Subscribe
Dne 27. června 2024 vydala Evropská komise zprávu a pracovní dokument útvarů Komise o provádění směrnice 2010/13/EU, známé také jako směrnice o audiovizuálních mediálních službách (AMSD). Zpráva analyzuje zejména to, do jaké míry jsou evropská díla propagována prostřednictvím audiovizuálních mediálních služeb. Zpráva se zabývá nejen situací v sedmadvaceti členských státech, ale také na Islandu, v Lichtenštejnsku a Norsku, tedy v zemích, které patří do Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) a Evropského hospodářského prostoru (EHP). Zpráva využívá údajů, které zprostředkovala Evropská audiovizuální observatoř Rady Evropy. Směrnice AMSD byla změněna směrnicí (EU) 2018/1808, která posiluje pravidla propagace evropských děl audiovizuálními mediálními službami. Tato pravidla lze rozdělit do dvou kategorií: povinnosti týkající se kvót a prominence na jedné straně a povinnosti týkající se finančních investic na straně druhé. Článek 13 novelizované směrnice o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání ukládá členským státům povinnost zajistit, aby poskytovatelé audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání – poskytovatelé videa na vyžádání (VOD) – spadající pod jejich jurisdikci zajistili alespoň 30% podíl evropských děl ve svých katalozích a zajistili zviditelnění těchto děl. Na druhé straně se očekává, že členské státy EU uloží poskytovatelům VOD finanční příspěvky na podporu produkce evropských děl, a to i prostřednictvím přímých investic do obsahu a/nebo příspěvků do vnitrostátních fondů. Poskytovatelé tradičních lineárních (vysílacích) služeb mají rovněž své povinnosti podporovat evropská díla podle článků 16 a 17 směrnice AMSD. Provozovatelé vysílání musí vyhradit evropským dílům většinový podíl vysílacího času, s výjimkou času vyhrazeného pro zpravodajství, sportovní události, hry, reklamu, teletextové služby a teleshopping. Rovněž musí vyhradit nejméně 10 % vysílacího času nebo programového rozpočtu pro nezávislá evropská díla. Povinnými poskytovateli služeb nemusí být pouze ti, kteří jsou usazeni v jurisdikci členského státu, ale může to ukládat povinnosti i poskytovatelům zaměřeným na diváky na jejich území, i když jsou usazeni v jiném členském státě. Pokud jde o služby SVOD, zpráva zjistila, že jejich příjmy pocházející z EU vzrostly z 6,7 miliardy eur v roce 2019 na 11,7 miliardy eur v roce 2021 (nárůst o 43 %). Celkový počet služeb SVOD provozovaných v jurisdikci EU a zemí EHP/ESVO rovněž vzrostl z 1 030 v roce 2019 na 1 984 v roce 2021 (nárůst o 93 %). Členské státy uvedly, že průměrný podíl evropských děl na službách VOD se v letech 2020-2021 pohyboval mezi 63-64 %; to je výrazně více než jejich průměr 42-63 % odpovídající období 2015-2019. Evropská komise však uvádí méně optimistické údaje, a to 36% průměrný podíl evropských děl na službách VOD pro rok 2021 a 35% pro rok 2023. Pokud jde o lineární služby, celkový počet televizních kanálů se v EU – včetně tehdejšího Spojeného království – mírně snížil z 4 657 v roce 2019 na 4 483 v roce 2021 (pokles o 4 %). Všechny členské státy skutečně požadují, aby provozovatelé vysílání vyhradili většinový podíl vysílacího času pro evropská díla, přičemž některé členské státy požadují vyšší podíl buď pro veřejnoprávní vysílatele, nebo pro všechny vysílatele.
Podle zpráv členských států byl průměrný podíl evropských prací na lineárních službách – 68 % v roce 2020 a 69 % v roce 2021 – mnohem vyšší než povinný většinový podíl. To naznačuje pokles ve srovnání s rokem 2019 (72,6 %). Analýza ve studii navíc naznačuje, že podíl evropských děl (38 %) je výrazně nižší než podíl evropských děl, který členské státy v průměru uvádějí. Sedm členských států uložilo povinnost finančního příspěvku poskytovatelům přeshraničních služeb VOD a dva poskytovatelům přeshraničních lineárních služeb. A konečně, pokud jde o díla vytvořená nezávislými výrobci, činil podle údajů poskytnutých členskými státy průměr 40,6 % v roce 2020 a 41,4 % v roce 2021. Podle Evropské komise to však byla necelá 3 %, což je dramatický rozdíl mezi vnitrostátními údaji a zprávami Bruselu. Závěrem bychom mohli tvrdit, že evropské práce by měly být schopny dosáhnout úspěchu spíše na základě kvality než na základě dotací. Právní ochrana dokazuje pouze relativní účinnost; konečným důkazem kulturního zájmu je volba občanů.
Zdroj obrázku: Evropská komise