Subscribe
Evropská unie v poslední době prochází tichou, ale hlubokou krizí: krizí důvěry občanů v základní státní instituce. Nejnovější průzkum veřejného mínění, který provedla agentura Polling Europe jménem strany ECR, potvrzuje to, co mnozí z nás cítí již několik let – evropští občané již nevěří, že soudní systém je nezávislý. Podle průzkumu provedeného v březnu 2025 pouze 36 % občanů EU věří, že soudnictví v jejich zemi není politicky ovlivňováno. V některých zemích, například v Rumunsku, tento podíl klesá na znepokojivých 28 %, přičemž názor Rumunů jistě ovlivnilo zrušení prezidentských voleb na konci loňského roku. Pro skutečně konzervativní myšlení nelze tato čísla považovat za pouhou statistiku. Jsou příznakem hluboké trhliny v odolné struktuře evropské civilizace. Spravedlnost, vnímaná jako vyvažující pilíř mezi svobodou a autoritou, ztrácí v očích občanů svou legitimitu a bez ní se celá architektura společenského řádu stává křehkou.
Konzervatismus a spravedlnost: organický vztah
Konzervativní doktrínu nelze považovat za jednoduchý soubor pravicových politických možností. Je to vize člověka a společnosti, která se soustřeďuje na myšlenku, že řád předchází svobodě a svoboda bez pravidel se stává svévolí. Pro občany vyznávající konzervativní myšlenky je spravedlnost posvátným prvkem veřejného pořádku. Proto musí být spravedlnost: nezávislá, aby odolávala pokušení moci; morální, aby byla respektována; střízlivě účinná, aby zajišťovala stabilitu. Současná krize důvěry veřejnosti v soudnictví nesmí být využita k demolici těchto institucí, ale k obnovení jejich skutečné autority. Místo toho, aby se soudci opovrhovalo a dělali se z nich obětní beránci politického selhání, skutečný konzervatismus vyzývá k uvážlivé, ale rozhodné reformě, která obnoví důvěru veřejnosti, aniž by zničila institucionální strukturu státu.
Protipravicový populismus – nebezpečná úchylka
Bohužel to, co se dnes v Evropě (a zejména ve východní Evropě) prohlašuje za „konzervativní pravici“, je často vulgarizovaná, populistická a protistátní verze konzervatismu. Strany ze skupin Patriot nebo Evropa suverénních národů (jako AfD nebo Rassemblement National) ve svém politickém diskurzu neustále používají výrazy jako např: „justice je zaprodána“, „soudci jsou ovládáni Bruselem“, „soudci jsou ovládáni systémem“ nebo „systém je zkorumpovaný až do morku kostí“.
Podle nedávného průzkumu veřejného mínění důvěřuje justici pouze 27 % voličů těchto stran. Toto číslo odráží nejen nedůvěru občanů EU v instituce, ale také vypočítavou politickou strategii, kdy je protijustiční rétorika využívána jako volební zbraň. Skutečný konzervativec se však nemůže klidně dívat na to, jak jsou státní instituce rétoricky ničeny kvůli okamžitému volebnímu zisku. To není „zdravá“ vzpoura proti progresivním excesům, ale velké riziko, které může vést k anarchii. Všichni víme, že když se zhroutí právní stát, neujme se vlády národní řád, ale právo silnějšího.
Rumunsko je experimentální laboratoří driftující pravice.
Politická situace v Rumunsku je příznačná pro dění na evropské úrovni. Je znepokojující, že 65 % občanů se domnívá, že soudnictví je politicky kontrolováno, a celková důvěra v systém patří k nejnižším v EU. Zároveň některé rumunské strany, které se prohlašují za konzervativní, prosazují zhoubný protipravicový, protielitní a protibruselský diskurz a směřují k pravicové verzi, která je spíše poplatná lidové frustraci než konzervativním hodnotám. Pro Rumunsko šance na skutečnou konzervativní alternativu nespočívá v hluku ulice, ale v budování morální, koherentní a institucionální pravice. Pravice, která by na jedné straně hájila rodinu a na druhé straně právní stát. Pravice, která hájí národ, ale také politicky neovlivnitelného soudce. Právo, které chápe, že být konzervativní neznamená bojovat proti řádu, ale srozumitelně a pevně jej posilovat, aby sloužil zájmům občanů.
Co je třeba udělat? Konzervativní strategie rekonstrukce
Tváří v tvář těmto výzvám má evropský konzervatismus jasné poslání: obnovit důvěru občanů ve spravedlnost a instituce, aniž by se z nich staly ideologické bašty. To by mimo jiné znamenalo bojovat proti korupci bez vyvolávání mediální hysterie. Nikoliv prostřednictvím kulturních válek, ale jasných předpisů, meritokracie a transparentnosti. Takzvaná politická jmenování na klíčové pozice v justici by měla být prováděna zodpovědně, na základě kompetencí a reputace, nikoliv poslušnosti. Na druhé straně by se mělo klást důraz na občanskou výchovu v duchu úcty k právu, autoritě a řádu, což jsou hluboce konzervativní hodnoty. Politici by měli přijmout odmítání antiestablishmentové demagogie, i když jim to přináší hlasy. Konzervatismus za to vděčí páteři, ne jen příznivým průzkumům veřejného mínění.
Evropský konzervatismus, nikoliv reakční instinkt, ale konstrukční akt
Konzervatismus není o nostalgii nebo strachu. Jde o odpovědnost za dědictví evropské civilizace, k němuž patří nejen katedrály a rodiny, ale i nezávislé a respektované soudy. Nedávný průzkum Polling Europe nám ukazuje, jak na tom jsme, ale zároveň nám udává směr, kterým bychom se měli ubírat. Proto obnovení důvěry občanů v soudnictví vyžaduje jasné, morální a odvážné politické úsilí. Právě proto musí být v čele této obnovy skuteční konzervativci, nikoliv jako pravicoví revolucionáři, ale jako strážci pořádku.