Rada a Parlament se dohodly na reformě trhu s elektřinou v EU

Minulý týden, ¹⁴. prosince, Rada EU a Evropský parlament oznámily, že dosáhly „předběžné dohody“ o jednom z nejsložitějších a zároveň nejdůležitějších probíhajících legislativních procesů: reformě uspořádání trhu s elektřinou v EU. Ačkoli je tato předběžná dohoda velmi důležitým milníkem ve složitých jednáních, která probíhala v posledních osmi měsících s cílem prosadit tuto reformu, čeká nás ještě jedna překážka, neboť předběžnou dohodu musí nyní formálně ratifikovat Rada a Parlament, aby mohla reforma vstoupit v platnost.

Navrhovanou reformu uspořádání trhu s elektřinou v EU představila Evropská komise před osmi měsíci, v březnu 2023, v souvislosti s energetickou krizí a rostoucími účty za elektřinu, které zhoršila ruská invaze na Ukrajinu.

Významné členské státy, jako je Španělsko a Francie, se rovněž vyslovily pro revizi uspořádání trhu s elektřinou.

Návrh reformy Evropské komise se skládal ze dvou právních předpisů: návrhu nařízení, kterým se mění nařízení (EU) 2019/943 a (EU) 2019/942, jakož i směrnice (EU) 2018/2001 a (EU) 2019/944 s cílem zlepšit uspořádání trhu s elektřinou v Unii.

Druhým je návrh nařízení, kterým se mění nařízení (EU) č. 1227/2011 a (EU) 2019/942 s cílem zlepšit ochranu Unie před manipulací s trhem na velkoobchodním trhu s energií.

Cílem tohoto balíčku je „urychlit prudký nárůst obnovitelných zdrojů energie a postupný odklon od plynu, snížit závislost účtů spotřebitelů na kolísavých cenách fosilních paliv, lépe chránit spotřebitele před budoucími cenovými skoky a možnou manipulací s trhem a zajistit, aby byl průmysl EU čistší a konkurenceschopnější“.

V tomto ohledu lze mezi ustanoveními návrhu Komise vyzdvihnout návrh Komise na usnadnění zavádění stabilnějších dlouhodobých smluv, jako jsou dohody o nákupu energie (PPA), jejichž prostřednictvím si podniky zajišťují vlastní přímé dodávky energie, a mohou tak profitovat ze stabilnějších cen výroby energie z obnovitelných a nefosilních zdrojů.

Jejím cílem je „snížit závislost účtů za elektřinu na cenách fosilních paliv vytvořením nárazníku mezi krátkodobými trhy a účty za elektřinu, které platí spotřebitelé“.

Komise navrhla, aby se obousměrné smlouvy o rozdílech (CfD) používaly pro veřejnou podporu nových investic do výroby elektřiny z obnovitelných a nefosilních zdrojů, které jsou na hranici a musí být provozovány, aby se výrobcům elektřiny zajistila stabilita příjmů a aby se odvětví ochránilo před kolísáním cen.

V rámci CfD, pokud jsou tržní ceny elektřiny nižší než pevně stanovená „realizační cena“, výrobce obdrží rozdíl, zatímco pokud je tržní cena vyšší než realizační cena, výrobce rozdíl vrátí a stát jej přerozdělí mezi spotřebitele.

Komise rovněž navrhla opatření na „ochranu a posílení postavení spotřebitelů“, jako je například poskytnutí „širšího výběru smluv a jasnějších informací před podpisem smlouvy, aby měli spotřebitelé možnost uzamknout si bezpečné a dlouhodobé ceny a vyhnout se tak nadměrným rizikům a volatilitě“.

Návrh reformy obsahuje ustanovení, která mají urychlit zavádění obnovitelných zdrojů energie a postupné ukončení využívání plynu tím, že se usnadní další integrace obnovitelných zdrojů energie do elektrizační soustavy a zlepší podmínky pro využívání flexibilních řešení, jako je odezva na straně poptávky, skladování a další obnovitelné a nízkouhlíkové zdroje nezávislé na počasí.

Používání CfD však bylo předmětem zdlouhavých jednání mezi projaderným táborem vedeným Francií a protijaderným táborem vedeným Německem.

Od předložení návrhu reformy Francie lobbovala za to, aby jí bylo umožněno využívat CfD k financování obnovy stávající jaderné flotily, proti čemuž se však postavilo Německo a protijaderný tábor, v případě Německa kvůli obavám, že by to francouzským společnostem fakticky poskytlo nespravedlivou státní podporu a konkurenční výhodu.

Další ožehavou otázkou během jednání, která byla nakonec zahrnuta do předběžné dohody, byla „výjimečná výjimka“ z uplatňování limitu emisí CO2 pro již schválené kapacitní mechanismy, kterou Polsko požadovalo, aby se mohlo odchýlit od pravidel EU a v případě energetické krize aktivovat své stávající špičkové uhelné elektrárny s ohledem na jejich energetickou závislost na fosilních palivech.

Vedoucí představitelé tří hlavních institucí EU dohodu uvítali. Maroš Šefčovič, výkonný místopředseda Evropské komise pro evropské zelené dohody, interinstitucionální vztahy a prognózy, zdůraznil, že „reforma trhu s elektřinou usnadní tolik potřebnou integraci obnovitelných zdrojů energie do našeho energetického systému … umožní našim průmyslovým odvětvím využívat stabilnější a předvídatelnější ceny energie, [and] pomůže našim občanům … vyrovnat se s cenami energií“.

Teresa Ribera, španělská ministryně pro ekologickou transformaci, která vedla jednání během španělského předsednictví EU, prohlásila, že dohoda „je skvělou zprávou, protože nám pomůže ještě více snížit závislost EU na ruském plynu a podpořit energii bez fosilních zdrojů, a snížit tak emise skleníkových plynů“, a také „stabilizovat dlouhodobé trhy, urychlit zavádění obnovitelných a nefosilních zdrojů energie, nabídnout občanům EU cenově dostupnější elektřinu a zvýšit konkurenceschopnost průmyslu“.

Nicolás González Casares (S&D), španělský poslanec Evropského parlamentu a zpravodaj legislativního spisu v Parlamentu, nakonec prohlásil, že „Evropa bude mít sociálně spravedlivý trh s elektřinou, který bude lépe chránit občany, zejména ty nejzranitelnější, s opatřeními, která zajistí dostupné ceny pro občany a podniky a urychlí přechod na novou energetiku.“