členské státy, které si nepřejí mít ve svém mixu jadernou energii.
Druhý evropský systém obchodování s emisemi (ETS2), podle kterého mají společnosti platit za spotřebovaná fosilní paliva, bude od roku 2031 stát koncové řidiče navíc 50 centů za litr.
V primárním sektoru se zdá, že „zákon o obnově přírody“ spíše ničí, než obnovuje.
Není divu, než že podpora veřejnosti je mnohem nižší a různá, než obvykle uvádějí úředníci Evropské komise.
Zejména budoucí zákaz „Fit for 55“ pro nové benzinové a dieselové automobily je velmi nepopulárním opatřením.
Proti tomuto scénáři vyzdvihují obhájci zeleného přechodu pozitivní stránku strategie: údajnou podporu čistých průmyslových technologií, označovaných jako „Net-Zero“ (solární, větrné, bateriové/akumulační, tepelná čerpadla, elektrolyzéry, bioplyn/biometan, zachycování a ukládání uhlíku a síťové technologie).
Sedm členských států se však postavilo proti dalšímu financování z fondů EU.
Tato technologicky neutrální strategie navíc připomíná neúspěšnou sovětskou plánovací ekonomiku, na rozdíl od volnějšího tržního přístupu, jehož středobodem je kreativita a účinnost.
Na druhou stranu jsou technologie s nulovou čistou spotřebou vysoce závislé na kritických komponentech, jako jsou baterie, a surovinách, přičemž obojí pochází převážně z Číny.
Zákon o kritických surovinách omezuje roční nákup strategických surovin v jednotlivých zemích na maximálně 65 %; tato omezující politika však opět postrádá odpovídající pozitivní stránku, jako jsou pobídky pro domácí těžbu a výrobu.
Zpráva strany Podnieks-ECR obsahuje případovou studii o dopadu Zelené dohody na automobilový průmysl v EU.
Zákaz „Fit for 55“ pro vozidla se spalovacím motorem naštěstí obsahuje doložku o přezkumu v roce 2026 ve prospěch Parlamentu.
Italská premiérka Giorgia Meloniová považuje tuto metodiku za „ideologickou hloupost, kterou je bezpodmínečně nutné napravit“.
Smysluplnější by bylo zaměřit se na starší vozidla, která mají vyšší emise.
U novějších spalovacích motorů emise každoročně dramaticky klesají.
Proč je tedy zakazovat?
Navíc jsou elektromobily pro velkou část spotřebitelského trhu drahé nebo dokonce nedostupné, takže řidiči mají tendenci ponechat si starší automobily, čímž se emise zvyšují.
Přesně o opak toho, o co Komise usiluje.
Navíc i přes pokrok v technologii baterií panuje široká víra, že budoucí modely budou lepší, což dále odrazuje od současných nákupů.
V květnu 2023 tvořily prodeje elektromobilů 13,8 % trhu, zatímco o rok později tento podíl klesl na 12,5 %.
Čínské elektromobily jsou díky vládnímu financování levnější; z krátkodobého hlediska je to pro spotřebitele výhodné, ale v zájmu řešení neloajální konkurence by Evropská komise mohla zvýšit 10% sazbu, a tím snížit výhodu pro koncové kupce v Unii. Další překážkou pro kupce elektromobilů je nízká dostupnost dobíjecích míst.
Dokonce i prognózy Evropské komise se zdají být málo ambiciózní ve srovnání s tím, co vyžaduje potenciální poptávka.
Ještě horší je, že více než 60 % dobíjecích míst v EU je soustředěno v pouhých třech členských státech (Nizozemsko s 23 % a Německo a Francie s 19 % v každém z nich); což ukazuje nejen na socioekonomické rozdíly v plánu paní Von der Leyenové, ale také na územní rozdělení.
A konečně, soukromé financování bude k dispozici pouze v případě, že rozvojové projekty zajistí bezpečnost investic, což je pro náročný podnik Green Deal významný otazník.
Zdroj obrázku: Zdroj: Business Insider