Subscribe
Socialistická vláda premiéra Pedra Sáncheze opět podlehla vydírání separatistů, aby si udržela moc.
Předsednictvo Kongresu se zabývalo žádostí o hlasování o důvěře, kterou podala strana Junts per Catalunya uprchlého vůdce převratu Carlese Puigdemonta, což dokazuje, že socialistická vláda je ochotna zaplatit jakoukoli cenu, aby zůstala ve funkci.
Tento krok představuje první „platbu“ Carlesi Puigdemontovi a jeho straně, kteří dali najevo, že stabilita vlády závisí na jejich souhlasu.
Od chvíle, kdy si Sánchez s křehkou parlamentní podporou zajistil post premiéra, je jeho strategie jasná: nabízet separatistickým spojencům privilegia a ústupky výměnou za jejich podporu.
Tentokrát Junts požadoval hlasování o důvěře, které by Puigdemontovi umožnilo pokračovat v utváření politické agendy. Přes počáteční odpor PSOE nakonec strana kapitulovala, což je další známkou slabosti vlády a nedostatku autonomie.
Proces vedoucí k hlasování o důvěře byl chaotický a odhalující. Po dvou neúspěšných pokusech předsednictvo Kongresu, ovládané Španělskou socialistickou stranou (PSOE) a jejím progresivním koaličním partnerem Sumarem, nakonec Juntsovu žádost přijalo. Tento obrat událostí poukazuje na to, jak Sánchez nadále podřizuje správu Španělska požadavkům radikální menšiny, která má v úmyslu podkopat stát.
Hlasování se bude projednávat a hlasovat v nadcházejících týdnech, což zajistí další kolo napětí a nátlaku.
Sánchez sice mluví o „soužití“ a „dialogu“, ale ve skutečnosti staví svůj mandát na ústupcích, které ohrožují ústavní pořádek.
Opozice v čele s Lidovou stranou (PP) a stranou Vox tento manévr ostře kritizovala.
PP tvrdí, že PSOE zradila své voliče tím, že se podvolila Puigdemontovi, uprchlíkovi před spravedlností, který z Belgie nadále ovlivňuje španělskou politiku.
Konzervativní strana Vox zase ústupek odsoudila jako další důkaz „autoritářského směřování“ vlády, která jedná za zády občanů a právního státu.
Základní problém tohoto hlasování o důvěře je jasný: premiér Sánchez ztratil kontrolu nad vlastním zákonodárným sborem a je nyní zcela závislý na podpoře sil, které usilují o rozbití Španělska. Politika ústupků vůči separatistům není ničím novým, ale dosáhla bezprecedentní úrovně. Od udělování milostí až po zrušení trestného činu pobuřování připravila PSOE separatismu cestu k dalšímu prosazování svých cílů.
Z politického hlediska tato situace rovněž odhaluje křehkost Sumaru, mladšího partnera vlády.
Místopředsedkyně vlády a jeden z hlavních hlasů Sumaru, Yolanda Díazová, se v této věci drží stranou, ale její strana plně podpořila proces hlasování o důvěře.
Tato úleva má navíc významné hospodářské a sociální důsledky. Zatímco se vláda soustředí na zajištění Sánchezova politického přežití, skutečné problémy občanů jsou odsouvány na vedlejší kolej. Inflace nadále poškozuje rodiny, veřejný dluh je na historickém maximu, bydlení zůstává kritickým problémem a ve městech včetně katalánské Barcelony roste nejistota.
Prioritou Pedra Sáncheze však zůstává uklidnění těch, kteří usilují o rozpad Španělska, tedy koalice stran, která se rozrůstá nejen o Junts, ale zahrnuje i katalánskou levicovou stranu Esquerra Republicana, Baskickou nacionalistickou stranu EH Bildu a Galicijský nacionalistický blok (BNG).
Očekává se, že dojde k dalším ústupkům Juntsu, včetně převedení pravomocí v oblasti řízení přistěhovalectví z národní vlády na regionální vládu Katalánska, což je bezprecedentní opatření a výsada, kterou nebude mít žádné jiné španělské autonomní společenství.
Hlasy Junts budou i nadále kritické pro podporu hlavních Sánchezových legislativních návrhů, včetně nedávno zavedeného zkrácení pracovního týdne ze 40 na 37,5 hodiny.